Případ pro začínajícího kata

Vrány černé, vlci, štíři, ropuchy a netopýři... Stala se nehoda. Přejeli „bílého králíka“. Nezbývá proto nic jiného, než si vzít jeho (pozpátku jdoucí) hodinky a zjistit, jak hluboká králičí nora je. Ačkoliv surrealismus prostupuje tento film skrz na skrz, pravdou zůstává, že skutečnost byla u nás v té době nejspíš ještě surreálnější... (06.06.2016)

No z hlediska stranického zájmu to musím naprosto odmítnout... tedy socialistického zájmu, soudruzi... Tfuj! Toto je klasický příklad formalistického obžerství a hlavně, soudruzi! - existencionalismu... A co si budeme namlovat, ten Juráček kolem sebe vrší alegorie, ale jde mu hlavně o zesměšnění naší socialistické společnosti! ... takhle nějak snad reagovali někteří "zodpovědní" soudruzi, když byl tenhle naprosto kafkovsky absurdní, depresivně nepochopitelný, neobyčejný film uvedený do kin. Sled naprosto nesouvislých záběrů spojuje jen čím dál zmatenější a vystrašenější postava Gullivera, která se marně pokouší nalézt nějakou racionální a nakonec už jen jakoukoliv hodnotu, jistotu v onom zoufalém světě. Výjimečný snímek s hereckou smetánkou z Činoheráku, škoda režiséra Juráčka... 90% (20.11.2006)

Ca dva roky před Listopadem, v klubovém kině FAMU v sále pražské Městské knihovny, do kterého jsem se měl (díky filmovým bohům) možnost podloudně vkrádat na volňásky, to byl nezapomenutelný zážitek. Nějaké ty "trezorové filmy" už jsem předtím viděl (Žert, Ucho, Skřivánky...), ale tohle byla úplně jiná liga. Samozřejmě jsem v telecích šestnácti spíš tušil než rozuměl, ale bylo mi jasné, že jsem svědkem čehosi významného. Grotesknost, jemný surrealismus, bizarní fantastika, kafkárna a všeprostupující depresivní atmosféra nastupující normalizace, kterou jsem z filmu přímo fyzicky cítil sálat. Silný, i když neradostný film. (07.09.2014)

„Copak vám nestačí, že je slyšíte tikat?“ Vrchol Juráčkovy (režisérské i scenáristické) tvorby i československé nové vlny. Přes brzký zákaz mne překvapuje, že takto komplexně zašifrované, Kafkou a Swiftem poučené zprostředkování pocitů jedince neakceptovaného společností vůbec bylo dokončeno. Je to film plně autorský (mužem s kočkou odkazující na Postavu k podpírání), absurdní, satirický, zneklidňující, ale hlavně filozofický. Klade (si) otázky, nedává odpovědi. Ideje, s nimiž je Gulliver v různých podobách konfrontován, jsou pro Juráčka důležitější než ucelený příběh. Také rozdělení do dvanácti dosti odlišných kapitol, z nichž první dvě slouží k jakémusi úvodnímu „zasvěcení“, vylučuje souvislé vyprávění, jakkoli jde o film s důmyslně vymyšlenou strukturou (teprve ve druhé polovině se film trochu zklidní a mnohé matoucí fragmenty začnou dávat smysl). Proč ostatně žádat striktně logickou strukturu od filmu vzniklého ve světě, v němž zákony logiky pozbyly platnosti? Atmosférou intenzivně pochmurné, analýzou rozmanitých lidských povah velmi pronikavé „otevřené dílo“ (směr vaší interpretace se do velké míry bude odvíjet od toho, zda se zaměříte spíše na individuální, nebo na společenskou rovinu), které lze pro jeho stylistickou originalitu (jump cuty, symetrické kompozice, prvky grotesky, neustále rozbíjení časoprostorových vztahů) obdivovat i v momentech, kdy vůbec nebudete chápat, co vlastně sledujete (tj. často). 95% Zajímavé komentáře: sinp, honajz, Aug, dikobrasson (25.04.2018)

Tíživá atmosféra, absurdno, naprostá nejistota - cestovatel Gulliver se dostane do záhadného tajemného světa, kterému nerozumí on a vlastně nikdo. Metaforický obraz naší vlastní existence, tak, jak ji nechceme vidět... Jeden z nejlepších českých filmů, který přes dveře trezoru nemohl k divákovi, s odstupem času je však o to více ceněn. (26.07.2002)