Můj strýček Archimedes

Názov filmu zvádza, že pôjde o rozprávanie z pohľadu chlapca, ale tak to nie je, okrem pár momentov, keď rozprávač potrebuje objasniť situáciu. Dalo sa očakávať, že hlavné vtipné momenty budú vyplývať z jazykových nedorozumení. Ale film v podstate nie je komédia a rýchlo to prejde na vážnejšiu nôtu, ako žiadna cesta nevedie k opusteniu socialistickej rezervácie a ako sa v nej rýchlo stratia akékoľvek ideály. Okrem tých ideálov o slobode, k čomu je na konci veľmi pekný preslov. –––– To jsou přeci hrdinové. A hrdiny nemůžeme dávat do basy! –––– To nemůžeš žít jako my? Držet hubu a krok. Nevyčnívat. (14.01.2018)

Svoboda, o které jsme si mysleli, že ji máme navždy, trvala pouhý okamžik. A byla pryč. Ta chvíle však byla dost dlouhá na to, abychom poznali její chuť a celou její krásu. A protože trvala tak krátce, nestala se pro nás samozřejmostí. A my si jí nepřestali vážit. Jedinou skutečnou zbraní proti trápení, krutosti a nenávisti je smích, láska a přátelství. Ti lidé řečtí obměkčili nejedno srdce české. Ti lidé čeští dali Řekům domova, po kterém snad ani nesnili. Během jednoho roku, temného roku 1949 zrodil se v jednom činžovním domě tam kdesi na předměstí Brna příběh dojemný, tragikomický, lidský. Takový, po kterém všichni ve skrytu duše touží, ale zažít by ho nikdo raději nechtěl. (24.09.2020)

Scénář přímo vybízí k poetičnosti, k ódě na sílu přátelství, jenže to by se musel látky ujmout jiný režisér a vdechnout jí trochu života. Karel a Archimedes se stávají protagonisty mnoha vtipných situací, ale i těm chybí šťáva. Režijně je film velice slabý, spoléhá se pouze na kvalitní práci hereckých matadorů, což sice pomáhá, ale ani ti nejlepší herci nedokážou sami vytáhnout film z šedi. (21.05.2022)

Komediální drama nebo dramatická komedie? Zkrátka kočkopes. Tyhle filmy mně osobně už začínají nudit. Nic podstatného nesdělují, na nějaké hlubší antikomunistické poselství je sráží lehce přiblblý humor a zároveň nejsou ani moc komedií, protože padesátá léta u nás byly fakt něco odporného a kdo o nich něco ví, těžko tam hledá snad kromě Černých baronů veselé momenty. Nechat to v rovině drama, neřekl bych ani popel. Ale to by tam nešel strčit ,,mistr'' Donutil a jeho průvpovídky. Tenhle film byl vyjímečný snad jedinou věcí a tou je vlastně sám příběh řeckého komunisty. Docela jsem se divil, proč má dneska někdo potřebu točit film o tom jak to tu měl řecký komanč těžké a jak musel se soudruhy emigrovat k nám do spřátelené socialistické země, kde se mu pak stýskalo po teple, olivách a moři. Vetchý naštěstí záhy procitá u prohlašuje, že u nás komunista zlý... Od poloviny film také zvážní a na konec se snaží být vážný už zcela což na mne působilo značně nevyváženě. Scénář celkově vždy něco načnul a pak nedokončil. Buď to mělo mít dva díly, nebo se něco mělo rovnou vynechat... Celkem oceňuji snahu hodit film z hledisky výpravy do padesátých let, spíše však než vyvěšené vlajky a mega Stalinův portrét zaujme poválečné vybavení domácností a třeba i vily ,,po Židovi'' (mimochodem ty lehké děvy v té vile ubytované tam se souhlasem úřadů byly co ?). Přejezd do Vídně, útěk v balónu (ona už sama návštěva Töpfera) i ve vlaku (který jel mimochodem na druhou stranu) už byl hodně za čarou. Někomu to možná přijde romantické, ale kdo četl Útěky přes Železnou oponu, ví jak se stát opouštěl těžko a kolik lidí na hranicích bylo lapeno, nebo rovnou zabito... Takže ano, beru jako novou informaci, že nám sem do republiky po válce do Brna prchlo na 300 Zorbů, ale tím to hasne. Ondru Vetchého mám rád, ale ani jemu ani Daně Černé jsem jejich řeckou národnost nevěřil i když mateřtinu vydatně šišlali. Tři husí brka. * * * (16.01.2018)

"Měla krásné oči." "Jako všichni komunisti." ČT se hned ze začátku roku vytáhla s opravdu kvalitní televizní produkcí a tento nenápadný snímek je toho důkazem. Dozvěděla jsem se zase něco nového z našich dějin, závěr mě překvapil, trochu rozesmutnil a jenom mě utvrdil v tom, že bychom měli být vděční za to, v jaké dnes žijeme době. Skoro 4*. (01.02.2018)