Zahradnictví: Dezertér

Hřebejkova a Jarchovského představa jak se dělá "velký film", kde se nelítostně transformují postavy na pozadí brutálních dějin. Škoda akorát, že se po celou dobu u toho hihňáte jak dementi, protože tahle umělecká usnažená opocenost fantasticky akceleruje totálně obscénní (ne)vedení herců a vypatlaný scénář. Hřebejk zjevně vůbec nemluví účinkujícím do toho, jak mají své postavy pojmout, takže ty se všemožně pitvoří ve snaze vybudovat silné charaktery. Macháčkova "dramatická proměna", která ho nutí střídat několik hereckých poloh, kdy přehraje za horizont bezpečně všechny, je snad nějaká reminiscence na Bruno Dumonta. Jarchovský už dobrých deset let netuší, jak spolu mluví lidi, podle mě ani nečte nic jinýho než sebe, ale to mu nebrání psát velké historické kusy o tom, jak hodnému, svéráznému gentlemanovi s knírkem a kávomatem slizký Štěpán Kozub, který po holkách háže šutry a nechce se mu makat (protože je komunista!§!!) krade krám. Je to šílený, fakt, skoro se to nedá, ale z nějakýho důvodu si dokáže tenhle tvůrčí tým pořád ohlídat výpravu a kameru, takže to úplně zasypat vápnem nedokážu. Navíc... no díky výše řečenému jsem se u toho vlastně bavil. (04.09.2022)

Funguje to asi 50 minut, nějak. Pak se to nečekaně a nepochopitelně zhroutí do sebe. Nefunkční model, který předpokládá velkou znalost dobových souvislostí, aby člověk věděl, o co právě jde (i když se většnou nedá v ději zorientovat, v jakém roce konkrétně se nacházme, pokud se zrovna někdo nezmíní, že umřel Stalin), ale zároveň k tomuto holému konstatování nejtypičtějších projevů popisované doby nepřináší žádnou přidanou hodnotu. Scéna s ruským vojákem a vojákyněmi je sama o sobě skvělá jako groteska, ale v celku filmu působí nevěrohodně a přepáleně. (spoiler) A nikdy u žádného jiného filmu mi nebylo tak nekonečně ukradné, že hlavní postava spáchá sebevraždu - protože prostě není funkčně vykreslená, což se týká scénáře i jejího hereckého představitele. Jen o něco málo lepší než Rodinný přítel. (01.11.2017)

Nemůžu uvěřit, že to někdo v této podobě a v tomto formátu (3 rychle za sebou nasekané, samostatné, přitom ale navazující filmy) nasměřoval do kin s cílem na tom vydělat desítky miliónů korun. To je opravdu absurdní záměr. Tohle je totiž od A do Z typická televizní věc. Naprosto, ale naprosto vším. A jako taková není vůbec špatná. Naopak- televizní diváci u toho budou vrnět blahem. I já bych tomu bez mrknutí oka přihodil ještě jednu pecku. Ono to ale šlo do kina..! Navzdory té televizní kameře, navzdory vší té prázdnotě, navzdory tomu nesmyslu se třemi díly. Pokud bych v tom kině seděl, tak tomu naopak ještě jednu uberu. A kdyby to někdo z tvůrců například v rámci nějaké besedy připodobnil k Pelíškům, tak to kino zapálím. (22.07.2018)

Proti Rodinnému příteli jsme se nepatrně posunuli v čase, což neznamená, že by po konci války nastala selanka. Luxusní kadeřnický salón opět zahájil provoz, k většímu luxusu pro zákazníky přibyl kávovar (pro ilustraci, jaký byl dříve standard, fungovat takto kadeřnictví dnes, dost možná nemám z kadeřnictví fóbii). Z koncentráku se navrátivší Jindřich s Vilmou čekají druhé miminko, on tak vehementně touží po synovi, že mám chuť ho nakopat (jako ostatně každého, komu nejde primárně o to, aby dítě bylo zdravé) a z celého srdce mu přeji nejen dceru, ale i v další generaci samé vnučky! Ještě jak se choval k prvorozené dceři v porovnání s jeho chováním vůči synovci. Jen na okraj, obě děti jsou velmi sympatické a před kamerou se chovají příjemně civilně. Postava dezertéra Macháčka představuje oběť doby a okolností, tragédii osobní i rodinnou a divák, stejně jako dezertér sám, váhá a uvažuje, jestli je to chudák, hajzl, semletá troska, pragmatik, egocentrik, nic z toho, nebo od každého trošku. Hodnotit budu až po poslední části, ale zatím bych řekla, ku podivu, že to má vzestupnou tendenci.edit 14. 12. 2018 nahlíženo zpětně, mnohem víc se mi vracejí věci a děje z Rodinného přítele, takže i když Macháček tu hrál jak o život, jako film je Dezertér prostě slabší. (20.03.2018)

Podobně jako u prvního dílu, nepřijde mi to až tak špatné, jako naznačuje obecná hysterie. V podstatě se jedná o obdobnou čalamádu, jakou nabídl první díl. Pokud pominu prapodivný wtf závěr, přišel mi děj Dezertéra o něco kompaktnější a smysluplnější (komunistická perzekuce na mě působila tak nějak tíživěji, než ta nacistická v prvním díle) a nabídl opět, podobně jako Rodinný přítel i pár solidních momentů. V celkovém vyznění se však zase jedná o nudnou šeď, na kterou si za nějakou dobu asi příliš nevzpomenete. Nepřestává mě však zajímat, proč se celá trilogie jmenuje Zahradnictví. Smysl mi to nedává absolutně žádný a pokud ho nějakým zázrakem nenajde ani třetí díl, bude samotný název vypovídat o této Hřebejkovo trilogii víc než dost. 4/10 (30.09.2017)