Případ pro začínajícího kata

Na prednáške: PROFESOR: Řekněte nám slečno, za jakých okolností konstatujeme u vyšetřovaných objektů tzv. úpornou mlčenlivost? SLEČNA: k úporné mlčenlivosti dochází u objektů duševne méněcenných až debilných. GULLIVER: Včera pane profesore, včera jste úporně mlčel Vy. JA: napriek rytmicky nevyrovnanému záveru, v českých luzích a hájích NEVIDENÉ a NEVÍDANÉ! (25.10.2016)

Mnohem víc než u jiných filmů lituji toho, že jsem nečetl "předlohu", totiž Swiftova Gulivera - to by mi asi pro náležité docenění filmu hodně pomohlo. Znám z knihy jen nepatrné úryvky, které mě ale ohromně překvapily geniálním satirickým ostrovtipem a neuvěřitelnou nadčasovostí tohoto díla ze (jestli se nepletu) 17. století. K filmu samotnému: svým způsobem unikátní, scénicky moc hezky udělané dílo. Ohromně se mi líbil začátek, dokud je Guliver ještě v tom domě a mluví k divákovi jako vypravěč. Pak už jsem se poněkud ztrácel v rozbitém sledu metaforických, absurdisticky laděných scén. Jednotlivě jsem si je vychutnával, ale postupně jsem upadal do stále větší únavy, pokud jde o postižení celku. Ne že by společensko-politická výpověď nebyla zřetelná, ale prvoplánové politikum mi tady nestačí. Takhle vnímám Juráčkovo opus magnum jako vcelku méně zdařilé než Postava k podpírání, ačkoli závada může být "v mém přijímači". Rozhodně to stojí o několik pater výše než Každý mladý muž. Zvláštní je, že jakási topornost Juráčkova vyjadřování, kterou vnímám u všech těchto tří filmů, mi u Každého mladého muže připadá jako ryzí neumětelství vyrábějící paskvil, kdežto tady jako osobitý rys díla, u Postavy k podpírání dokonce jako "to pravé". Mimochodem, zaregistrovali jste v Případu pro začínajícího kata muže s kočkou v aktovce? Jo, je to on. PS: Děkuji Augovi za mimořádně přínosný komentář - referát. (25.03.2011)

Tíživá atmosféra, absurdno, naprostá nejistota - cestovatel Gulliver se dostane do záhadného tajemného světa, kterému nerozumí on a vlastně nikdo. Metaforický obraz naší vlastní existence, tak, jak ji nechceme vidět... Jeden z nejlepších českých filmů, který přes dveře trezoru nemohl k divákovi, s odstupem času je však o to více ceněn. (26.07.2002)

Ano, byly vteřiny, kdy jsem ztrácel pozornost a přemýšlel, že trochu svižnější přístup by neuškodil. Ale i přesto jde o film natolik výjimečný nejen v kontextu české kinematografie, ale i filmu vůbec, bez jakýchkoliv uměleckých kompromisů, mistrně natočený a dotažený až na samotnou hranu - není divu, že na něm Juráček umělecky vykrvácel. Klaním se talentu i smutnému osudu velkého člověka. (03.04.2008)

,,Víte, co je kapavka, princezno?" ,,?" ,,Nemoc, kterou jsem měl už třikrát." Temné podobenství, ze kterého mě zas a znova mrazí. Juráček byl naprosto geniální a věčná škoda, že ho komouši zničili. Úžasný pozorovací talent a cit mu umožnily vyjádřit básnickým jazykem všechnu špínu a bolesti světa. Byť film cílí především na totalitní společnost, je neuvěřitelně nadčasový. Výtvarná kamera, kostýmy od oscarového T.Pištěka, snová Fišerova hudba, Praha, Český Krumlov, česká krajina a kupa úžasných herců. Dialogy i monolog jsou perlovým náhrdelníkem. Zážitek pro vnímavého diváka. Viděno zatím 5x. (30.09.2015)