Zahradnictví: Dezertér

nemůžu si pomoct,ale mě se druhý díl Zahradnictví zkrátka líbil.Pořád je tu možnost lecos vytknout,ale oproti prvímu dílu je to velký skok kupředu.Ohromou výhodou a plusem Dezertéra je jistá životnost a mnohem větší uvěřitelnost.Zatímco Rodinný přítel se odehrával prakticky celý v prapodivném vzduchoprázdnu kde ani nebylo poznat že je válka,Dezertér je nejsilnější právě v dopadu doby,kdy se k moci derou komunistiTo přináší spoustu vyhrocených situací a dokonce se objevuje i humor v náznacích podobný tomu z Pelíšků.Humor je to sice dost dietní,ale mnohdy funkční..70% (01.02.2018)

Mnohem mnohem lepší, než dějově prázdný Rodinný přítel s otravným Sokolem. Taky tu tolik nestrašila Geislerka. A v neposlední řadě, Macháček je velký herec a jen náhoda a osud tomu chtějí, že svou parketu našel nejčastěji v "nestydatých" komediích. Nádherná hudba, řemeslně skvělá kamera. Když se z Pelíšků komedie stane realita a jenom modelářské lepidlo připomene, že i v nejtvrdší době lze najít pro filmový scénář momenty, kterým se lze smát. (04.02.2018)

Hřebejkova a Jarchovského představa jak se dělá "velký film", kde se nelítostně transformují postavy na pozadí brutálních dějin. Škoda akorát, že se po celou dobu u toho hihňáte jak dementi, protože tahle umělecká usnažená opocenost fantasticky akceleruje totálně obscénní (ne)vedení herců a vypatlaný scénář. Hřebejk zjevně vůbec nemluví účinkujícím do toho, jak mají své postavy pojmout, takže ty se všemožně pitvoří ve snaze vybudovat silné charaktery. Macháčkova "dramatická proměna", která ho nutí střídat několik hereckých poloh, kdy přehraje za horizont bezpečně všechny, je snad nějaká reminiscence na Bruno Dumonta. Jarchovský už dobrých deset let netuší, jak spolu mluví lidi, podle mě ani nečte nic jinýho než sebe, ale to mu nebrání psát velké historické kusy o tom, jak hodnému, svéráznému gentlemanovi s knírkem a kávomatem slizký Štěpán Kozub, který po holkách háže šutry a nechce se mu makat (protože je komunista!§!!) krade krám. Je to šílený, fakt, skoro se to nedá, ale z nějakýho důvodu si dokáže tenhle tvůrčí tým pořád ohlídat výpravu a kameru, takže to úplně zasypat vápnem nedokážu. Navíc... no díky výše řečenému jsem se u toho vlastně bavil. (04.09.2022)

Jen další čekání na kompati(de)bilitu a unikátní propojení s Pelíšky. Pelíškovská prequel trilogie tímto vstupuje do své prostřední fáze. Válečné období střídá nástup komunismu, udávání, vyvlastnění majetku a persekuce osob, které s režimem nekorespondují. A tak největší negativní sílu pocítí Otto Bock, majitel kadeřnického salonu, současně i švagr Jindřicha Krause, na jehož přerod do cholerického nerudy Jiřího Kodeta je každý zvědavý. A stále se tak neděje. Až na pár ráznějších výstupů, je Martin Finger ve své "kodetovské" transformaci stále nervově umírněný. Už se ale divák dočká jeho druhé dcery, Jindry, s níž v Pelíškách vedl pozdější spor o noky. Film je natočen technicky kvalitně, kamera, výprava i ostatní si drží vysokou úroveň. Ne už tak střih, respektive střihová skladba. Děj je totiž větší měrou roztříštěný, návaznost některých scén je hodně slabá, mnohdy ani nebylo zřejmé, co chtěl režisér danou sekvencí vyjádřit, neb častá podivná, debilní a zmatená ukončení různých scén, které nikam nevedly, vyvolávala nemalé divácké rozpaky. Film určitě není humorný. Jedinou humornou scénku představuje ta z kadeřnictví, kdy nešikovným kadeřnickým zásahem dojde ke ztrátě vlasů na palici ruské komunistky. A dál už je film takový různě polohovatelný, přičemž nejvíc působil neradostně, melancholicky až hodně smutně, občas ale i hodně sterilně. Jan Hřebejk nezapomněl na svého hereckého oblíbence Jiřího Macháčka, toho postavil do popředí příběhu. Ani tentokrát se druhý prequel neocitne v kolonkách divácké obliby. Pořád je to jen vláčné přemostění k závěrečnému vyvrcholení jménem "Nápadník", v němž bude dokončena transformace Martina Fingera na šíleně nesnesitelného tyrana Jiřího Kodeta, přičemž zvítězí humorné pojetí, které bude mít k Pelíškům nejblíže. 6/10 (02.02.2018)

Přemýšlel jsem, proč mě ztvárnění doby (2 sv. válka) v nijak převratné jedničce bavilo více. Je to proto, že Hřebejk už natočil tolik anti-komunistických filmů, že by to vystačilo na filmografii několika režisérů. Tudíž to není tak, že by tuto epochu natočil špatně, ale každá scéna vám připadá jako obšlehnutá z jiných českých filmů (Dokázal by někdo spočítat kolik anti-komunistikých filmů se tady od roku 89 natočilo?). Proto už vánoční atmosféra a rozbalování dárků nudí, proto nudí lití olova a "dávám bolševikovi dva", proto nudí souboj podnikatele s komunistou, o kterém předem víme, jak dopadne. Abych jen nekydal, herci jsou výborní a vývoj holičovy postavy byl přijmeným překvapením, který pro mě dramaticky fungoval. Ale to je málo. (03.02.2018)