Princ Bajaja

Antonín Kachlík vsadil při natáčení své pohádky hlavně na atmosféru Erbenových pohádek. Z herců si vybral (v té době) neokoukané tváře, nejspíš kvůli rozpočtu, ale nevím. Ale myslím si, že mu to za pomocí bezvadné pohádkové atmosféry, příjemného Ivana Palúcha, krásné Magdy Vašáryové a obrovského charismatu Fera Veleckého, vyšlo. (05.01.2007)

Citlivě adaptované pohádce ze sbírky Boženy Němcové chybí vhodné obsazení. Přesvědčivý je jen moudrý bělouš, jehož výstižné a laskavé vedení sebestředností pokoušeného prince poskytlo i životní hereckou příležitost Martinu Štěpánkovi, jenž jí neoslyšel, a tak tento jeho dabing zastiňuje snad vše, co kdy ve filmu vytvořil. (23.12.2022)

Moc se mi to nelíbilo, ani ne to že to bylo takové ponuré, ale prostě tuhle pohádku jsem nikdy moc nemusela ani v knižní podobě a teď, když jsem ji viděla ve filmové, tak taky ne. Hned první, co mě udivilo, jak mu nebylo divné, že ten kůň mluví. To je asi normální, když se bijete před hostincem, že na vás kůň promluví "naskoč si" a odveze vás. Ok. Další věc. Ha a pak že dřív to nebylo jako dneska... znala ho - no znala je silné slovo - potkala ho před dvěma minutama a už by ho políbila, kdyby je nevyrušili.. to je úplně stejné jak dnešní omladina (jsem sice zhruba stejně stará, ale baví mě používat slovo omladina :D) na diskotéce, nebo snad ne? Akorát že nehrají slepou bábu, ale tanec zvaný ochmatávačka. Další fakt. Odkdy ženské v této době (pohádkovostředověké samozřejmě) mohly nosit legíny aka kalhoty a být oblečené jako panoši? Ten souboj s drakem byl každopádně nejubožejší a nejnudnější, jaký jsem kdy viděla. Nekonečné obsakakování draka na koni jak na oslu a ani se nestrefoval. Všimli jste si taky, že evidentně neuměl zacházet s mečem, když ho furt držel za ostří anebo jako obrannou kládu? No a nejvíc mě dostal závěr, kdy zcela radikálně, bez debat je hned popravili hozením ze skály... a házeli je všichni - kuchtík, voják, služka... hodně razantní. (26.01.2014)

----- "Nezapomeň, že do pekla vede cesta přímo, podle toho ji poznáš - ale do ráje ..." ----- Jedna z nezapomenutelných pohádek mého mládí - tak nějak po slovensku zemitá, rozervaná i poetická ... opentlená předivem bájného tajemství, věrného přátelství, obětavé lásky a toho nejsprávnějšího dobrodružství. O jejím natáčení dokonce vyšel v tehdejším dětském časopise "Ohníček" článek "Když světlo bije do očí a kůň se vzpíná". Dráček je s ohledem na tehdejší technické možnosti nadmíru povedený, Strýček Jedlička se při jeho následném ozvučení rozhodně nenechal zahanbit - a musím říct, že z mého ryze osobního pohledu zápletce čas nic neubral na kouzlu ani na opravdovosti ... v malebných kulisách Českého ráje, a tak pro tentokrát kašlu na objektivitu a přidávám i čtvrtou, jasně zářící *. Možná i proto, že je předobrazem pohádky skrz naskrz tradiční, v níž všichni zúčastnění svědomitě plní své úlohy: Princezna je líbezná a bezbranná, hlavní hrdina přímočarý a neohrožený, loupeživý rytíř lstivý a zákeřný - a nebohý drak nebezpečný a nelítostný, neboť doba ještě nepokročila natolik, aby mohl projevit i nějaké pěkné dračí vlastnosti. Nicméně taky se bohudíky nedostává ke slovu (a k činu) genderová vyváženost jakožto moderní vymoženost, která nemá nic společného s emancipací, když nutí půvabné princezny chápat se mečů a odhánět a v případě potřeby třeba i žalovat u královských soudních dvorů své ctitele (na jejich stínání snad zatím nedošlo), pokud se je ve slabé chvilce pokusí zachránit. P.S.: ----- "Co je to štěstí ?" ----- "Tvá radost, která nepřináší druhým smutek ani žal. Ostatní je sobectví." ----- (08.07.2020)

Jmenuji se Bachacha. Tahle pohádka mně nepřijde diváky moc vyhledávaná. Nikdo moc o ní nemluví, nikdo ji moc nevychvaluje. A mně to nedalo a pokusil jsem se zjistit, co je toho příčinou. Předně není natočena podbízivou a ani příliš atraktivní formou. Zvolená režie je pro běžného diváka až téměř "těžkotonážní". Podobnou režii měl také Třetí princ s Trávníčkem. Rovněž výběr herce do hlavní role jde dost proti proudu obvykle zaběhaným a osvědčeným typům na role princů. Divácké představy tak může snaživý Ivan Palúch naplnit a taky nemusí. Ani Magda Vášáryová není princeznou, ze které se zatají dech. Známý příběh pak plyne se svými vrcholy a propady. A pohádková atmosféra na diváka dýchne jen velmi málo, ačkoliv si myslím, že nějaké to svoje kouzlo tahle pohádka určitě má. Když k tomu připočtu Kachlíkův poctivý filmový přístup, vychází mně z toho pohádka, kterou si opakovaně hned tak nedám, protože má potíže s tempem a občas se vleče, ale není důvod ji zatracovat. Nové verze se rozhodně hned tak nedočkáme, co kdyby se jí náhodou ujal Troška a udělal Bajaju roztomile žvatlavým princem. To by teprve byla pohádková katastrofa. 60% (16.03.2013)