Na prahu války

WWII trochu z netradicneho uhla pohladu, kde tie najvacsie hrozy su spomenute len naoko. Uz u rezisera Umberta Lenziho som sa naucil, ze filmy o Druhej Svetovej nemusia byt o brutalnych bojoch, generaloch, Hytlerovi, Stalynovi ...... boli aj oazy pokoja a kludu v Europe - a kto chce, taxi ich najde. Rezisersky na urovni, rakuske Alpy maju stale cosi do seba. Thin Red Line ovserm stale neprekonany : 75 % (11.04.2020)

Z novodobých Malickových filmov patrí A Hidden Life k najlepším - hneď po Strome života. Jednak má konečne nejaký príbeh a jednak využíva špecifický tvorcov rukopis, ktorý len potvrdzuje, že správna ucelená forma tomu svedčí omnoho viac ako snaha o impresionistický film plný pocitov a úvah. Aj napriek trojhodinovej dĺžke film nenudí. Pomaly plynie a namiesto hrozných a zlých scén ukazuje skrytú krásu či už v prenesených slovách alebo v dychberúcich obrazoch. Kameramani a skladatelia môžu byť Malickovy vďační. Dáva im priestor vytvoriť nádhernú kulisu, ktorá rezonuje. Podobne ako Tenká červená čiara vytvorila z prostredia samostatnú postavu, ktoré ovplyvňuje okolie, tak isto je tomu aj tu v prípade rakúskych Álp. Na konci zostal pekný pocit. Hoci je to celé bez zvratov a značne od dramatizované. Soundtrack povinnosťou. Howardová hudba a Widmerové zábery na vodopády a riečku zasiahnu podľa mňa každého. Hľadať to pekné v nepeknom je ťažké. Páči sa mi že aj napriek téme sa bude o filme hovoriť v špecifikách krásy. (30.01.2020)

Vydržela jsem to dvě hodiny a pak jsem to musela vypnout...To se prostě nedá vydržet...A nejlepší na tom všem je, že jsem vůbec nevěděla kdo to režíruje, ale celou dobu mi jelo v hlavě: "Proboha to je nějaký rakouský Terence Malick?"...Protože to je nejnudnější režisér všech dob a jeho filmy přímo nesnáším a začalo to Tenkou červenou linií, ze které jsem poprvé v životě odešla z kina...To pomalé tempo a ten hlavový komentář je prostě vražedný...Za mě 40% za kameru... (19.07.2020)

Je to slušné, ale rozhodně ne pro každého. Terrence Malick natočil dílo, které si určitě najde velké množství odpůrců. Na druhou stranu musím přiznat, že mě překvapilo doposavadní velmi pozitivní přijetí ve zdejších komentářích. A Hidden Life je totiž poetický film se vším dobrým i špatným co k tomu patří a pokud k němu divák přichází nepřipraven, může být cesta k jeho příjetí kostrbatá. Takovým divákem jsem i já. Úplně první potíž, kterou jsem se tímto filmem měl je jeho jednoduchost. Myšlenky, které podává skrze ústa jednotlivých postav jsou děsivě banální, ba, pokud to trochu přeženu, urážející. Často je podání některých myšlenek podbízivé až kýčovité. Kamera se pomalu posouvá, aby v celku zabrala nádherné lokace a chraplavý hlas přednáší fráze typu: Ten kdo stvořil tenhle svět, stvořil i zlo. Laciné je například i zmlácení dozorcem, které máme možnost sledovat očima hlavní postavy. Další věcí, která mě zaujala, je až adorování obrazu. Mizanscéna je tu pečlivě budovaná, ale záměrně neposkytuje malebnou ani romantickou atmosféru, ke které by snad alpské prostředí mohlo svádět. Malick nabízí krásné scenérie, ale mírnou desaturací barev, centralizací postav a destrukcí obrazu pomocí zvoleného ohniska nebo častého používání rybího oka jde rozhodně proti proudu obyčejné líbivosti. Používáním ne úplně tradičních záběrů - ať je to například zabírání postav bez hlav, či časté podhledy - se mu daří dostat do víru dění a divák má tak téměř pocit, že se v tyrolské vesničce ocitl osobně. To co se Malickovi povede ve stránce vizuální se mu však nedaří zvukově. Použití angličtiny znovu zmiňovat nebudu, chápu jej, i když nepůsobí příliš přesvědčivě. Nevhodně pak ale působí částečné podbarvení němčinou, která většinou doplňuje jako ten špatný jazyk negativní dojem z několika scén. Howardovo hudební podbarvení je klasickou, a občas dost násilnou, nápovědou k tomu, jaké emoce má scéna vyvolávat. Terrenci Malickovi se tak podařilo natočit téměř až agrikulturní poém, který nastoluje jednu důležitou otázku: Může být něco takového jako otázka morálky vůbec banální? (10.05.2020)

Jak lépe podat hrůzy války a propagandu nacistického Německa, než-li skrze čistotu a poetiku Malickova vyprávění. Avšak na Terrence Malicka se člověk musí naladit, aby chápal a nenudil se. Protože Malick vypráví jinak. Obrazy a hesly. Vyprávění je na vedlejší koleji. A dosud mi to u jeho filmů dost vyhovovalo. Strom života, Nebeské dny či Nový svět to jsou nádherné filmy, ať už po vizuální stránce, tak i díky jejich myšlence. A Hidden life na tom není jinak. Předkládá nádherné obrazy alpských vesnic z každodenního života a postupně ukazuje nárůst vlivu nacistické propagandy. Zfanatizování lidí, udávání a nutnost bojovat za jinou věc zcela (ne)dobrovolně. Je to nádherné dílo, ve druhé polovině pak emocionálně zdrcující. Ale mám k tomu dvě výtky. Tou první je, že délka se bohužel neobejde bez hluchých míst. A tou druhou pak absence Emmanuela Lubezkiho, kdy jeho učenec není vůbec špatným. Přednáší krásné obrazy, ale někdy je to poněkud divné a věřím, že by byl Lubezki konzistnějším. Přesto je to krásný film, kdy pokud se dokážete navést na na Malickovu vlnu poetiky, nebudete litovat. 7/10. (01.02.2021)