Prodavač humoru

Vynikající satira na poměry, které panovaly v době komunismu v prostředí umění a kultury vůbec. Stačí se znelíbit a vaše sekretářka, kterou jste jako ředitel musel zkousnout v podobě tlačenky vám rázem dělá šéfovou a vy musíte lítat jako blázen a prodávat humor, který stojí za starou belu. Jako trezorový mohl být film v kinech uveden až po roce 1989. Slabší 4*. (24.06.2008)

Jak je vidět v posledním Krejčíkově celovečerním filmu, problém "komerčního zboží" v divadlu, filmu a televizi propukl ve velkém již dávno před vznikem komerčních televizí. Krejčík ve filmu zachytil v autentických reáliích své doby takový obchod s laciným humorem již za socialismu, kdy titulní hrdina se začne ocitávat v hraničních situacích kolem obchodu s humorem. Neostává jenom u klasického vyprávění děje, míchá v tíživých momentech i poměrně hrůzostrašné snové flashbacky (připomínající od Krejčíka o tři roky starší Povídku malostranskou). Ale přes to všechno jaksi v té poměrně dlouhé stopáži film místy hodně ztrácel na šťávě. Estrádní čísla "Humoru na cestách" na čele s moderujícím i zpívajícím Kundrtem /Ivan Vyskočil-starší/ působí přesně tak, jak dle obsahu filmu mají – příšerně. Bohužel jich bylo v celém filmu tolik, že pravděpodobně právě ony srazily i celkový dojem z filmu, na který se ale rozhodně stálo za to podívat. Naopak prvních 20 minut (jako příprava na vhození do kulturního a morálního "temna" v 80. letech) v podobě konkursu nejrůznějších talentů a s porotcem Leošem Suchařípou byl docela super nářez! Miloš Forman natočil v Konkursu (1963) filmovou předzvěst o soutěži ve stylu Superstar, Jiří Krejíček zde načrtl přehlídku ucházejících se "talentů" ve stylu budoucího Česko Slovensko má talent (probíhající s odlišným názvem v různých krajinách světa). Možná škoda, že tuhle část námětu nevyužil na celý film. Z konkrétních estrádních čísel více zaujala snad jen "Kamélie" Dana Vlková jako šansoniérka Madelaine. 65% (29.06.2018)

Perfektně vystihnuté období normalizace! Celé je to zabalené do jakéhosi komediálního hávu, ale pozornější divák už od poloviny filmu začne tušit, že jde spíše o drama a svým způsobem i kritiku tehdejších poměrů v kultuře. Bylo třeba normalizovat rozjitřenou společnost a tak se mohly zpívat jen písně s nablblými texty, hlavně ať v nich proboha není žádná kritika nebo dvojsmysly (Přesto třeba sám Goťák asi jako výčitku za podpis anticharty propašoval na LP desku v roce 1978 písničku Kam tenkrát šel můj bratr Jan, v níž mnoho lidí tušilo odkaz na hořící oběť Jana Palacha).  Podobné to bylo ve filmech a tehdejších seriálech, kde pokud se něco zásadního řešilo, byly to problémy na pracovišti, na okrese či radnici, družstvu JZD, hájence  či s chalupařením. Jen žádná politika a připomínka něčeho jako okupace, či totalita! Zábava estrád byla zkrátla plytká, nikomu nic moc neříkající, lidová a primitivní, která pomalu ani nebavila široké masy pracujících a to ani těch na vesnicích, kteří byli po jakékoliv kulturní zábavě vždy lačnější než obyvatelé měst, kteří si v rámci poměrů měli alespoň možnost vybírat na co jít a na co ne. A v tom všem se ve filmu pohybuje Jožin Petránek, který musí nějak přežívat a dělat kompomisy, byť jej to vnitřně začíná devastovat. K tomu krize středního věku, to je nebezpečný koktejl pro stárnoucího chlapa. Netvrdím, že socialistickou tvorbu mám komplet zmáknutou, ale lecos jsem už viděl, protože se na tyto filmy specializuji. O tomhle jsem ale neměl nejmenšího tušení a nebýt Úsměvů českého filmu a pana Hanzlíka, který si pro díl co jsem zrovna viděl pozval mého oblíbence Františka Řeháka, asi by mi to minulo. Ukázka z degradace z vedoucí funkce mně pěkně navnadila a je to dobře, protože tenhle film stojí za vidění! A František Řehák opět strhující, on je taková klidná síla. Stačí aby se tam mihnul, ale už na jeho roli nezapomenete! :-). Takže podepisuji za 4 smlouvy a dávám k tomu 4 zelený stováky! * * * * (08.10.2023)

Neřekl bych, že film dnes neosloví. Vždyť se stačí jen přenést v době, kulisy, herci a šlendrián dnešních "kandrtumělců" zůstává týž – od estrádních bavičů až po blikotavé "hvězdičky" pop-music. O jejich "oblíbenosti" nerozhoduje poptávka, ale schopný manažer, který je protlačí kamkoli, samozřejmě že za tučný peníz, a ne nějaký obolos. Nadčasový snímek. A propos, dost jsem se pobavil, když jsem spatřil nápis na přední bláně kopáku bicích, které stály na pódiu. Blána se pak ještě objevila v jednom záběru na zdi v kanceláři ředitele umělecké agentury, takže jsem si to potvrdil. MIMIKRY! Shodou okolností hrál v tomhle filmu Jirka Lábus taktéž kytaristu rockové kapely. -:) (19.10.2009)

Nejvíce zkonzumovaných párků na délkový metr filmu, buben, co toho hodně zažil už u majora Zemana, Satinského antierotický knír, který znechucoval veškeré scény se sekretářkou a tou čechofrancouzkou, a to není zdaleka všechno. Děj poněkud nelogický - Satinský se bojí, že ho vyhodí z onoho skvělého místa obchodního zástupce, "protože by nic jiného nesehnal" (v socialismu? s jeho univerzální větou "nejsou lidi"? kdy větší plat než on měla i prodavačka na benzínce?). A proto uplácí i tisícovkou, aby udal představení, za které dostane tak maximálně stovku ve výplatě. A bojí se výhrůžek člověka, který ho chce udat pro přijímání úplatků, které mu sám dával. Poněkud směšné. A nenapadne ho nejjednodušší řešení, když nemůže za boha nikomu prodat skvělé představení "Humor na cestách", proč s ním nejde k čertu? V pekle by tuhle produkci brali ďáblíci všemi deseti, minimálně 60 představení do měsíce by pořádali, protože jen máloco dokáže nešťastníkům dále zpříjemnit pobyt v kotlech jako toto. (19.01.2013)