Hudba z Marsu

"Tak takhle ten socialismus nevybudujeme!"....huláká Jaroslav Marvan. Má tam dost hroznou roli, ještě více mi bylo líto Oldy Nového. Má tam monolog, kde sám sebe charakterizuje jako obět doby. To je velká pravda. Vidět prvorepublikového elegána v takovém hnoji... :( . Pepíček Bek odvádí svou klasiku, jako vždy je plný elánu a dokonce hláškuje: "já si dám chleba s maceškou"! O samotném ději nemá smysl psát. I v této frašce funguje kouzlo nechtěného. Vidět zpívajícího traktoristu s družstevníky... :), prostě se nejde nesmát. (15.06.2010)

Hvězdu za Oldřicha Nového a taky tak trochu za komentář Oskara - ano přesně to samé si myslím a jsem jedině rád, že to pro Oldřicha Nového (který byl na rozdíl od většiny ostatních herců charakterní člověk) nebyla konečná, ale potěšil nás svým obvyklým způsobem alespoň ještě o řadu let později ve Světácích nebo televizní a nesmrtelné Normální rodince... (26.02.2019)

Hodně jednoduché je tenhle film automaticky odsoudit. Ale ptám se proč? Film je sice komunistickým manifestem jako třeba Dovolená s Andělem, ale může za to Jaroslav Marvan nebo Oldřich Nový? Co mají dělat? Buď mohli dělat to, co je bavilo nebo zůstat sedět doma. A tak dělali to, co je bavilo a ač to bylo napsáno jakkoli, dělali to poctivě. A to je třeba ocenit. Hudba jako taková je navíc kvalitní. Ostatně Oskar níže ve svém hodnocení uvádí, že ani sami komunisté nebyli s filmem spokojení na 100 %. Třeba si tvůrci chtěli též nenápadným způsobem udělat z doby legraci. Proč zbytečně hned odsoudit Jaroslava Marvana, Oldřicha Nového či Josefa Hlinomaze, když se opravdu snaží hrát kvalitně a připravit dobrou tehdejší zábavu. Schválně píšu tehdejší protože stejně jako kupříkladu Anděl na horách i tento film dnešním divákům připadá trochu zastaralý a nezábavný. Já ale oceňuji vskutku poctivé herectví a na tehdejší zábavu kvalitní zábavu. (07.11.2016)

„Vždyť jsem ho líbala jako kulturní referentka!“ Z hlediska návštěvnosti mimořádně úspěšný (přes 3 miliony diváků) pokus o hudební film pěkně demonstruje snahu komunistů setřít rozdíly mezi umělci a dělníky. Hudba z Marsu je založena na premise, že umění patří lidu a může se mu tudíž věnovat každý. Důležité je odhodlání, nikoliv talent. Prvotním podnětem k (ne)dobrovolnému založení kapely je příznačně předsedova snaha zachovat dobré jméno podniku a zajistit pracujícím kulturní vyžití. Láska k bližnímu a láska ke všemi milovanému závodu, s nímž jsou spjaty všechny podstatné události v životě postav, splývají („Podvedl jsem ho z lásky. Z lásky k závodu jsem zapřel nedostatky“). Veřejná a soukromá sféra jsou sjednoceny. Proto Honza sňatek s Hankou podmiňuje existencí závodní kapely. Nejdříve musí fungovat podniková rodina, až poté přicházejí na řadu osobní záležitosti. Ze stejného důvodu muži prchají před svými manželkami, které jim znemožňují v klidu cvičit, do vinice („Toužíme po klidu, ale v práci“). Smutným úkazem v jinak veselém filmu s náznaky krotké komunální satiry (důležitě se tvářící zástupce organizace, jejíž zkratka nikomu nic neříká, předseda JZD, který je podle vlastních slov víc než pánbůh) je Oldřich Nový coby skladatel prvorepublikových šlágrů, omlouvající se za svou dřívější uměleckou produkci („Už tenkrát to za nic nestálo, ale žádalo se to“). Pro doklad toho, o kolik hůř mohlo spojení hudby a budovatelského zápalu dopadnout, ale netřeba chodit daleko – viz Zítra se bude tančit všude, film, v němž není ani náznak nadhledu vlastního Hudbě z Marsu. 50% Zajímavé komentáře:  Oskar, sportovec, Marthos, anais, Willy Kufalt (29.10.2021)

Kdykoli vidím něco z téhle doby, tak si chtě nechtě musím opakovat, že to byla doba kdy nevinní lidé umírali na šibenicích a stačilo jedno chybné šlápnutí, aby byl člověk nadosmrti poznamenán... To je konstatování, které s tímhle filmem zdánlivě nesouvisí... zdánlivě... Je na něm vidět ono manévrování "mezi mlýnskými koly". Na jedné straně snaha o reflexi, na druhé straně nepokryté poklonkování režimu, na jedné straně vtipná, krásně natočená místa, na druhé místa vysloveně pitomá. Pořád se nám ve vzduchu ovšem vznáší zmíněná oprátka, přestože rok 1955 už je spíše rokem počátku pomalého tání. Jenom samotný fakt, že se po éře budovatelských filmů točí komedie, musel tehdy působit nesmírně silně. Možná i proto se ve filmu mihnou lidé, jakými je Jan Werich. "Najíždíme na člověka", skvělý program pro krvavá a zcela bezohledná padesátá léta. To myslím vážně! Složitá doba zkrátka plodí těžko pochopitelné filmy... Zajímavé komentáře: Zloděj kol, Oskar (29.01.2008)