A Streetcar Named Desire
Električka zvaná Túžba
A Streetcar Named Desire
Režie:
Elia KazanKamera:
Harry Stradling Sr.Hudba:
Alex NorthHrají:
Vivien Leigh, Marlon Brando, Kim Hunter, Karl Malden, Rudy Bond, Nick Dennis, Peg Hillias, Wright King, Richard Garrick, Ann Dere, Edna Thomas, Mickey Kuhn (více)Obsahy(1)
Krutý střet touhy a reality. Strhující drama vášní a tužeb, které se dotýká i těch nejskrytějších oblastí lidských duší... Děj se odehrává v jižanském New Orleansu, kam přijíždí stárnoucí kráska Blanche DuBois navštívit svou mladší sestru Stellu, která se provdala za výbušného a agresivního Stanleyho. Společně musí dočasně vydržet pod jednou střechou, což značí neustálé problémy. Přecitlivělá a domýšlivá Blanche dokáže Stanleyho svou přítomností vyprovokovat k nepříčetné zuřivosti. Ten ji navíc podezřívá, že jeho manželku připravila o dědictví, proto na vlastní pěst pátrá po pravdě o její minulosti. Stísněné prostory rozpáleného bytu představují bojiště dvou rozdílných povah a osobností. Labilní Blanche propadá vlastním sebeklamům a začíná se ztrácet ve svých představách a halucinacích. Bezvýchodná situace vyvrcholí ve chvíli, kdy se v rozpáleném bytě ocitnou o samotě... Slavný filmař Elia Kazan (1909–2003) byl jednou z nejvýraznějších postav americké kultury 20. století. V Hollywoodu se etabloval jako filmový režisér a scenárista, ještě předtím se ale proslavil jako broadwayský režisér. Na počátku 40. let představoval výraznou divadelní osobnost, která se orientuje na inscenace těch nejvýraznějších současných amerických dramatiků. Elia Kazan uvedl na broadwayská jeviště vrcholná díla Arthura Millera, Tennessee Williamse nebo Williama Ingeho. Americký dramatik Tennessee Williams patřil k jeho nejbližším a nejvěrnějším přátelům, jedním z vrcholu jejich spolupráce se stala divadelní hra Tramvaj do stanice Touha. Ta byla uvedena v roce 1947, následně získala Pulitzerovu cenu a dodnes představuje vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu. Námět Tramvaje do stanice Touha představoval pro hollywoodské producenty velké lákadlo, proto už o čtyři roky později vznikla stejnojmenná filmová adaptace. Elia Kazan se ujal filmové režie, zatímco Tennessee Williams spolupracoval na psaní scénáře. Na filmovém plátně zde na sebe poprvé výrazně upozornil Marlon Brando, jenž si roli hrubého a horkokrevného Stanleyho Kowalského zahrál už předtím na Broadwayi. Jeho dámský protiklad v podobě labilní hrdinky Blanche ztvárnila britská herečka Vivien Leighová. Ta si předtím stejnou roli vyzkoušela pro změnu v londýnské divadelní adaptaci, kterou režíroval její slavný manžel Laurence Olivier. Síla výsledného díla spočívá především v hereckých výkonech hlavních protagonistů. Snímek byl ostatně jako první nominován na Oscara ve všech čtyřech hereckých kategoriích, jako jediný nebyl paradoxně vyznamenán Marlon Brando. Živočišný a prchlivý Stanley ale dodnes představuje jednu z nejvýraznějších postav světové kinematografie. (Česká televize)
(více)Recenze (196)
Horší než "V přístavu" ovšem mamutí herecké výkony drží tento nadčasový film vysoko nad hladinou. ()
Marlon Brando exceluje a nechapu, jak za herecke vykony mohl film dostat tri Oscary a ho vynechat. ()
