Pěkně blbě

Milé, příjemně uvolněné, poměrně chytré, chvílemi velice dojemné. Zmínky a narážky na Pakistán, život muslimů a Islám obecně jsou trefné, vtipné a celkově hodně působivé. Imho nejsilnější momenty filmu. Bohužel to hodně trpí přehnanou délkou, kvůli níž zejména druhá polovina výrazně ztrácí tempo a stává se tak dlouhým a nepříliš záživným čekáním na sice hezký, ale nepřekvapivý konec. 60 % (10.12.2017)

To tu zase máme ale kamingautů! A je úplně jedno, jestli jste se svými třemi a více hvězdami přiznali k tomu, že jste nevkusný přecitlivělý bukanýr, Rytmem života stylově vytříbená, enormně tlustá stará panna nebo zkurvený sluníčkář, co viděl nepohádkového muslimáka leda tak na propagačních letácích Sorošovy nadace, neúnavně jej nutící brojit za světlé asimilační zítřky plné burek, mešit a halalem týraného masa. Tohle je naprosto trapná, nudná a tupě užvaněná pičovina, romantická asi jako srací porno a vtipná jako vyhřezlá pupeční kýla o tom, jaxi odporná bezbradá kráva ze zoufalství narazila slizkého pakistánského cigoše, protože jinak by na ni nikdo nevlez ani v neoprénu a ve svářečské kukle. Všichni se tam chovají jako naprostí kokoti v nejlepších intencích zdegenerované americké kosmopolitní multikulti dekadence a ten Mižigar je tak strašně kůl, že ani trochu nepřipomíná onen vžitý a z devadesáti procent zcela odpovídající archetyp vyrachtané výbušné hadrové hlavy s kulturním nadhledem na úrovní 16. století, permanentně potěžkávající šutr ke kamenování a apriori považující jakoukoliv kikinu jen za ovci, která umí vařit a nedá se při šukání držet za srst. Ve skutečné skutečnosti je to ale samozřejmě úplně jinak, jsou úžasní, při jejich sledování cítíte žužu lomatické pnutí, vůni kávy, římského kmínu a arabské gumy, přičemž máte neodolatelnou chuť si jednoho hned adoptovat a koupit si s ním společné kupé v Orient expresu. (01.11.2017)

Tak nějak mám dojem, že jsem byl v kině na čemsi syntetickém, přibarveném a aromatizovaném. Je to podobné jako když si dáte čokoládovo-kokosovou tyčinku a když jí slupnete a řeknete si, že byla dobrá. Pak náhodně kouknete na obal a ke svému údivu zjistíte, že v ní nebyl ani kokos, ba ani čokololáda. Jak to sakra v té laboratoři udělali, že to tak chutnalo a mělo to tu barvu a vůni? A tak je to i stímto filmem. Dnešní doba si žádá své. Kdo se o film zajímá ví co myslím. Musí tam být trocha toho etna, trocha té xenofobie, trocha rasismu, trocha lásky, trocha romantiky, trocha napětí, trocha humoru a trocha sentimentu. Tedy pokud točíte romantickou komedii. A tak tu máme sympaťáka Pakoše Kumaila a ,,bílou'' Emily. Neš bys řekl švec jsou spolu v posteli a pak zas a zas ač si oba stále říkají, že je to naposledy. Ta lepší část filmu, alespoň pro mne, protože já raději drama, začne ve chvilce kdy Emily je po záhadné infekci lékaři uvedena do umělého spánku. Pak začíná skvělá část filmu kterou bych nazval Kumail versus rodiče Emily. To oťukávání se mi moc líbilo i následné přijetí... Paradoxně nejvíce rasisticky se kromě toho mladíka na stand-upu chovala Kumailova rodina, lpící na islámu, na tradicích a tudíž na středověku. Pokud se nám sem do Evropy mají valit Kumailové, kteří se tu hodlají vzdělávat a kteří chtějí žít náš život, nemám námitek. Pokud ale tu budou rodiny jako ta Kumailova, tak ty tu nechci! Pak totiž dojde k tomu co se děje v Německu, kdy německý občan tureckého původu žijící v Německu s německým pasem na dotaz na národnost řekne, že je Turek! Proč to tu píšu? Jistě není náhodou že film s tímto tématem přichází do kin právě v těchto časech... Zpět k filmu. Ano, asi to bylo syntetické, přibarvené a aromatizované. Ano, asi to splňovalo všechny nutné podmínky aby film byl kladně přijat odbornou filmovou veřejností a kritikou (a sakra si na tom dal záležet). Ale ono splácat z uzmělin něco dohromady tak aby to chutnalo, aby se to líbilo či dokonce aby to vyvolalo emoce, to už je také tak trochu kumšt a tady se to podařilo. A tak ačkoliv lehce cítím, že byl na mně spáchán podvod, dávám filmu za 5 registračních lístečků z nemocnice. * * * * * (30.07.2017)

Milý film, který mě sice nechytl za srdce tolik, jak bych (v rámci romantiky) čekala, ale možná právě jeho autenticita a prostý styl se špetkou toho humoru v podání hlavní postavy je na něm to lákavé a osvěžující. Žádné obří citové výlevy a velké dojáky, prostě jen příběh o sblížení dvou lidí z odlišných kultur, přičemž právě to, že je hlavní postava muslim, je v dnešní době obzvlášť aktuální, a řekla bych, že především z tohoto důvodu stojí film za pozornost. Jen víc takových podnětů, které dají napovědět, že opravdu nemůžeme všechny vyznavače islámu házet do jednoho pytle! Oceňuji i to, že celý film je podle skutečného příběhu a že hlavní roli hraje sám ten chlápek, kterého je to příběh (scénář si očividně napsali sami s manželkou). Jeho styl humoru má něco do sebe a je skvělé, že si právě i z toho, že muslimové jsou všichni často zaměňováni s teroristy, dokáže udělat legraci. ~(3,9★)~ (19.01.2018)

Když něco vychází z reality, je radost ono snažení sledovat. Tvůrci vsázejí na přirozené momenty, humor mísí s dojetím a celkem jim to vychází. Ač samozřejmě některé situace vyznívají nepravděpodobně a postavy lehce přepáleně, ale každý jsme holt nějaký. Pákistánec, který dokonale přilnul k americkému způsobu žití (místo modlení šmejdí v garáži, domluvené manželství ve smyslu tradice nad lásku odsuzuje) a který se živí jako příležitostný řidič a sní se stát stálým stand-up komikem, pozná sympatickou blondýnku. Bělošku, budoucí psycholožku, která nehledá vztah, ale je nám jasné, že jednou muchlovačkou to neskončí. Tahle nezávislá story se zaštítila jménem Judda Apatowa, sám hlavní aktér Kumail Nanjiani si napsal spolu s manželkou scénář, nicméně je patrné, že to nebude klišovitá romantika. Náš hrdina se totiž za nepříjemných okolností seznámí s rodiči (potěší zejména výtečná a přirozená Holly Hunter) dívky, kteří ho zrovna nehodlají přijmout, což vyvolá řadu netriviálních momentů. Kousek Pěkně blbě, který kritici na festivalu v Sundance ocejchovali komedií roku, není o popadání se za břicho. Hrdinové glosují běžné životní situace, nebojí se řady témat, tvůrci se až vyžívají v drobných trapnostech. Změna žánrového tónu po zásadním zvratu kdesi uprostřed mi sedla. Finále na volnoběh (myšleno víc vrcholů) lehce zamrzí. (24.10.2017)