Blikající světla

Každý chlap v životě pozná chvíli, kdy je třeba vydat se jiným směrem a ti statečnější se touto cestou i vydají. Ovšem málokdo kvůli tomu přestane zabíjet lidi. Torkild je však charakter, takže zapomene odevzdat výsledek poslední kasařiny a vydá se podnikat do lesa. Já jsem mu tedy rozuměl, ale bavit jsem se přitom moc nedokázal. Čestnou výjimkou byly Arneho psychopatické výlevy či scéna vyčištění hospody opilým lékařem a svérázným lovcem. V těchto chvílích jsem vybuchoval smíchy, ale bohužel se jednalo o výbuchy příliš osamocené. (20.08.2015)

Přišel mi takhle jednou balík. No, promotat ten tvrdej, nekompromisní, krví a nábojema provoňenej život, s prvkem zamyšlení, procitnutí a lítosti, zabalit to do jedný krabice, která nese název černý humor, přepáskovat, zalepit a oštítkovat popiskem "blikající světla", klidně mě kurva ten balík pošlete na mojí adresu i podruhé!!! 80% (02.11.2022)

Psychologicky zabarvené samoúčelné tarantinovské násilí jako zábava. 1) Osmadvacetiletý režisér a scénárista Jensen vytvořil žánrově nejasnou psychologickou gangsterku, která zpočátku dost nudí, ale časem přece jen převládne dobrá řemeslná práce a čistě filmové vyprávěcí prostředky. 2) Postavy jsem si na rozdíl od některých komentátorů nezamiloval, nelíbila se mi ani jedna a nic na tom nezměnily ani průhledy do jejich bezútěšného dětství. 3) Jestli ovšem takhle vypadá skandinávská komedie, pak nechci vidět jejich tragédii. Inu, je vidět, že ibsenovská tradice stále žije. 4) Ignorantu, který psal oficiální text distributora, bych pak rád připomenul, že onen "Muž z Fara" není z Fara (město v Portugalsku), ale z Faerských ostrovů. 5) Film mi nic nedal, jen necelé dvě hodiny rozpačité polonudy, ale nemám mu to za zlé. Vždyť to byla jen zasraná veverka. (21.10.2009)

Film, který výrazně vybočuje z řady nepřekvapivých a ničím neurážejících tuctových kriminálek (sorry, viděl jsem asi úplně jiný film než Mustafa :-)) Některé scény, neuvěřitelně dobře spojující zdánlivě nespojitelné, tedy brutalitu s humorem, jsou pro mě nadlouho nezapomenutelné (scéna s veverkou, flashback s otcem a jabloní a hlavně úžasná scénka gangsterů, vyfukujících vajíčka). Čtyři a půl hvězdičky. (02.09.2003)

Když se čtyřce přátel ocitne v rukou kufr plný peněz, kašlou na nekompromisní mafiány a vydávají se do Barcelony. Protože to tak vyšlo. A navíc kromě jednoho z nich (kdy jeho natvrdlá přítelkyně v závěru prostě hubu nezavře) je tady nic nedrží. Jenže plány jsou jedna věc a hořící auto i postřelený kamarád druhá. Zůstanou tak uprostřed lesů ve staré ruině, která kdysi bývala restaurací. A budou mít čas nad lecčím přemýšlet. Pomůže jim hravý scénář, který uhnětal čtveřici chlapíků, kteří balancují na pomezí surových sociopatů a obyčejných kluků, kteří prostě v životě (a v dětství, do kterého se vypointovaně vrátíme) zatím neměli moc štěstí. Jejich kroky divák začne tak nějak chápat a užívat si další minuty. Ostatně Anderse Thomase Jensena známe jako tvůrce jízlivých fláků, ve kterých se opakovaně setkává s (jeho i mými) oblíbenci Mikkelsenem a Kaasem – a rovněž scénáristu tíživých dramat režisérky Susanne Bier. I tentokrát se pohybuje v cynické rovině a s opravdu černým humorem. Přesto za mě lehce slabší „Dánové“. (30.03.2021)