Hru samotnou jsem sice neviděla, ale i tak mi film přijde jako divadelní kus převedený na plátno, odehrávající se ve trojech, čtverech kulisách. Stísněný prostor rustikálního bytečku pod schody přispívá ke konfliktům dvou tak kontrastních postav, jako jsou Stanley a Blanche, a napětí mezi nimi trvá od první do poslední sekundy - i když kolem sebe jen tak mlčky procházejí. Co víc, chybějící dveře a závěsy v celém bytě dohání Blanche na pokraj bláznoství, jelikož má už tak dost pocuchané nervy a netouží po ničem než komfortu, klidu a soukromí. Chudák Stella je jako mezi mlýnskými kameny, když neví, na čí stranu se postavit - na stranu manžela, který je silným, neotesaným, neurvalým, živočišným neandrtálcem, nebo na stranu sestry, která, ač se vydává za nóbl slečnu se slušným vychováním a staromódními způsoby, není ve skutečnosti nic než chorobná lhářka, která má kousek od úplného zhroucení a sama již nedokáže rozpoznat, co z jejích vzpomínek je ještě pravda a co lež. Vivien Leigh je skutečně více divadelní než filmová herečka, berme to tedy jako první omluvu pro její afektovaný výkon, který mnohým nedovolil soustředit se na to, co postava říká a místo toho sledoval, jak Blanche asi pětkrát omdlévala hrůzou, chytala se při tom za čelo, zdvihala při tom pravé obočí, vzdychala a padala ostatním hercům do náruče. Věru, postava Blanche je skrz na skrz tak nesympatická, že s ní jen těžko hledáte špetku soucitu. Narazila jsem ale i u jiných, starších snímků, na herce, kteří nikde jinde než na divadleních prknech do té doby nehráli a ve srovnání s ostatními herci působili velmi teatrálně; čili lze to vnímat jako handicap tehdější doby. Jako druhou omluvu pro afekt Vivien Leigh lze brát fakt, že Blanche DuBois byla prachsprostá pohádkářka, která si neustále vymýšlela, své životní neúspěchy maskovala napodobeninami drahých šatů, šperků a voňavek, vykládala o jednom ctiteli za druhém, lhala o svém věku a nevím o čem všem ještě, a ona teatrálnost a přehrávání mi k její postavě vcelku sedí, jelikož Blanche je sice tělem přítomna v onom zašlém, rustikálním bytečku, ale v hlavě má takový guláš, že se vidí sedět na růžovém obláčku v princeznovských šatech, s korunkou na hlavě a po boku šarmantního džentlemana, který vždy vstane jako první, když se dáma zvedá od stolu. Závěrem, Brando... nenacházím slov. Stanley Kowalski byl neotesaný hulvát a potkat takového člověka naživo, přísahám Bohu, že bych ho musela zabít. V konflitku s Blanche jsem ale byla vždy na jeho straně, i když nedokážu přesně říct proč. Tahle role byla tak svévolná, drzá, sebejistá, jako byl sám Brando ve skutečnosti. Moc bych si přála, aby měl Brando za tuto roli ocenění místo Vivien Leigh, ale na druhou stranu, Brando by o toho Oscara možná ani nestál. 90% ()
Sakra, co dokáže udělat takovej sexy chlap s naprosto nesnesitelnou literární předlohou! :) Takovýho krásnýho chlapa jako byl Marlon Brando v sedmadvaceti letech nenajdete v celém 21. století. :D ()
Přestože vím, že se takovýmto způsobem tehdy točilo, ta nechutná "divadelnost" snímku mi neskutečně vadila. To strašlivé přehrávání Vivien Leigh bylo prostě zralé na ránu a měl jsem co dělat, abych to nevypnul. Marlon i ostaní byli naprosto skvělí a věrní, ale ta Vivien byla prostě strašná. Takže skvělý film s nepovedenou hlavní rolí. 60% Místo tohoto filmu doporučuju film Hugo Haase http://www.csfd.cz/film/4047-lizzie/ ()
Zo snímku silne cítiť, že vychádza z divadelnej hry. Množstvo monologového balastu a vaty a pomaly plynúci dej, ktorý neprináša veľa vzruchu. Úvodnú trištvrťhodinu som som nudil. Nič proti zlému chlapcovi Hollywoodu Brandovi, svoju rolu neochrôchaného a drzého mestského frajera zahral dobre a ukázal potenciál do budúcej kariéry, menej sa mi ale páčila Viviel Leighová, ktorá miestami prehrávala. Viac sa mi pozdával Karl Malden v trochu netradičnej vedľajšej roli. Záver síce niektoré veci osvetľuje, ale v sumáre ma príbeh príliš neoslovil, postavy mi bolu viacmenej ukradnuté a taktiež ho už dosť poznamenal čas. ()
Filmová adaptace stejnojmenné divadelní hry amerického dramatika Tennesseeho Williamse Tramvaj do stanice Touha se ve své době setkala s mimořádným kritickým i diváckým úspěchem a myslím si, že má stále co říct i dnešnímu publiku. Chválím především strhující druhé dějství a skvělé herecké výkony ústřední čtveřice, přičemž mě doslova uhranul Marlon Brando. Nejenže mu to neskutečně seklo, ale také prokázal svůj nesporný herecký talent. Postavu výbušného neotesance a hrubiána Stanleyho Kowalského ztvárnil naprosto přesvědčivě, až z toho mrazí. (85%) ()
