Záskok

"Tak končí naše komédie!Zlo prohrává, dobro žije!"Je to neuvěřitelné, že tenhle skvost českého humoru není starý ani deset let...no spíše má deset...no tak je starý více jak deset let.Ale zase tak moc ne!Možná vás to překvapuje, ale Záskok měl premiéru l.p. 1994." Nebo Sysoj Psojič Rispoloženskij!" Pány Svěráka a Smoljaka musela osvítit Thalie, protože vyprodukovat něco takového v českých podmínkách je neuvěřitelné."Tak kampááák, Kuzmo Kuzmičí_í?" Hra prošpikována tolika hláškami a nápady.Ale hlavně má, dovolím si tvrdit, nejgeniálnější postavu v českých dějinách humoru - Karla Infelda Prácheňského."Nemá talent. Kuzma je támhle!"A v tom je i kámeň úrazu.Totiž, jsou dvě verze podání - Svěrák nebo Smoljak.Pana Smoljaka jsem bohužel neviděl, ovšem myslím si (nevím!) jestli by jeho senilnější projev nebyl lepší jak Svěrákův šmírácký a hřmotný přednes.Ale i tak je to výkon hodný obdivu a dát mu míň jak 5* by bylo neslýchané a nevídané! "Kam se hrabe Bittner?To se nedá srovnat!" (05.12.2005)

Pokud nepočítám, že něco od Cimrmana jsem slyšel na mp3, je tohle mé první setkání s divadlem Járy. Dopadlo skvěle.... Tak končí naše komédie! Zlo prohrává, dobro žije. Jo a ještě něco: Té lípy se nevzdám! UPDATE: Po zhlédnutí většiny Cimrmanů se nebojím říct, že je to zatím nejlepší hra. Geniální a akorát dlouhý seminář a stejně tak geniální i samotná hra. (02.09.2007)

Svěrák se mi v těch zaznamenaných představeních často zdá už trochu trapný (vážné Cimrmanovy myšlenky předvádí, jako by šlo o nějakou legraci), ale svým Prácheňským všechno napravil. Nejraději mám ovšem tu slečnu smějící se po geniální kulturně-historické analýze "V době, kdy jízdní kolo bylo v západních zemích přepychem horních deseti tisíc, u nás aparátem podivínů a v carském Rusku pouze předmětem vášnivých debat v anarchistických kroužcích...". (06.08.2011)

Ochotnický spolek zkouší a předvádí hru, která je i se svým autorem, s celým spolkem, s hostující hvězdou, průběhem zkoušky i představení a všemi průšvihy s tím spojenými fikcí autora, který je sám fikcí onoho ochotnického spolku, který zkouší a předvádí hru, která… Divadelní perpetuum mobile, jevištní singularita, metaúrovně zakousnuté do vlastního ocasu, až by se jednomu kebule zamotala. — Na záznamu je znát, že v době natočení šlo o prakticky nový kus, psaný už pro porevoluční časy a odehraný s čerstvou neopotřebovanou energií. Stejně ale, jak se tak po letech vracím k druhdy bezvýhradně milovaným „cimrmanům“, přijde mi, že u nich vedle chytře reflektované české malosti vidím i kus nereflektované, lehce alibistické malé českosti, mírné podkuřování publiku, které se rádo pobaví intelektuálně na výši, zvlášť když se mu ta intelektuální zábava tu a tam prošpikuje nějakým tím vtípkem ze čtvrté cenové. Dlužno ovšem jedním dechem dodat, že nikdo se na tomhle specifickém hřišti nikdy nepohyboval s větší grácií než Smoljak, Svěrák, Brukner, Čepelka a spol. (22.04.2018)

„Jak se daří nebožce, pane doktore?“ Mistra velkých emocí na malé scéně Karla Infelda Prácheňského, trefnou parodii talentovaného herce, je v podání Zdeňka Svěráka radost pozorovat. Nemám námitek proti tomu, že si valnou část představení ukradnul pro sebe, zamrzelo mne jenom zbytečně mnoho vtipů založených na Prácheňského dokonalé nepřipravenosti (později dochází i k nadužívání zprvu geniální postavy „zvědavého invalidy Jirky Karáska“). Vypiplanost rovnoměrně rozložených slovních vtipů je opět obdivuhodná, přednáška (s užitečnými radami pro obzvlášť neschopné herce) dlouhá tak akorát. Nadějné představení zneuznaného velikána českého divadla se tak nakonec přece jen mění ve hru, při níž „nezůstane jedno oko suché“. Nepůjde ovšem o slzy dojetí. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Infernor (26.09.2008)