OA

"You have to pretend to trust me until you actually do.". Seriál, kterýmu když dáte šanci a naladíte se na stejnou frekvenci, dostanete psychologickou nálož protkanou vším - od základních životních pravd až po největší mystéria vesmíru. Odvážný, skvěle natočený a ve finále zdrcující (v záplavě současný seriálový tvorby působí OA hodně jinak). Pokud vás ale nechytne hned první epizoda, ať už pro pomalý tempo, nebo na seriálový poměry těžkou stravitelností (nebo prostě z ignorace), budete seriál nenávidět. Společně se Stranger Things největší seriálový překvapení roku! (16.12.2016)

První epizoda nebo spíš její finále mě dostatečně zaujali natolik abych se prokousal celou sérií a u druhé a třetí epizody sem si seriál vcelku užíval, tyhle dvě epizody totiž podle mě z celého seriálu fungují nejlépe, od té čtvrté už to jde bohužel z kopce. To proč jsem seriál dokoukal byl hlavně Jason Isaacs, který to celé táhne jako kotvu, kterou ještě k tomu dostane ránu do obličeje v podobě finále celého seriálu. Hlavní premisa seriálu je totiž tak zamotaná, až je to spíš na škodu než užitek. Snaží se rozvinout tolik teorií o tom co je skutečnost a co ne až se do toho sám zamotá, to má za následek naprosto nelogické chování postav. Postavy jsou celkově hlavní problém celého seriálu, chovají se naprosto iracionálně a všechno tohle chování je omlouváno tím jak se příběh vyvíjí, tím si však seriál sám podkopává nohy.Těžko se to popisuje, protože každý kdo seriál dokouká může mít svojí teorii o tom jak to všechno bylo a bohužel je jich tu tolik, že to celý seriál rozkládá na nelogickou skládanku, kterou si každý může vyřešit po svém. Já se držím toho, že se mi to líbilo po stránce kameramanské, líbily se mi výkony Jasona Isaacse a obou nevlastních rodičů OA, jejichž dějová linka mi přišla zajímavá a je z košíku toho lepšího co v seriálu bylo. Neříkám, že otevřené konce jsou vždycky na škodu, ale musí k nim vést cesta, po které si seriál otevřený konec zaslouží to se však o The OA říci nedá. 60% (10.01.2017)

Zkouknuto ve dvou dnech, ale po posledním díle mám v hlavě ne guláš, ale rovnou kotel guláše. Jenže tentokrát to není zrovna pochvala, protože poslední díl mi přišel tak blbej, až se mi nad tím přemejšlet nechce. Takovej mindfuck za každou cenu, protože do 7. dílu jsem se v pohodě chytal. U scény ve škole nastoupilo jenom wtf a blížil se mi hořkej smích v kombinaci s trapnym znechucením. Škoda, těch 7 dílů mě bavilo (až na těch 5 pohybů, co to sakra bylo? Nějakej pseudošamanskej tanec?), poslední to bohužel krutě zazdil. Nejspíš jsem to nepochopil, ale nedá se svítit. Nepotřebuju polopatický vysvětlení, ale tohle nepobrala ani polovička a ta má v chápání divnejch konců mnohem vyšší úspěšnost... (07.01.2017)

První dva díly jsem viděl, další dva proklikal ve snaze zjistit, jestli se něco bude dít... a pak skočil k poslednímu, proklikal, uviděl tajtrdlíky v jídelně a vzdal to. Ano, čekal jsem něco jiného a tohle mě naprosto minulo. Těžká škoda, Netflix má u mě první vroubek :) Včera večer bych napsal peprnější komentář, ale vyspal jsem se na to a teď po ránu vím, že mi tahle srágora za invektivy nestojí. (23.04.2017)

Jedním slovem EZOCRINGE. Rádoby originální scénář je tak neskutečně dementní, že to trumfnou snad už jen ještě dementněji napsané postavy. I mrkev má ve finále víc charakterových vlastností, než všechny postavy tohohle "díla" dohromady. Ezoonanie z pera Brit Marling, která si z nějakého vlastního pohnutí potřebovala zahrát anděla na cracku. "Woke" a "deep" výgrc, který může uspokojit jen lidi, kteří stříkají blahem u sraček jako je Pozemšťan. (03.07.2021)