Ucho

To, co můžeme u Londona nebo Komárka či Mňačka číst, to můžeme v tomto filmu vidět i cítit. Vlčí smečka nejprve likvidovala "přednostně" demokraty, pak začala požírat sebe samu. Osud Slánského posledních hodin před zatčením je jedním z mnoha možných výkladů a zároveň obsahů tohoto Kachyňova díla. Ponurá atmosféra jako kdyby nás uváděla do ještě o poznání zdémonizovanějších Poeových výtvorů. A do doby a poměrů možná v mnohém ještě strašnějších. Do chvil, v nichž nikdo, ani ti Nejvyšší, nevěděli, co bude. Do tísně, zoufalství, malosti. Do dna žumpy, kterou také v sobě nosíme. Jsme ještě lidé, ptá se jedna z hlavních postav v závěru UCHA. A neptá se marně: podstata systému, tak okázale lidového navenek, tak trapného mezi sebou na dýcháncích, večírcích, žranicích, pijatikách, a tak neúprosného v té karikatuře, kterou byl i vůči sobě samému, je strašlivá. Ludvo, já se bojím, říká žena v závěru. Bát bychom se měli i dnes. (25.08.2007)

Ucho vás slyší... Všemocná a Soudružská Strana nad vámi bdí ve dne v noci. Nejde jen o nepřítele a zarytého odpůrce našeho "lidově demokratického" zřízení, ale také o ty, kteří nám ten socialismus pomáhají budovat. Ucho ukazuje 50. léta minulého století v plné nahotě. Karel Kachyňa použil pouze minimalistické prostředky (černobílá kamera, osvětlení v podobě svíček, minimalistická hudba) a natočil regulérní horor, s o to hrůznější skutečností, že tyhle věci se opravdu děly. Snímek funguje i dnes naprosto dokonale. Napětí, hrůza a strach. Film, u kterého se bojím. Jiřina Bohdalová a Radoslav Brzobohatý jsou zde na vrcholu své herecké kariéry. (21.08.2011)

Film, který by se skutečně hodně těžko hledal v jiné, než v československé kinematografii. Pravdivé pokrytectví doby a jasná politická moc, zkoušející svou (ne)omezenost. Manželský rozkol se nakonec mění ve strach, před okolním světem. Nádherný kontrast manželského domu, jako pevnosti, která je postupně dobývána kolegy soudruhy. Zesměšňující pohled na každodenní realitu režimu, v podání Jiřiny Bohdalové, je výborný. Stejně tak i dramatická část. Precizní režisér Kachyňa je mistrem podobných zvratů a vlastně i filmů. Vynikající záležitost. (15.10.2012)

Pořádný psycho. Nedivím se, že tenhle film byl v trezoru i když podobně jako u Rodáků nezastávám názor, že se jedná o vrchol domácí kinematografie. Tím u mě už na věky věků zůstane Kladivo na čarodějnice, ale tohle je solidní schíza. Brzobohatý už jak je tradicí exceluje. Bohdalová se do toho taky položila slušně i když občas mě ty její mega hysterický výstupy lehce iritovali, ale konec je fakt vtipnej. Nejsem si jistej jestli bych bejt na místě hlavního hrdiny měl z takovýho povýšení radost. Každopádně na svou dobu hodně odvážnej kousek.75% (04.12.2014)

Nesmírně odvážný film, který se může v dnešní době v klidu srovnávat s německým oscarovým Das Leben der Anderen z roku 2006. A to považme, že oba filmy dělí 36 let! Český film je mnohem komornější. Potemnělé stísněné prostředí spolu s černobílou kamerou, vytváří psychicky velmi depresivní atmosféru, které dominují mimořádné výkony Bohdalové s Brzobohatým. Zejména role zhroucené alkoholičky je od Bohdalové výjimečný výkon a jedna z mála vážných rolí, ve kterých jí můžeme vidět. Kachyňova obžaloba STB a jejích odposlechů je o to cennější, že reagovala přímo na momentální situaci. Přišel s tím v době, kdy se o tom všichni báli jen promluvit. Málokdo z nezasvědcených tušil, jak komunistická tajná policie funguje. I v tomto filmu jde spíš o varování před špatnými principy než o autenticitu komunistického policejního přístupu. Např. scéna, kdy to přišli „dokončit“, je významově přehnaná a nadsazená. Svůj účel ale splnila. Ukázala, že pokud jde o některé věci, člověk nemá přátele. Střídavé záchvaty strachu, hysterie, hádek, hledání logických východisek, přináší divákovi prostřednictvím mrazivých dialogů dvou lidí opravdu vypjatý zážitek. Dlouhá a děsivá noc. Probdělá noc, která předznamenává závan počínající normalizace. 84% (13.10.2011)