A Streetcar Named Desire
Električka zvaná Túžba
A Streetcar Named Desire
Režie:
Elia KazanKamera:
Harry Stradling Sr.Hudba:
Alex NorthHrají:
Vivien Leigh, Marlon Brando, Kim Hunter, Karl Malden, Rudy Bond, Nick Dennis, Peg Hillias, Wright King, Richard Garrick, Ann Dere, Edna Thomas, Mickey Kuhn (více)Obsahy(1)
Krutý střet touhy a reality. Strhující drama vášní a tužeb, které se dotýká i těch nejskrytějších oblastí lidských duší... Děj se odehrává v jižanském New Orleansu, kam přijíždí stárnoucí kráska Blanche DuBois navštívit svou mladší sestru Stellu, která se provdala za výbušného a agresivního Stanleyho. Společně musí dočasně vydržet pod jednou střechou, což značí neustálé problémy. Přecitlivělá a domýšlivá Blanche dokáže Stanleyho svou přítomností vyprovokovat k nepříčetné zuřivosti. Ten ji navíc podezřívá, že jeho manželku připravila o dědictví, proto na vlastní pěst pátrá po pravdě o její minulosti. Stísněné prostory rozpáleného bytu představují bojiště dvou rozdílných povah a osobností. Labilní Blanche propadá vlastním sebeklamům a začíná se ztrácet ve svých představách a halucinacích. Bezvýchodná situace vyvrcholí ve chvíli, kdy se v rozpáleném bytě ocitnou o samotě... Slavný filmař Elia Kazan (1909–2003) byl jednou z nejvýraznějších postav americké kultury 20. století. V Hollywoodu se etabloval jako filmový režisér a scenárista, ještě předtím se ale proslavil jako broadwayský režisér. Na počátku 40. let představoval výraznou divadelní osobnost, která se orientuje na inscenace těch nejvýraznějších současných amerických dramatiků. Elia Kazan uvedl na broadwayská jeviště vrcholná díla Arthura Millera, Tennessee Williamse nebo Williama Ingeho. Americký dramatik Tennessee Williams patřil k jeho nejbližším a nejvěrnějším přátelům, jedním z vrcholu jejich spolupráce se stala divadelní hra Tramvaj do stanice Touha. Ta byla uvedena v roce 1947, následně získala Pulitzerovu cenu a dodnes představuje vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu. Námět Tramvaje do stanice Touha představoval pro hollywoodské producenty velké lákadlo, proto už o čtyři roky později vznikla stejnojmenná filmová adaptace. Elia Kazan se ujal filmové režie, zatímco Tennessee Williams spolupracoval na psaní scénáře. Na filmovém plátně zde na sebe poprvé výrazně upozornil Marlon Brando, jenž si roli hrubého a horkokrevného Stanleyho Kowalského zahrál už předtím na Broadwayi. Jeho dámský protiklad v podobě labilní hrdinky Blanche ztvárnila britská herečka Vivien Leighová. Ta si předtím stejnou roli vyzkoušela pro změnu v londýnské divadelní adaptaci, kterou režíroval její slavný manžel Laurence Olivier. Síla výsledného díla spočívá především v hereckých výkonech hlavních protagonistů. Snímek byl ostatně jako první nominován na Oscara ve všech čtyřech hereckých kategoriích, jako jediný nebyl paradoxně vyznamenán Marlon Brando. Živočišný a prchlivý Stanley ale dodnes představuje jednu z nejvýraznějších postav světové kinematografie. (Česká televize)
(více)Recenze (196)
Tramvaj do stanice Touha si dovolím úmyslně podcenit. Po ženách, jako je v tomto filmu Blanche, jsem schopen v případě nouze nejvyšší hodit židli. Což je pocit, který jsem měl od poloviny filmu a vydržel až do konce. Přitom je to film výborně zahraný, výborně zrežírovaný a atmosférově perfektní. Jen z něj nemám dobrý pocit. Není to film pro domácí kino a romantický večer ve dvou. Příběh "životních ztroskotanců", ve kterém vlastně není nikdo "zlý" (chování, které mi bylo nejbližší, předváděl Stanley) je ideální pro filmový klub, po kterém si všichni zúčastnění mohou na hodinku a půl sednout a celý film při čemkoli nealkoholickém rozebírat. V takovéto společnosti by mi tíživý pocit z tohoto díla nevadil. ■ P.S. Scéna, ve které je jednou z postav strhnut lampión ze žárovky, rozsvíceno jasné světlo a tvář Blanche náhle zestárne, je geniální. ()
