Ostré předměty

Jean-Marc Vallée po Big Little Lies opäť kraľuje a vytvára parádnu atmosféru - tentokrát južanskú gotiku v odtieňoch zelenej. Amy Adams je absolútne fantastická, Patricia Clarkson a Eliza Scanlen tiež výborné, diera kdesi v Missouri parádna, výrazný soundtrack (Led Zeppelin!), skvelý strih a vizuál, ktorý je na úrovni filmov. Nad scenárom by sa síce dalo hútať a hľadať v ňom diery a slabé miesta, ale hoci je príbeh klasická šablóna o temnom "detektívovi", ktorý prichádza do zapadákova vyšetrovať brutálne vraždy, nielenže mi to nevadí, ale presne toto môžem a vo veľkých dávkach. 9/10 (21.02.2021)

Miniseriálová adaptace literárního debutu Gillian Flynn je pro mě osobně snesitelnější než román sám. Díky zákonitostem filmové narace totiž ubylo hodně kruté doslovnosti (v románu deklamované vágně a nudně) a přibylo prostoru pro zajímavé charaktery (Vickery, Curry a Jackie O'Neill). Minisérie by dle mého snesla o jeden-dva díly méně, byla by dynamičtější, takto je to hodně pomalá atmosférická pocitovka, která hodně sází na rozporuplnou hlavní hrdinku (balancující na hraně diváckých nesympatií), její neutěšené rodinné vztahy a na repetitivní zobrazení buranského venkova. Velmi zajímavá je opět práce se soundtrackem, který organicky doplňuje vnitřní svět postav, který záměrně ostře kontrastuje s ruchovou bezhudbovou složkou. Vlastně jsem si tuhle hereckou one woman show Amy Adams vcelku depresivně užila a díky jejímu hereckému pojetí Camille zaokrouhluji nahoru! (03.09.2018)

„PÍŠU ČLÁNEK.“ … „O TĚCH HOLČIČKÁCH? PAMATUJU SI TĚ V JEJICH VĚKU. JSEM Z TOHO MOC SMUTNÁ. TOLIK SE TOHO POKAZILO, AŽ MI TO ANI HLAVA NEBERE…“ /// Novinářka mající slabost pro alkohol a ostrý předměty se vrací do rodnýho města. V tomhle zapadákově totiž někdo vraždí mladý slečny. Složitej vztah s matkou, složitou minulost i kostlivce místa zvaného Wind Gap sledujeme pomocí flashbacků, ale i (její) zajímavý představivosti. Poprvý mě kurevsky zamrazilo ve 4. díle. Doufal jsem, že do teď už snad bylo ukázaný všechno míň podstatný a těšil se na zbytek. Ten vztah matky s dcerou je fakt dramatickej. Samotný vyvrcholení je vědomě oddalovaný, což je dramaticky vzrušující. Navíc Amy je zvláštní. Ani sympatická, ale ani odpudivá… prostě nevyzpytatelná. Poslední vražednej díl je spíš zklamáním. Nemůžu pobrat, že se Camille chová jako kravka. Přece doposud všechno nemělo bejt jen vo tom, že je to vypitá děvka. Nebo jsem něco nepobral? Každopádně v soutěži o nejposranější rodinu, budou Crellinovi hodně vysoko! Obdivuju všechny ty filmařský pokusy o předvedení (asi teda) knižních pocitů hrdinky. Jean-Marc Vallée je fakt frajer! Navíc výborná role pro Amy Adams i Patricii Clarkson. A nebudu zastírat, že mě to nakonec dojalo. Příběhově za 3*, ale to ostatní to vytáhlo vejš. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2006 napsala Gillian Flynn, číst nebudu. 2.) Chci se dozvědět víc o ránách, který nebolí, protože když do nich vjede nůž, už tam jsou. 3.) Kdykoliv jsem doma, připadám si jako špatnej člověk. 4.) Thx za titule „need4seed“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (10.11.2018)

It’s just that whenever I’m here I feel like a bad person. Kdo čeká detektivkové drama ve stylu Gone Girl, ať to radši ani nezapíná. Příběhem nejsou vraždy, osobní konfrontace, ba ani město s tradičně twinpeaksovským nádechem, příběhem jsou protagonistčina naakumulovaná traumata podávaná takřka výhradně nedějově, formou permanentních prostřihů a krátkých flashbacků. Díky tomu se ze seriálu stává patrně nejbezprostřednější a nejpřesnější zprostředkování konceptu psychologického spouštěče, jaké jsem ve vizuálních médiích kdy viděla. A tak ačkoli na povrchu v rovině zápletky se zdánlivě nic neděje, v nemalé míře i díky vynikající Adamsové, z jejíhož každého pohledu vane nepohodlí, deprese a vystresovanost, je každá vteřina natřískaná emocionálním kontextem a i ty nejbanálnější interakce působí jako frontální útok, který má člověk chuť půl dne vydýchávat na gauči s kakaem. (10.04.2019)

O jizvách, které si sebou neseme. ___ Klady: Amy Adams už dlouho klepe na mou hereckou topku, tady fakticky ukazuje proč (nedivím se nominaci na Zlatý glóbus), nemohu jinak než nazvat její herecký výkon bezchybným, Patricia Clarkson a Eliza Scanlen taky výborné (navzdory tomu - nebo možná právě proto? - že bych postavám, jež ztvárnily nejradši zakroutil krkem; vážně, nevzpomínám si, kdy mě naposledy nějaký seriálový charakter iritoval tolik jako ten Adořin), Jean-Marc Vallée má bezpochyby svůj osobitý a snadno rozpoznatelný styl (subjektivistického klipovitého střídaní časových rovin), který "našrouboval" na látky, v nichž bolestivá minulost zraňuju i po letech, kterážto volba dává naprostý smysl (a pokud tu někde bude něco mlít o manýrismu, tak ho pošlete za mnou, a já už mu to vysvětlím!). Na druhé straně: Vallée už zkrátka adaptoval lépe (Sedmilhářky), ostatně i Gillian Flynn - měřil-li by se úspěch pouze prodejem, jedna z královen thrilleru pro ženy - už dostala lepší adaptaci (Zmizelá). Musím taky přiznat, že si nejsem jist, zda si takhle minisérie obhájí svých bezmála 8 hodin, mám dojem, že byla-li by zkrácena na polovinu, příběh by se nerozpadl (těch příběhových zákrut tam prostě tolik není, zdálo se mi, že v určitých v momentech převládla emociální tortura hlavní hrdinky). Ale i tak se jedná o seriál, který má - minimálně pro zmíněné herecké výkony a stylistické ozvláštnění - cenu vidět. 70 % (19.02.2024)