Probuzení

"Ti, co měli študovat, dláždí ulice a dlaždiči studují." - V době, kdy ještě mohli jít mladí lidé do vězení za to, že tančili rock´n´roll, zobrazoval Krejčíkův film s až neorealistickou přesností život a špatné skutky tzv. pásků, tj. těch, kterým k vybití energie nestačilo chodit na brigády a zpívat a tančit s krojovanými skupinami. Hrdinka filmu (J. Brejchová), která přišla o oba rodiče, se setkává ve svých šestnácti letech s komunistickým "strojem na výchovu" - domovem mládeže. Odlidštěný systém, nepřipouštějící individualitu (výtečně sehraná vychovatelka Vlasty Chramostové), ji pochopitelně vyžene zpět na ulici, kde se žije sice ne příliš mravně, ale přeci jen svobodněji. Hlavní záporný "hrdina" (P. Kostka) je ovšem z buržoazní rodiny - komunistický režim jeho matce ukradl podnik, není tedy divu, že má k majetku ostatních velmi specifický vztah. Krejčík natočil film velmi dobře, realisticky - ovšem zobrazením mladistvých zločinců tu spíše "dělá zeď" těm velkým, skutečným. (11.01.2010)

V podstatě velmi solidní drama o bandě zlodějíčků. Atmosféru to má slušnou a příběh i přes svou jednoduchost není zase tak špatný. Dojem kazí snad jen nelogické chování už tak mnohdy nesympatických postav a trošku nucený konec. I přesto velmi slušné - 7/10. (01.11.2014)

Rebelující mládež v poněkud schématickém příběhu. Ani Liškova hudba to tentokrát nikam zvlášť neposunula. (27.06.2017)

Kladivo na tu čarodějnici! (17.03.2018)

Silné drama o partě hejsků, kteří v padesátých letech zrovna nezapadli do kategorie budovatelé staveb mládeže. Excelentní Jana Brejchová nebo ostrý Petr Kostka jsou nezapomenutelní. Předlohu Otakara Kirchnera zpracoval Jiří Krejčík ve svém vrcholném období. (02.02.2019)

Film som si pozrel hlavne z dôvodu, že tu zaznel prvý krát rock and roll (nerátam film "Snadný život", z ktorého bola taká pieseň vystrihnutá). K téme. Mám rád rebéliu, ale nemám rád rebéliu založené na alkoholizme, flákaní a kradnutí. Som rád, že hlavný hrdina si to viac menej uvedomoval, hoci sa nechal na okamih zviesť na opačnú stranu. Oceňujem, že sa snažil nájsť kompromis a že to nakoniec malo, hoc nie som jeho fanúšikom, šťastný koniec. A btw. ten chalan, čo tam stále hral len na gitaru, to som bol ja! (22.11.2013)

Přiznám se, že v tak záporné roli jsem Petra Kostku ještě neviděl ! Vynikájící psychologické drama, když uvážíme, že se psal rok 1959. Na začátku filmu se v epizodní roličce objeví Jan Přeučil (tehdy ještě s vlasy), ale není uveden v titulcích. Kamery se ujal vynikající kameraman Vladimír Novotný. (16.01.2012)

České filmy natočené za posledních třicet let nemohou s tímhle snímkem soupeřit. V součastnosti se prakticky nikomu nedaří působivě zakomponovat do filmu nýnější techniku, emoce běžných lidí a to nejdůležitější jako jsou mezilidské vztahy. (29.06.2023)

hippies 50.let v ceskoslovensku a jejich prihody vetsinou na hrane zakona. krasna brejchova a drsny kostka:) (10.01.2010)

Otrepaný námet, žiaden herec nevedel zaujať, Brejchová zaujala svojou krásou. Celé sa to odohrávalo v strašne komorných a šedých priestoroch, v spojitosti s hudbou to bolo pre mňa ťažko stráviteľné. (14.10.2010)

Krejčík je dobrý režisér, akorát mu to tady dost zprznili herci. Kostka jako vůdce gangu byl poměrně legrační, Kodet měl tou dobou ještě takový přiškrcený kačeří hlásek a koketování Jany Brejchové mi působilo mírné utrpení, vůbec mi nepřipadala roztomilá, sympatická ani hezká, jenom trapně prvoplánově vychcaná. (06.01.2012)