Výborný snímek, který už zřejmě nikdy neuvidím. Důvodem je Vivien Leigh, která se mi hrubě nelíbila už v Severu a jihu. Podle mě je mezi oscarovými laureáty jednou z nejhorších hereček, ne-li vůbec nejhorší. Připojuji se tímto k ostatním kritickým komentářům, podepisuji je v plném rozsahu. Ovšem Marlon Brando je skvostný, v jeho případě tleskám! ()
Tak další filmová klasika za mnou. A rozhodně nezklamala. Marlon Brando byl skvělý herec a v kontrastu s (schválně?) přehrávající Vivien Leigh nadmíru přirozený. Nikdy jsem neměl a nemám problém s adaptacemi divadelních her. Tramvaj do stanice Touha je toho názorným příkladem. Milerád bych na to zašel do divadla. 8/10 ()
Hrozně nepříjemné postavy. Při každém záběru s Blanche, jsem si říkal ať ji někdo konečně prolíská. Takže ačkoli nesnáším agresivní choleriky, tak byla postava Branda celkem na místě. 60% ()
For Me 89% ()
Každopádně klasika a na to, že je to z roku 1951 tak to člověka rozhodně na ty dvě hodiny upoutá a skoro nenudí. Marlon Brando je dokonalý a paní Vivien Leighová trošičku přehrává, mě to vadilo ze začátku, ale ke konci už mi to tak nějak nepřišlo (koneckonců hraje blázna :) ()
Verši Roberta Desnose: "Zavřené oči nám žádná noc nevyváží / Když v zlatých zahradách na dně svých zřítelnic / Oceán slyšíme jak vzdouvá se a sráží / A krev nám bouří ty jimž láska není nic." ()
Toto je jeden z tých filmov , ktoré vás zasiahnu a ešte dlho po pozretí vám budú rezonovať v hlave. Podľa hry tenneseho williamsa, ktorá je už kultové dielo vznikol film kde dominujú výkoni branda a leigh. Tak depresívny film s taj nesjutočne depresívnym koncom sa len tak nevidí a najhoršie na tom je že k Blanche inklinujeme o to viac nás zamrzí jej náhly prerod. Brando vo svojej druhej úlohe dokazuje že dokáze hrať a všetku svoju pozornosť strháva na seba. Leigh je utešená, nádherná a ku koncu aj šilene presvedčivá. Ja môžem len tlieskať takémuto filmu lebo na to že vznikol v pedesiatych rokoch stále je svojou kvalitou neprekonatelný a rozhodne sa dá povedať že aj súčasný. Je to skrátka dvojhodinová jazda v jednej električke ktorej konečná stanica je v nedohľadne a rozhodne nas na jej konci nečaká nič dobré ()
Aké jednoduché. Ako: A B-e C-e D-e. D-okonalý ŠLABIKÁR herectva. Netreba ho už takmer 60rokov prepisovať, stačí si každý rok v septembri doň opäť nahliadnuť a len tak si zalistovať. Elia Kazan navždy v učebniciach a v mojej TOP10. FENOMENÁLNE ! ()
Podle některých se kvalita filmu dá poměřovat podle emočního prožitku během filmu. Pokud je to pravda, měl jsem dát plné hodnocení, protože emoce ve mně jen bublaly při sledování Kazanovy adaptace. Především vztek. Měl jsem celou dobu chuť hrdince Leighové zakroutit krkem za její otravné kvílení a patetické výlevy. Ne, opravdu to nebyla povedená adaptace. A pokud ano, tak musí být divadelní hra Tenesseeho Willamse příšerná. Čemuž se mi po Kočce na rozpálené plechové střeše nechce věřit. Brooksův film byl mnohem civilnější a citlivější. Tramvaj do stanice touha byl jeden velký nabubřelý patetický blábol. Bohudík perfektně zahraný a opravdu skvěle nasnímaný. Svícení skrze žaluzie mi neustále připomínalo vizuální podobu filmu noir a dokonalé rámování a perfektní práce s hloubkou ostrosti způsobovalo, že každý záběr by se dal zvětšit a jako plakát pověsit na zeď. A až budete Tramvaj sledovat, nezapomeňte si povšimnout trička Marlona Branda. Už chápu, že mohl jeden člověk takhle proslavit jeden kus oblečení (nošení triček zpopularizoval právě Brando), když má takovéhle trapézy :) ()