Tak teda nevím. S Blanch bych nevydržel ani pět minut a musel bych jí trefit kameňem do hlavy. Strašná ženská, která celej film jen otravuje. Brando ovšem pro mě vytahuje tenhle film nahoru. I když ten konec teda není zrovna happy. ()
Nominace na 12 Oscaru, a Brando ,,Musím vyměnit tričko, je mokrý, abych nedostal rýmu,, ()
Jak je důležité míti Marlona Branda. Divocha i kajícníka sestupujícího do přístavu lvového. Nóbl labilní "slušňačka," komtesa s iluzivní výbavou v reflektorech primární pozůstalosti. Pověstně podezřelá, nervově lynčovaná narušitelka základny "šťastného domova" Vivien Leigh kontra impulsivní pán tvorstva, neovladatelně výbušný, vztekle živočišný, sexy namakaný svéráz, hříšný muž v roztrženém tričku Marlon Brando, který rozostří přítmí prašné minulosti, rozhostí intelekt bouřlivácký, svou tělesnou dokonalostí roztančí volány a rozpumpuje nejedno srdce dívek a dam. Brandovo charisma zaplňuje místnost od podlahy až po strop a ukapává i přes obrazovku. Tohle ti neprojde. Nevěřícně rozčílený příchozí. Bázlivá prohnanost. Výstraha mysli paličaté. Divadelní jeviště si přiťuklo s jevištěm filmovým, roztříštilo oponu dialogu teátru a věhlasně odevzdalo vládu obletované konverzační mrštnosti a šťavnatosti. Frekvence sváru koketuje s kořením rodinné sešlosti, na které se cinká skleničkami trochu jiným způsobem, aby se nalilo čistého vína. Dramatická myriáda vývěsky triků lemována tónem dráždivého zápalu, vnímanou šimravostí atmosferického nezkrotného ovzduší, sálající erotickým absolutnem, sexuální touhou panovačnou i verdiktem nevyhnutelného loučení. ()
Jedna jediná věc mi vadí - americká pseudomravnost a pokrytectví, kvůli kterým se do filmu nikdy nedostaly věci z originální Williamsovy hry. Že některé scény byly vystřiženy, to mi tolik nevadí. Udělat později director's cut není problém. Ale při pomyšlení, že kvůli pár černoprdelníkům a obrovskému vlivu puritánů na filmovou cenzuru se některé scény ani nezačaly točit, mám chuť vrazit jim jejich kecy o morálce do míst, kam slunce nesvítí... Kdybych si nemohl dodatečně z divadelního scénáře sehnat informace, byl bych zásadním způsobem ochuzen. A protože Tramvaj do stanice Touha se jen tak v divadle nevidí, ve školách se o ní neučí a obecné povědomí o ní je nulové, bude takto ochuzena většina filmového publika... ()
Hohoho, tak tenhle manželský párek mi málem roztrhal notebook. Vlastně celý jejich činžák, celá čtvrť dávají slovu touha ten pravý význam. Taková živelnost, vášeň, hádky a usmíření. Ona je to vlastně telenovela, po jejímž zhlédnutí nechcete všechny, kdo se na ní podíleli, upálit. Stella a Stanley jsou prostě prototyp vztahu, který by všichni chtěli zažít, ale jen málokdo by ho dokázal neodsoudit. Jak už někdo psal, veškeré přehrávání Vivien Leigh vzalo za své v okamžicích, kdy se svěřuje loliťákovi. Jakmile v jejím příběhu začínají věci zapadat do sebe, celá ta teátralnost nabírá daleko uvěřitelnějšího dojmu. Stejně je ale na filmu nejlepší archetyp dokonalého amerického 50's dude Branda, který by byl o padesát let později velkým Ledgerovým konkurentem na roli Jokera. ()
