Obchod na korze

Snímků, které tak nějak rýpají do svědomí slovenského národa, je daleko více, ovšem celosvětový úspěch dělá své a neskutečně propastný rozdíl v počtu hodnocení oproti ostatním, je toho jasným důkazem. Film si to nepochybně zaslouží. Atmosféra Slovenské štátu, zachycená za dveřmi jednoho naprosto obyčejného, prastarého obchůdku, kde se zastavil čas. Společně s ním zastavila i stará paní Lautmannová. Jediné spojení s reálným časem je okno v obchodě. Okno do světa, který se mění. Uniformy jsou rozdané a sebevědomí těch, kteří si je oblékli, stoupá. Postavíme si tu monumentální připomenutí našeho pomatení, ať všichni vidí, že onu MOC máme. My jí máme, pro všechny, kteří nám budou vzdorovat "reč a krv nědáme...!" zpívají poslušní panáčci nastoleného režimu. Slušný člověk je zmatený a jen přihlíží příchodu uniformovaného muže. Jeho příchod je odporně sebevědomý a velkolepý, i když zapomněl na kaviár, v roce 1942, podotýkám. Je to nemilé, ale co, přináší přece dobré zprávy, co dobré, výborné "Tono, je z těba boháč...!". Popijeme si, nasytíme i trochu té pravdy hodíme na stůl. Zaslepený gardista nemá ani ponětí, jakým způsobem Tónu obohatil. Do krámku přichází arizátor, natáhnout hodiny zastaveného času. Hodný, slušný arizátor, tedy, jen když ho náhodou nekontroluje žena. Ovšem hodiny stále ne a ne se rozběhnout. Židovka nemá strach, z čeho také? Strach za ní má Tóna. Co strach, já jsem přeci arizátor, žádný exekutor, já jsem povolán říší, nejsem žádnej bílej žid...."musíš...musíš!!". Auta s nákladem již odjela, ovšem okno ukazuje něco zlého....nebezpečí, stále jde o život...."já sa nedám zastreliť! ". Židovka nevytáhla paty z domu, ne Fico a jeho posluhovači, ale osud jejího národa jí hledal. Dvojice Kadár-Klos se do nadprůměrné filmařiny odrazili již u filmu Tam na konečné. Odrazili se dost vysoko a divák jim úspěch tohoto filmu prostě musí přát. Naprosto precizní práce se vším všudy. Liškovo houslový ruch-tón mnou projel tak, až jsem se zasmál, a to nejen díky hudební geniálnosti mistra Lišky. Ve filmu je i naprosto přirozený a upřímný humor. Slovenští herci mají v sobě jistou dávku přirozenosti, možná to dělá ten jemný jazyk, nevím, ale nenašel jsem tu jediného herce, který by nějak vybočoval z řady nadprůměrného výkonu. Idu Kamińskou měl osobně na starost Juraj Herz, který zde působil jako asistent režie a na jejím neskutečném výkonu má velký podíl i on. A Króner. Kroner nehrál. ON prostě BYL. Měl to v sobě, věděl co dělá, a jak to má dělat. Lidsky i nelidsky otevřený film. (23.08.2013)

Skvostně se pracuje s tolika rovinami a ambivalentností "já jsem přece dobrý člověk, vždyť i arizuji v podstatě proti své vůli, navíc když z toho něco kápne, ale potichu, to nemusí nikdo vědět, hlavně když mám klid" i vykreslením všech postav, které korzují před obchodem, v něm či za jeho světnicí. Je to hravé formou (schovávání se před divákem/kamerou je přesně tím, co by jeden čekal, že s tím přišel Herz) a funguje to v mnoha polohách, umí to být nevydíravě emocionální, všichni hrají s gustem a určující je jednání postav a nikoli deklamující proslovy, ke kterým by to mnohé jiné tvůrce svádělo. Nejde o sondu do duše slovenského národa skrze adresování tisovsko-hlinkovských historických kostlivců, ale o sondu do duše obyčejného člověka pod tlakem doby. Tečka. Právě díky tomu je to nadčasové. Celé to však pohnojí závěr, kdy ze všech nabízejících se vyústění, je to použité zdaleka (ale zdaleka) tím nejméně zajímavým; a v důsledku tedy i nejméně působivým. Kdyby "to" aspoň bylo učiněno vědomě... S ohledem na to, jak je se stěžejním dilema po celou dobu nakládáno, jde od Grosmana až o nedůstojně lacinou cestu "jak z toho ven". (12.02.2021)

O Obchode na korze bolo toho napísané asi už všetko, ja sa zameriam na herecký výkon Jozefa Kronera. Zobrazuje jednoduchú, v podstate dobrácku postavu Tóna Brtka, ktorý sa stáva po niekoľkých zásadných udalostiach akýmsi slovenským "Konformistom". Môžeme ho nazvať obeťou, môžeme ho nazvať zbabelcom, ale nikdy nemôžeme tvrdiť, že my by sme sa dokázali v danej situácii zachovať statočnejšie. Króner, ako vysoko inteligentný herec a človek pôsobí v tejto úlohe maximálne uveriteľne. Ak dokáže herec vzbudiť dojem, že z jeho výrazu vyžaruje jednoduchosť a malomeštiackosť, že jeho postava nie je príliš bystrá, je jeho výkon dokonalý. Naopak to nejde. Takmer každá európska krajina sa musí prostredníctvom kinematografie vyrovnávať so svojou históriou v rámci druhej svetovej vojny a témou holokaustu a som rád, že my slováci smeto dokázali tak bravúrne a uznal to aj svet. (05.08.2012)

S akceptací Obchodu na korze bojuju už dlouhé roky a stále je to jako na moři, jednou dole, jednou nahoře. Ostatně tvorba dua Kadár/Klos bude vždycky problémová, protože konečně už ten jejich společný nástup v 50. letech, to je jedna úchylnost za druhou. Nejdříve posílají Dohnala budovat socialismus do Západního Německa v Únosu, pak tahají humor z předválečných ikon v Hudbě z Marsu tak, že je z toho spíše teskno než veselo, v Tam na konečné a ve Třech přáních už se zase pro změnu tváří jako umělci, kteří pochopili a stali se vedoucími osobnostmi tání. Není to s nimi snadné a pokud tedy vrcholí jejich tandem příběhem z neoblíbených dějin Slovenského štátu, koledují si o hysterické přijetí plné ovací či případně o pravý opak. Obchod na korze má námět srovnatelný s apelem Zinnemannova The Search, což je sice pěkné, ale tragika uzavřená v postavě Idy Kamińské je příliš komplikovaná na to, aby jí tak jednoduše zastínil Kronerův tradiční občan v morální nouzi. A bohužel dnes už je i problematické vyznat se v těch dialozích, které suverénně kombinují slovenštinu, němčinu a jidiš. Čili atypičtější film pro čs. kinematografii být nemůže, presto je to právě on, který reprezentoval ve své době 20 let Státního filmu a dnes je ocejchován Cenou akademie jako věčný a božský. (16.11.2014)

60. léta československého filmu a tabuizovaná témata. Skvělá studie charakteru ovlivněná okolnostmi a patřičně zahraná Kronerem, solidně zvládnutá atmosféra, která postupně nabaluje tíhu tragických rozměrů a vkusně dávkovaný humor, jenž se záhy mění v nefalšovanou hrůzu. Možná je to vysokým oceněním, možná je to na československý film trošku delší stopáží, ale na konkurenty v podobě Vyššího principu nebo Spalovače mrtvol se tento, byť velmi důležitý a psychologicky zajímavý film, nemá. [Přesná stopáž: 120 min] (26.06.2011)