Výborný kousek, který navzdory mentorskému úvodu představuje citlivé a autentické sociální drama. Herci skvělí a režie taktéž. (24.08.2013)

Československý film zabývající se skupinou mladých lidí, nezařazených do socialistické společnosti, proplouvající životem bezcílně, trávící čas popíjením a přespáváním na vrakovišti, posléze páchající drobné krádeže. Snímek dále vyplňuje nerovné velmi emotivní milostné drama mezi nezkaženým zamilovaným Tonkem (J. Šmíd), jehož postupný sestup na šikmou plochou je velmi dobře psychologicky rozebrán a manipulativní Jitkou. Právě mladičká J. Brejchová v roli Jitky podala vynikajicí, nesmírně důvěryhodný výkon, její partner debutant hrubián P. Kostka předvedl taktéž své nevšedně působivé umění. Z dalších známých umělců se představil i J. Kodet, avšak jeho typický elegantní herecký rukopis se měl dostavit až v pozdějších letech. Název snímku vyjadřuje probuzení či prozření hlavní hrdinky na poslední chvíli a návrat do standartního způsobu života po Tonkově boku. Pokud bych měl snímek porovnat s legendárním americkým Rebelem bež příčiny, troufnu si tvrdit, že na mě Krejčíkovo dílo v mnoha momentech působilo mnohem zajímavěji a sledoval jsem ho daleko větším zaujetím. Krejčík se maximálně vyhnul dobovým tendenčním tematům a stvořil výjimečně emotivní, filmařsky skvěle zvládnuté drama. (20.08.2014)

Sorry, ale v tomto černobílém psychologicko-romantickém dramatu mne zaujaly jen taneční kreace Petra Kostky. (25.08.2018)

Skvělé. Téměř bez politiky i symboliky. Dobře zahrané. Uvěřitelná dobrodružství. Rozvrácené rodiny. Dobré hlášky na Kodeta. Kodet v roli tupé mlátičky. Na začátku: „Život je krátký.“ – a hned následuje symbolicky: „Omyly…“ Lehké politické popíchnutí: „Otec neznámý, matka zahynula za okupace.“ Symbolika: 6:53 – pyramida nade dveřmi. (02.03.2022)

Cesta za slobodou je nevyspitateľná a krkolomná. Nájsť ju sám býva ťažké. Jitka je sirota, ktorá sa životom pretĺka s partiou 3 mladých mužov, ktorí žijú a cítia „slobodu“ každý deň. Sloboda hraničiaca so zúfalstvom však nikdy skutočná byť nemôže. Jitka ako “rebel bez príčiny„ dopláca na svoju mladícku naivitu a nerozvážnosť a opäť ju posielajú do domova mládeže. Pochopiteľne ocitá sa v situácií, ktorá je pre ňu nepriateľná a znovu uteká v nádeji, že kamaráti, jej jediní priatelia sa o ňu vždy dokážu postarať. Z omylu ju vyvedie až mladík Toník, ktorý jej poskytne to, po čom túži. Lásku. Výborne napísaný scenár a režisérova invenčnosť dokázali vierohodne zachhytiť konanie oboch hlavných hrdinov. Jitkina mierna schizofrénia je vykreslená v jej sugestívnych účinkoch na okolie, je krásna , príťažlivá a preto je pre partiu nepostrádateľná. Sama však dobre vie , alebo aspoň cíti, ako ju partia využíva, ale je slabá a nedokáže urobiť svoj rozhodujúci krok v živote. Na strane druhej v nej prúdi neprejavujúca sa senzitivita, chýba jej pohladenie a postráda lásku. Toníkov konflikt sa prejavuje v rodine. Žije spolu s novou matkou, nevlastnou sestrou a s otcom, ktorý je neistý a ľudovo povedané “je pod papučou„. A tak po rôznych peripétiach sa stáva štvrtým členom partie. Jeho dobrácka naivita a neskúsenosť sa zdajú byť smiešne, ale jeho mravnosť a čistota nebude pochovaná spolu s ostatnými členmi. Oproti Jitke je však ucelenejší a nezlomný a je pre šťastie toho druhého a pochopiteľne aj toho svojho podstúpiť všetko. Film je ďaleko nadčasový a svojou silou je aktuálny snáď v každom desaťročí. Citová nevyrovnanosť, strata lásky a porozumenia stavia človeka do okov sebazničenia , vulgárnosti a beznádeje. Tvorcovia dokázali realisticky vykresliť konanie hlavných zúčastnených postáv, aj keď práve koniec sa môže zdať idealistický. Z mojho pohladu je však bezdiskusie ,ale spájať ho so súčastnosťou a vtedajšou realitou zrejme neobstojný. Chcem povedať len toľko, že obaja mladí si to určite zaslúžia a z toho pramení aj môj kladný vzťah k celému záveru. Pochopiteľne badať na ňom prvky určitého zámeru a možno skrytej neobjektívnosti (ale veď v živote sa nekončí predsa všteko zle), ale načo byť puntičkármi. No a ak si niekdo myslí, že práve koniec sa nesie v socrealistickom duchu, nech si film pozrie znovu. - film z môjho pohľadu odkrýva temnú stránku (v tej dobe zrejme tabuizovanú) nielen socialneho výchovného zariadenia ale v prvom rade jednoduchého mladého človeka búriaceho sa proti konvenciám. Doplnenie: 26.3.2012 videné v kine Ponrepo v rámci FEBIO za osobnej účasti pána režiséra. (19.01.2006)

