Night on Earth
Night on Earth
Night on Earth
Night on Earth
Noc na zemi
Night on Earth
Night on Earth
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Frederick ElmesHudba:
Tom WaitsHrají:
Gena Rowlands, Winona Ryder, Armin Mueller-Stahl, Giancarlo Esposito, Rosie Perez, Richard Boes, Isaach De Bankolé, Béatrice Dalle, Stéphane Boucher (více)Obsahy(1)
Ve filmu Noc na Zemi se setkáváme podruhé s mimořádnou tvůrčí osobností amerického nezávislého režiséra Jima Jarmusche. Od klubového snímku Podivnější než ráj prošla tvůrcova svébytná poetika jistým vývojem a jeho svět se pootevřel širší divácké veřejnosti. Jarmuschovou doménou zůstává žánr černé komedie, prohlubuje se však kontrast mezi "vnější" zábavností a trpkým vyzněním "všedních" příběhů. Režisér se však nevzdává vyprávěcí askeze v podobě minima aktérů, umístěných do několika málo prostředí a prožívajících "nicotné" episody; o to rafinovaněji však s nimi tvůrce nakládá.
Druhý Jarmuschův barevný film je členěn do pěti povídek, odehrávajících se zároveň během noci v různých časových pásmech v pěti velkých městech (Los Angeles, New York, Paříž, Řím, Helsinky) a v odpovídajících jazycích. Aktéry jsou místní taxíkáři a jejich pasažéři. Jarmusch jemně parafrázuje typické postavy, žánry a styly jednotlivých kinematografií (Hollywood, newyorská škola, francouzský neobarokní film, velkohubá italská fraška, seversky zasmušilé filmy Akiho Kaurismäkiho), což se prosazuje ve vyprávěcím rytmu, akcentaci významotvorných motivů, v přesné hudbě Toma Waitse i v samotném hereckém obsazení "typickými" herci té které kinematografie. Kameraman Frederick Elmes (podílel se na filmech Davida Lynche) těží maximum z nutně statické kamery, omezující se na pozorování aktérů v prostředí taxíku a na charakterizaci míjejících velkoměstských ulic. Rafinovaná struktura vyprávění poskytuje v jen zdánlivě "náhodných" situacích obraz světa paradoxů, v němž žijí "vidoucí" slepci i bezdomovci, kteří jsou všude doma, a v němž se všichni musí vyrovnávat s pocity odcizení v prostředí falešných mýtů.
Noc na Zemi je malý, moudrý a zároveň velmi zábavný snímek, zasluhující si svou inteligencí, humorem a myšlenkovou náplní pozornost všech ctitelů dobrého filmu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (403)
Když nebudu počítat neuvěřitelně temperamentního italskýho taxikáře (Roberto Benigni), kterej vykládá biskupovi svoje historky o tom, jak šukal s dýněma, s ovcí a se švagrovou, tak mě žádná jiná povídka nijak výrazněji neoslovila. Sice všechny povídky maj nějakou pointu, nejsou nudný, ale neni to nic, co bych musel vidět znovu. ()
Jim Jarmusch to asi na po třetí dokázal. Dokázal mě zaujmout. I když, jak se to vezme. Noc na Zemi je totiž opět směsí povidkových příběhů, co se odehrávají v různých taxících po celém světě. Nic výrazného, ale dialogy zaujmou. Problém je spíš v tom, že film dokáže nádherně ukolébat, až uspat. O to víc, když ho dávají v deset večer a Vy se válíte schoulenej pod peřinou. Každopádně mě za to stálo si ten film pak vytipovat v televizi ještě jednou a pořádně na něj mrknout. Konečně mě totiž ty povídky bavili. A nevím čím to je, možná především tím, že všichni ti řidiči těch taxíků byli tak neobvykle zvláštní, až jsem si je dokázal během té chvíle oblíbit. Od teď už tak Jarmuschovi filmy pomlouvat nebudu. Mají svoje kouzlo. ()
No to mi ho zmuchlej! Lidi jezdí po nocích taxícima a vedou hovory? Nevídáno! Kvalita, či spíše ujetost jednotlivých miniepizod, stoupá. Pokud by se přidalo ještě deset, patnáct měst, ve kterých nájemné gumy povozí ožralky, mohlo to začít být i zajímavé. Někde mezi bangladéšskou rikšou a ulánbátarským taxijakem. ()
„When I was a boy, the moon was a pearl, the sun a yellow gold..“ Pět časových pásem, pět řidičů taxíků a jejich (ne)závazné konverzace se zákazníky, které už nejspíš nikdy neuvidí. Kde nevyzpytatelný osud tahá jemně za nitky, tam si je Jarmusch naprosto jistý. Při návštěvě Itálie vyřazuji z jídelníčku tykev.. ()
5 "všedních" příběhů odehrávajících se ve 5 světoznámých městech s 5 různými taxikáři. Těžko povědět který se mi líbil nejvíce, budu je teď tedy hodnotit jednotlivě. 1 povídka- Los Angeles s Winonou Ryder mi přišla nemastná-neslaná takže průměr 3***. 2 povídka- New York, byla jedna s těch lepších-rozesmála a zahřála u srdce 4/5. 3 povídka- Paříž byla sice poetická (jak se taky na tohle město hodí) ale po skončení vyšuměla do prázdna 3/5. 4 povídka- Řím je nejvtipnější ze všech povídek, one-man show užvaněného Roberta Benigniho jenž nechtěně zlikviduje nebohého kněze vyzpovídáním se, ze svých hříchů 4/5. 5 povídka-Závěrečné Helsinky, jsou po Římě ultra rychlé depresivní zmrazení, jak už smutným příběhem tak už typickou zasněženou krajinou 3/5.Celkový dojem: 75%. ()
Galerie (45)
Zajímavosti (14)
- Z piatich primárnych taxikárov len ten v Paríži nemá meno. (Arsenal83)
- Postavy Mika (Matti Pellonpää) a Aki (Tomi Salmela) jsou pojmenované po finských filmařích Mikovi a Akim Kaurismäkiových, v jejichž filmech si všichni herci z povídky z Helsinek i sám Jim Jarmusch zahráli. (Jurkodak1)
- Pre položky špecifické pre danú lokalitu je text v záverečných titulkoch farebne označený podľa mesta, ružový pre Los Angeles, zelený pre New York, modrý pre Paríž, oranžový pre Rím a fialový pre Helsinki. Pracovné názvy uvedené v záverečných titulkoch sú tiež uvedené v rodnom jazyku pre dané mesto. (Arsenal83)
Reklama