Všichni dobří rodáci

Vojta Jasný dokázal něco co k sobě snad ani nepasuje, udělal film který je krutě poetický. S filmem jsem si odžil svoje, hlavně činnost komunistů mě jako vždy spolehlivě vykvasila, jak se tyhle kreatuary, pro který neznamenal lidský život vůbec nic můžou vůbec nazývat lidmi ? Mnoho herců zde předvedlo životní výkony jmenovat jednoho by asi nebylo spravedlivé, tak budu jmenovat dva, Walda Matuška mě byl povahově hrozně blízký, byl to poctivý živel co miloval zábavu, ale měl tak trošku temnou dušičku a pak paní Věra Galatíková, ona je mezi těma všema skvělejma pánáma hercema hodně nenápadná, ale všímejte si, ona je tam dokonale přesná. Způsob vyprávění mně umožnil, abych se stal tichým svědkem krátkého úseku doby v těžkých časech na jedné vesnici a jsem panu Jasnému za tuto možnost vděčný, protože jsem měl možnost vidět všechny typy povah českého člověka. Můj vděk patří i pro pana Jaroslava Kučeru za jeho dokonalou prácí s kamerou. díky které jsem se na svým gauči stal jedním z vesničanů, bál se lidskýho zla a radoval jsem se z obyčejnosti prostého života. Viděno v rámci projektu Challange tour jako film číslo 30. (30.04.2015)

Poetické, dramaticko komediální ohlédnutí za tím, jací jsme nejen byli, ale bohužel jací pořád jsme a zřejmě budeme i dál. Vojtěch Jasný se podle všeho rozhodl postavit proti sobě jednoduchou krásu přírody a složité vztahy mezi lidmi, kteří v té nádheře žijí a umírají. S pomocí herců, neherců, scénáře, který opravdu vypadá jako zadaptovaná obecní kronika, kamery a všestranné hudby jednoho z našich géniů Svatopluka Havelky se mu tak podařilo vytvořit film, který má i po více než padesáti letech velkou výpovědní hodnotu a na který se vždy rád podívám. (29.01.2012)

Bezkonkurenčně nejlepší film Vojtěcha Jasného a patrně i nejlepší snímek věnovaný tématu združstevňování české vesnice. Jasný ho natočil po řadě let, kdy scénář nemohl z pochopitelných důvodů projít dobovou cenzurou. Pomohlo až období reforem na konci 60. let a osobní zásah Dubčeka. Na filmu je patrná tvůrčí zpřízněnost Vojtěcha Jasného s jiným významným českým režisérem Karlem Kachyňou. Je to podobně poetické, se zaměřením na obrazovou složku, pečlivý výběr herců a jejich vedení. Je zajímavé, že i když film nejde ve svém zobrazení neutěšených poměrů 50. let až na dřeň, protože politická perzekuce a atmosféra ve společnosti byly ve skutečnosti horší, do dneška nevznikl ve svobodných tvůrčích poměrech film, který by Rodáky dokázal překonat nebo se jim aspoň přiblížil... Celkový dojem: 95 %. (21.07.2009)

Copak já kradu? Já nekradu, jen si půjčuju. Já bych to i vrátil, ale nemůžu, poněvadž jsem pak zavřenej! Je tady i několik humorných replik, jako například ta, kterou jsem si výše vypůjčil od pana Menšíka, ale jinak jsou Rodáci tuze vážným filmem, kterému po další projekci zvedám hodnocení na zasloužené maximum. Opravdový český (zde to fakt pasuje) klenot (zde taky). Herecký koncert všech zúčastněných, ale jednoho pána musím vyzdvihnout - Radoslava Brzobohatého, který zde skvěle ztvárnil nezdolného Františka. Určitě jeden z deseti nejlepších českých filmů. P.S. Pan Růžek byl výborný vypravěč. (28.10.2017)

Je obdivuhodné, že něco takového vzniklo. Bezchybná a dost tíživá atmosféra a věčné poselství, které působí nad jakékoli politické myšlenky, mě opravdu dostaly. Stejně aktuální to bude za sto let. Jasných 5 hvězd. Pokud můžeme být komunistům za něco vděční, tak že podobné filmy "jen" schovali do trezorů a nezlikvidovali je, takže se jimi můžeme poučit alespoň dnes. (07.04.2010)