Je to rozhodně zajímavý film. Režisér Krejčík je hodně "svůj" a to je dobře. Vynikající výkony herců především pak Petra Kostky a samozdřejmě i Jany Brejchové a ostatních. Ale tihle dva (P.K. a J. B.) skutečně excelují. Ve své době to byl jistě "rebelantský" film. A i dnes se dá na to dívat. Film má co říct. Sečteno podtrženo 3 a půl: za pana Kemra coby prodavače bod půl hvězdy navíc. Takže... (10.01.2010)

Taký čs Rebel bez príčiny s tým, že tu hlavná hrdinka príčinu má. Na rok vzniku (59) je to dosť zdarilý snímok bez nútených ideologických vsuviek. Možno mi trošku vadil ten epilóg, ale inak psychodráma, ktorá bola natočená o desať rokov skôr, ako by sme očakávali. (10.01.2010)

Vydařený film s tématikou hledání charakteru. Mnoho dobových exteriérů a zajímavě zachycených tehdejších módních klišé a počínající pop kultury. Připojuji se k ostatním komentátorům, že scéna s rockovým tancem na šrotišti patří do panteonu české pop kultury. Nejvíce upoutají herci: vynikající p. Kostka v pro něj neobvyklé roli agresivního chuligána. Ženská stylizace bohužel stárne rychleji, takže pí Brejchová je zachycena pro věčnost v plném mládí, kráse a talentu, ale přeci jen ideál filmové krásy se posunul - hlavně kolem boků (jsem odporný, omlouvám se...). Bohužel pro p. Šmída se zachoval i jeho špatný výkon kontrastující s mistrovstvím ostatních kolem něj. (08.07.2017)

Nadčasové poselství, které v sobě obsah filmového příběhu nese, je poplatné jak vidno v každé následující době. Neboť co bývá pro většinu mladých lidí důležitější, v určitém úseku jejich života, než nalézání sama sebe a následné nalezené své já, nějakým způsobem uplatnit ve společnosti, v které žijí. Režisérovi se tento běžný produkt lidského života vcelku obstojným způsobem převést na filmové plátna. Situaci hlavní mladé ženské postavy, jménem Jitka, ještě trochu ztížil. Vzal ji rodiče, opakovaně ji posílal do domova mládeže, připletl ji do cesty trojici mladíků, kteří měli ve svých představách jen uspokojování svých potřeb na úkor okolní společnosti a Jitku vlastně po celou dobu jen využívali. Postava Jitky si toto vše dobře uvědomuje, ale své tři kamarády posuzuje jako jediné přátelé a většinu svého času tráví s nimi. Příběh se odvíjí a tvoří solidní atmosféru. Láska ve filmu také najde své důležité místo. Příběh dokázal až do svého závěru upoutat moji pozornost a přesvědčil mě o kvalitách režiséra, který ve filmu dokázal upozorňovat, v té době neobvyklým způsobem ( dá se říci vůči režimu i odvážným ) na některé nepravosti společenského systému. (10.01.2010)