Filmové herectvo sa naveky bude deliť na "pred Brandom" a "po Brandovi" a tento film je jeden z najvýraznejších bodov, kedy klasická metóda (založená na teatrálnosti a preexponovaných emóciách) začala ustupovať novej Stanislavského/Strasbergovej/Adlerovej (založenej na civilnosti a úprimnom prežívaní). Brando zastupuje progres a pôsobí oproti ostatným našponovanejším kolegom ako živý človek z mäsa kostí. Jeho inak vedľajšia postava si pre seba výrazne kradne celý film a je paradoxné, že hereckého Oscara dostali práve traja Brandovi zastaralejší kolegovia, zatiaľ čo on pri posúvaní hraníc vyšiel na ocot. Dnes je snaha o realistické herectvo rovnako bežná ako farebný film, v roku 1951 bol Brando prvý v histórii čo také niečo predviedol. Film ako taký je pozerateľný, miestami trefne popisujúci trápenia, ktorými si ľudia prechádzajú v nezmenenej forme aj dnes, o macatých 65 rokov neskôr. ()
Jen tři poznámky: Teatrální herectví Vivien Leighové je v naprostém souladu s charakterem postavy, Brandovo metodické zase s charakterem jeho postavy a na tomhle kontrastu celý film stojí; komu to překáží, má stejnou smůlu jako ten, kdo s tou bez debaty nesnesitelnou ženskou nedokáže zároveň trochu soucítit jako s křehkou dušičkou ztracenou v pavučině vlastních sebeobranných lží. — Vůbec Kazanovi nezazlívám, že se nesnažil udělat z toho víc film a míň divadlo, naopak si říkám, jaký to byl kus machra, když se s takhle silnou předlohou a ještě silnějším obsazením dokázal držet zpátky; režijními zásahy směrovanými k větší filmovosti, civilnosti, modernitě nebo čert ví čemu by výsledek stěží mohl získat větší působivost (spíš by jí část vyměnil za pouhou stravitelnost). — Málo lidí si všímá, kolik práce odvádí Northův najazzlý soundtrack; to Miles Davis si všiml a nasál z něj inspiraci hned pro několik desek včetně mých milovaných Sketches of Spain. ()
Po shlédnutí takovýhle "kousků" se mi vůbec nechce přemýšlet a rozebírat, kdo a proč a jakými prostředky... Prostě jen sedím, tupě zírám doblba a užívám si to. Někde jsem četla, že když tohle hrál Brando na divadle, létaly mu při děkovačce na scénu dámské kalhotky. Nedivím se. ()
Dva fenomenální herci ve skvěle vystavěném, stísněném, psychologickém dramatu. Z počátku jakoby ani nešlo o nic tak závažného, příběh působí spíše jakoby sociálního rážení. Ačkoliv Vivien je tak trochu zvláštní od prvního momentu, a vzhledem ke svému postupem času odkrývajícímu se charakteru, bezchybná (stěží by jinak vedle Marlona obstála). Spíše klidné vody úvodní poloviny sem tam rozstřelí, nervy na uzdě neudržující, šílící Marlon (pokud by se tehdy obsazovala role Hulka, jistě by ji dostal), který se postará o veškeré psychické rozpoložení všech zúčastněných, a nasměřuje tak vše k tragickému konci. ()
Po téměř šedesáti letech působí Tramvaj už trochu moc staromódně až příliš teatrálně a já jako dnešní rozmazlený divák nemůže přenést přes srdce okaté divadelní podklady. Ale když je na plátně Brando... podává jistojistě jeden z nejlepších hereckých výkonů celého dvacátého století! A paradoxně právě on jediný ze skvělého obsazení nebyl oceněn Zlatým plešounem. 65 % ()
Film si mě OPRAVDU získal až posledních 30 minut, kdy se tam podle MĚ začalo až něco skutečně dít..Sice jsem, jako jiní uživatelé, chvilkama opravdu měla touhu :) to vypnout, ale překonala jsem se a na utrápené a uvzdychané obličeje jsem se ještě nějakou dobu soustředila. Co mě opravdu ale dostalo byl závěr, který byl dokonalým rozuzlením dané situace a mě se pouze tajil dech, jelikož hysterie, beznaděj, nejistota, strach - to vše jsou pocity, které je možné vyčíst z obličejů hlavních hrdinek, a tím u mě film získal na určitém kouzle. ()
Chudinkáá... ...ale hróózně dlouhý... ()
Jedna z najintenzívnejších, najsubtílnejších a tiež najdrsnejších drám je v siršom zmysle o znásilnení všetkého citlivého a jemného brutalitou a silou modernej spoločnosti. Tá je vo filme okrem animálneho Marlona Branda zastúpená celým zvyšným ansámblom. Elia Kazan sa stal známym najmä vďaka výpravným projektom ako V prístave (1954) či Na východ od raja (1955), v intímnych lokáciách ale vedel robiť hotové zázraky. ()