Gro lesku tejto divadelnej adaptácie a jej živej atraktivity i po viac ako pol storočí tkvie v hlavných predstaviteľoch. Pre mňa rozhodne. Tu vyjadrujem maximálnu spokojnosť, Marlon Brando je magnetický!, popravde nečakala som pre rolu Stanleyho takého žrebca, no podarilo sa mi s tým zmieriť:))). Jeho iba druhý film a hneď nominácia na sošku, táto závratnosť ani nemôže viac korešpondovať s výkonom, z ktorého som mala hlavu niekoľkokrát vo vyslovenej krútňave. Stvárnenie Blanche Vivien Leigh, väčšinu času prudko teatrálnou, mi príde celkom adekvátne ku charakteru, strašná škoda tých vystrihnutých 3 minút rozvíjajúcich napätie medzi Blanche a Stanleym, no sakra, odvážnejšie vyhrotenie ich koexistenice mi chýbalo... Bohužiaľ sa to nie raz prekecáva do suchosti a vzhľadom na oboznámenosť s príbehom a fakt, že tu prakticky nestretávame invenciu, si ma nuda proste vyhľadala. A poľahky. 80% ()
Doteraz mi celkom sadli filmy podľa Tennesseeho Williamsa, hlavne Cat on a Hot Tin Roof bola skvelá, no tomuto som na chuť neprišiel. Herci sú skvelí, hlavne Brando tomu kraľuje (a prekvapivo práve on nedostal Oscara), no Vivien Leigh hrozne prehráva a tie jej monológy o ničom sú ideálny prostriedok na uspanie. Pokiaľ nie je na plátne Brando, je to nuda a divadelnosť z toho kričí na sto honov. ()
Brando je vskutku zvíře, při prvním pohledu na jeho obličej a muskulaturu jsem málem oněměl úžasem. On je hlavním motorem filmu, kterého sledovat je čirá radost. Jeho Stanley Kowalski je sice v lecčems opravdu pěkný parchant, ale já jsem s ním cítil od první do poslední minuty. Zato Vivien Leigh vypadá v kontrastu s ním jako nesympatická nána, která mi byla protivná celý film - to její teatrální pojetí role se s Brandovým přirozeným ztvárněním hrozně bilo. Hrát to jiná, "filmovější" herečka, výsledek mohl být mnohem působivější. Od samotného příběhu jsem pak čekal trochu víc a závěr mě nechal zcela chladným. I tak ale musím Kazanovi nechat precizní práci s herci a detaily. ()
Tenhle film mi po hrozně dlouhou dobu unikal, ale dnes jsem pro něj našla, myslím, velmi vhodný okamžik.. Zřejmě i díky tomu, že reflektuje některá má osobní rozpoložení, byl pro mě nesmírně silným zážitkem... ()
Další strhující herecký výkon Marlona Branda z 50. let. Tramvaj jako taková mě sice nezaujala na pět hvězdiček, ale i tak se jedná o hodně zdařilé a silné drama. ()
Koncert hercov a dusnej temnej atmosféry. Každý jedinec je tu zobrazený ako osobnosť plná hnevu, túžby, lásky a špinavého správania. Možno mierne nadcenený, ale predsa len excelentný filmový počin. ()
Tennessee Williams byl mimořádný spisovatel. Elia Kazan byl mimořádný režisér. Marlon Brando byl zase mimořádný herec. Mohlo tedy vzniknout něco jiného než mimořádný film? Tramvaj do stanice Touha je původně divadelní hra oceněná Pulitzerovou cenou o tajemně-dekadentní starnoucí Blanche DuBoisové (Vivien Leigh), která po "ztrátě" rodiného sídla v Mississippi přijíždí za svou starší sestrou Stellou do francouzské čtvrti New Orleans. Stella tady žije v malém bytě se "zvířecím" manželem Stanleym (Marlon Brando), který aristokratickou Blanche nemůže logicky ani cítit (a ona zase jeho). Relativně jednoduchý námět - proč se tedy jedná o opěvovanou klasiku? V první řadě to je způsobeno kontroverzností filmu. Není tajemnstvím, že do roku 1993 byla k mání pouze cenzurovaná verze. V ní bylo vystřihnouto pouze cca. 3 - 5 minut, které ale snímku dali úplně jiný formát. Kazan totiž poměrně, na svou bodu, otevřeně ukazuje domácí