Ghost Dog - Cesta samuraje

„Je užitečné vnímat svět jako sen. Když zažíváš noční můru, tak se probudíš a zjistíš, že to byl jen sen. Svět, ve kterém žijeme, je prý přesně takový.“ Tak trochu jiná „gangsterka“. Dle indicií jsem čekal něco rozjímavějšího. A to jsem také dostal, ostatně Ghost Dog má dost pomalé tempo, na druhou stranu nuda se rozhodně nekoná. Příběh nájemného zabijáka, který cestu samuraje bere vážně a svým způsobem jím opravdu je (až tak byl Whitaker výborný). To, co dělá, dává naprosto jasný smysl jemu, ale postupně i divákovi (snad až na to kradení aut, kde tu filosofii nějak nemůžu najít). A překvapilo mě na sobě samém, že jsem se na ono precizní vraždění těšil úplně stejně jako nad předčítání z knihy (ony ty myšlenky zdaleka nejsou tak banální, jak by na první pohled mohly vypadat). A dokonce i ten hip hop spolu s faktem, že všichni gangsteři koukají na animované blbosti, do tohohle filmu tak nějak patří. A ten symbolický závěr…no, snad si to Louie přečte a konečně pochopí. Tak zas příště Jime, protentokrát to budou silné 4*. (14.09.2018)

DivX/// Obsazení 7/10 Děj 5/10 Hudba 7/10 Efekty 3/10/// +jednoznačně Forest Whitaker, tématická hudba, přítomnost samurajského kodexu -málo akční a dynamický, technická stránka mě oslovila jen z části/// velice zvláštní film, čekal jsem akční nářez, dostalo se mi pozoruhodné krmě. Film mě nenudí, vyčnívá svojí originalitou a Jarmuschovou réžií. Snad jen pro mě v některých částech težko stravitelný. Jinak hudba, mazec/// Celkem 54%/// (19.04.2007)

Jarmusch studoval poezii a značná část jeho filmů nějakým způsobem tematizuje básníky či jejich výtvory, ale právě "Ghost Dog" představuje jeho nejpoetičtější film. Režisér a scenárista nechává svou filmovou báseň plout na flow vzniklém remixováním a spojováním zcela různorodých žánrů, kulturních tradic i současnosti a historie. Spolu s předchozím "Mrtvým mužem" znamenal "Ghost Dog" zásadní přerod v Jarmuschově tvorbě, který korespondoval s dobou vzniku. Z post-studenoválečného okouzlení ideálem svobody umožňující potkávání lidí a kultur typické pro jeho předchozí tvorbu nám v obou těchto filmech předkládá vizi tehdy se teprve rodícího a dnes plně žitého světa, kde se jako v kadlubu mísí a vzájemně obohacují nejroztodivnější kulturní i historické tradice. Ale pro Jarmusche je příznačné, že v tomto odvážném novém světě vyzdvihuje historii a její artefakty i relikty, na nichž obdivuje starožitnou patinu, která sice v moderním světě může působit bizarně či směšně, ale současně sálá melancholií. Při tom s vetešnickou láskou ke všemu starému a hypsterským nadšením z jeho vsazování do nové doby a kontextu přistupuje nejen k žánrům a tradicím, ale také k postavám, respektive k lidem samotným. Stejně jako do vzájemně se zrcadlícího a souznícího dialogu dává gangsterky, samurajské filmy a animované grotesky, tak nám ukazuje, jak nás právě mix takovýchto protichůdných vlivů a inspirací utváří. Poetičnost i srdečnost Jarmusche se pak definitivně projevuje v tom, že odhaluje paradoxní souznění v opozicích a ukazuje, že za vším na první letmý pohled neproniknutelným babylónským chaosem rozličných individualit a kmenů zůstává společné jádro lidskosti, které překonává hranice rasových a jazykových bariér. Přičemž příznačně oním pojivem zůstává kultura, potažmo sdílení příběhů. Protože právě ty s námi rezonují, umožňují nám zrát, rozšiřovat si obzory, ale také nás vzájemně propojují s druhými, ať už tím, že díky nim nacházíme společnou řeč, nebo je předáváme dál. Sdílená knihovna zdejších postav obsahuje celé spektrum od kanonických klasik přes burcující pamflety po prvoplánově líbivý brak, ale hlavně také díla, která málokdo zná, ale pro konkrétní lidi sehrály či sehrají zcela zásadní roli při jejich formování. Přesně tím se stal i sám "Ghost Dog" a bylo krásné tento nestárnoucí skvost vidět po mnoha letech znovu (opět v Aeru) a v duchu filmu si pak po projekci poslechnout, jak se komu líbil. (12.07.2022)

Nezaměnitelná (a velmi cool) poloparodická artová gangsterka s pozvolným, ale vyváženým tempem, výbornou hiphopovou hudbou od RZA, zajímavým příběhem (s několika chytlavými ústředními motivy) a trochou (subtilně ironizované) filosofické hloubky a poetiky. GHOST DOG je navíc exkluzivní přehlídkou skvělých bizarních postav, občas báječně absurdních (a politicky nekorektních) dialogů a sympaticky drsného černého humoru. A taky mám trochu slabost pro filmy o nemluvných a nechybujících nájemných vrazích, kteří zabíjejí bez mrknutí oka a ke všemu se (s až dětskou naivitou) řídí samurajským kodexem. Jarmusch a Whitaker jsou zkrátka machři! 90 % (19.08.2003)

Ghost dog je často překvapivě vtipnou černou komedií. Taky jde ale o pomalejší gangsterku, v níž se vyskytuje obskurní postava černoského zabijáka, který má své vlastní pojetí samurajství. Díky tomu se dozvídáme různé myšlenky ze starého Japonska, a tak je film i mírně filozofický. Jim Jarmush opět vykouzlil skvělou atmosféru a jedná se o jeden z jeho nejzábavnějších snímků. Ale taky je to slušný úlet, nic vážného nečekejte. (8/10) (28.09.2022)