Případ pro začínajícího kata

Jde o to, aby už nikdo nemusel zbytečně myslet, pane Gullivere. Považte, co zbytečného myšlení se všude děje. I děti musí myslet, i staří a nemocní i lidé, kteří nemají na myšlení vůbec čas. I ti, o nichž si myslíme že nemyslí. Blázni, notoričtí pijáci, idioti. Všichni bez výjimky myslí. Přivezli mi kreténa. Močil pod sebe, neuměl se najíst, neovládal lidskou řeč. Ale myslel. Pozoroval jsem kojence, pane Gullivere, a mohu vám říci, že se u nich vyskytují sny. Ale proč vám to všechno povídám. Protože budete mluvit s guvernérem a ten se vás určitě bude ptát na můj myslící stroj na ruční pohon. Myslící ústrojí. Ruční pohon. Zde se tvoří myšlenky. Ptali se mě na kapacitu. Řekl jsem, že zdravý muž docílí až deseti tisíc myšlenek denně, ale jim, jim se to zdálo málo. A tak tedy někoho napadlo použít k pohonu tohoto aparátu žentouru. Chtějí zapřáhnout dobytče, pane Gullivere, ale já jim to nedovolím. Řekněte jim to. Já nepřipustím, aby tímto strojem otáčel vůl. (01.09.2012)

Se Spalovačem mrtvol, Sedmikráskami a O slavnosti a hostech se jedná o o hvězdnou filmovou čtveřici filmů, které mohly vzniknout jen díky neuvěřitelné konstelaci podmínek, které se už později nevyskytly. Ty filmy ale nezůstaly uvězněny v době svého vzniku a srozumitelně a zřetelně promlouvají i dnes a budou promlouvat i za dalších padesát let. (10.01.2021)

Juráček byl především scénárista, ale podepsal se zároveň jako režisér pod jedním z nejzajímavějších filmů našich filmových dějin, když v krátkém období tvůrčí svobody natočil podle proslulého románu Gulliverovy cesty nápaditou alegorii na absurditu života v totalitním Československu. Je to nejenom klíčové dílo Pavla Juráčka, ale zároveň i nejvýznamnější role herce Lubomíra Kostelky. Děj není podstatný, rozhodující je atmosféra postavená na černém humoru, jízlivém sarkasmu a obrovské nadsázce. Režim Juráčkovi jeho film nikdy neodpustil, a tak nakonec tenhle autor skončil opravdu špatně. Jestli u nás existuje ve 2. polovině 20. století filmové dílo, které by reflektovalo Kafkův literární styl založeném na absurditě, pak je to právě Případ pro začínajícího kata. Celkový dojem: 100 %. (13.06.2006)

"Já si myslím, že dokud nebudeme vědět, proč on se vlastně ke všemu přiznává, nemá smysl se ho dál ptát, chce-li se ještě k něčemu přiznat.." A to já si zase myslím, že pokud by se skutečně Jonathan Swift začal v hrobě obracet, jak se sympaticky tvůrce tohoto podobenství zpočátku obával, pak jedině proto, že by chtěl Juráčkovu trezorovému skvostu zatleskat.. (16.10.2015)

Ach, já už pomalu nevím, co k takovým podobným filmům ze šedesátých let psát. Ony jsou všechny v podstatě... stejné, tak tíživé, a přece jedinečné, když se podívám kupříkladu na Starce na chmelu, působí jako dlouho očekávaný zázrak. Poučka, kterou stále opakovala moje maminka, je zkrátka universální a dá se aplikovat i na film: "Je to hřích v době Beatles a Rolling Stones blbnout lidem hlavy písněmi o kotěti v botě." (27.05.2010)