násilí, ženskou sexualitu - nymfomanii a také se v náznacích zmiňuje o homosexualitě. I přes cenzurní střih však způsobil snímek v Hollywoodu nečekaný poprask (a poprask se vždy zapisuje do historie :) ). Za druhé je vyjimečnost tohoto snímku v hereckým výkonu Marlona Branda. Brando totiž předvádí do té doby nevídaný herecký styl (později pojmenovaný jako "Method acticting"), jež zahrnuje abosultní splynutí herce se svou postavou. Každá jeho věta, každý jeho postoj a pohyb je na svou dobu neobvykle realistický (srovnejte například Bogarta, jež dostal za - také velice mužnou postavu Charlieho Allnuta v Africké králově - tento rok Oscara. Oproti Brandovi, vidíme v jeho postavě "jen" herce jménem Humphrey Bogard s jeho přirozenou elegancí). Marlon tak do několika let nastavil touto postavou úplně nový herecký trend (viz. také zde často kritizovaný kontrast s, na tu dobu NORMÁLNĚ, hrající Vivien Leigh). Když už jsem se dostal k Vivien, je zajimavé že její pozdější realný život měl s postavou Blanche DeBuis hodně společného... A teď důvod proč nedávám plný počet pěti hvězd. Převod z divadelních prken se dle mého nezdařil úplně na jedničku a Elia Kazan mohl přednosti filmového formátu využít daleko lépe. Jedna místnost není sice na snímku na obtíž (viz. např. 12 rozhněvaných mužů), ale dialogy zde nejsou bohužel na takové úrovni aby vše po celé dvě hodiny utáhly... Přesto - jedná se o snímek, jež je po právem považován za klasiku filmu. She is as famous in Oriel as if she was the President of the United States, only she is not respected by any party. ()
Nejvíc na celém filmu mě překvapil Marlon Brando. Znám ho jenom jako šišlající trosku z filmu Kmotr a když se tady objevil na scéně namakaný frajer Stanley, spadla mi čelist. Je to obrovský paradox, že nedostal za svou roli Oscara, kdežto přehrávájící Vivien Leigh a průměrný Karl Malden ano. Kromě Branda je zbytek filmu jenom obyčejně natočená konverzačka. Je tu silné psychologické vykreslení postav, ale za to Elia Kazan nemůže. Tramvaj jsem viděl i v podání Dejvického divadla a užil jsem si to mnohem lépe. T. Williams zkrátka psal pro divadlo a na plátně jeho příběhy působí mdle, dlouze a ukecaně. Aspoň pro mě. Zdejším 90 procentům se docela divím, pro mě to byla prachsprostá rutina bez sebemenší invence a bez využití mnoha možností, které filmový pás skýtá. ()
Tohle je mnou viděné už druhé filmové zpracování klasiky Tennessee Williamse a musím říci, že právě tato verze u mě vyhrává nad snímkem z roku 1995 na celé čáře. Pravda, Vivien Leight mi sice svým vzhledem do role životem zklamané staré panny ( i když ne doslova ) až tak nezapadala a její projev byl snad na dnešní dobu krapet afektovaný, jenže vždyť její Blanche vlastně hraje celou dobu před ostatními i před sebou samou divadlo, je to její obrana před tvrdou realitou, před všemi ranami osudu, které ji postihly a ačkoliv tím většinu času nevzbuzovala zrovna moje sympatie, zároveň mi jí bylo opravdu líto. Jejím přesným opakem je přímý, živočišný, hrubiánský Stanley, ve skvělém podání Marlona Branda, na to, že to byla jeho první větší role, klobouk dolů. Ti dva jsou mezi sebou neustále v konfliktu, ale zároveň mezi nimi propuká jisté erotické napětí, které navíc v těch horkých letních nocích vytváří dusnou atmosféru, která vyvrcholí skoro až na samém konci. A nesmím zapomenout ani na Stellu, která má před sebou těžké rozhodování, musí si zvolit mezi dvěma milovanými osobami a zároveň se snažit zapomenout. Na rozdíl ode mě, na takové vynikající drama budu jistě vzpomínat ještě dlouho. ()
Elia Kazan vytáh Marlona Branda na světlo boží, to je jeho hlavní zásluha. ()