Císař a tambor

Scénář by potřeboval ještě trochu otesat do finální podoby, a pokud to mělo dramaturga, možná mohl autorovi naznačit, že některé motivy a linie je potřeba také vypointovat nebo dotáhnout (zde narážím třeba na setkání císaře s manželkou po návratu, kde si prostě měli některé věci vyříkat, ne se jen na chodbě chytit za ruku). Rajchert sice zbytečně přehrává, ale to vyrovnají pohledy do bohatého výstřihu Aničky. Ale jinak kamera, hudba, výprava a v podstatě samotný příběh mají své mystické kouzlo rurálních pověstí a příjemně se na to dívá, a některé dialogy a hlášky jsou dokonce velmi dobré. (24.12.2018)

Není to špatná pohádka, ale ani dobrá. Možná kdybych ji viděl před 15 - 20 lety, tak bych hodnotil jinak, ale dnes nemůžu dát víc jak 1 hvězdičku. Začátek mě vyloženě nalákal - dobré herecké obsazení, velmi zajímavý námět, sympatický hlavní hrdina... tím to ale končí. Najednou se začaly valit zápory jeden po druhém: chybí hlubší seznámení s postavami (film je na to moc sestříhaný a krátký), zlo je příliš infantilní a bezvýznamné, scénář je zejména v té druhé části velice bláznivý, postavy se povětšinou chovají nelogicky (panstvu chybí vznešenost a vážnost, turecký velvyslanec vzbudil akorát pocit trapnosti, atd.) a především - nejvíce toho vykoná pes (popřípadě psí smečka), čímž scénář degraduje někam hodně hluboko. Inu převeliká škoda - kdyby to dopadlo dobře mohlo to překonat všechny české novodobé pohádky. (25.07.2010)

Jsem velkým zastáncem toho, aby panovník čas od času vstal od žrádlem přeplněného stolu a zašel mezi prostý lid inkognito si vyslechnout pochvaly za svou nekonečnou práci pro blaho lidu. V tomto ohledu má císař u mne velké plus, ale na druhou stranu jsem lehce znepokojen z toho, že lidé poznávají císaře pouze podle oděvu a nikoli podle základních biometrických údajů. A přestože tahle pohádka evidentně žádnou díru do pekla neudělá, tak já se k večeru zamknu v komnatě, sním klíč a klidně si ji pustím ještě jednou. (01.01.2013)

Nepohádková pohádka. V Císaři a tamborovi je využíván vypravěčský a filmařský styl používaný v pohádkových projektech, ale pro absenci nadpřirozených bytostí a sil bych příběh samotný mezi pohádky neřadil. Jedná se o rodinný dobrodružný příběh o spravedlnosti a síle lásky, která překoná všechny překážky. Možná pohádkovým dojmem působí celá vykonstruovanost děje a přítomnost nepravděpodobných náhod, film se snaží nenápadně řadit do škatulky po boku legendární pohádky S čerty nejsou žerty, ale kvalitativně, řemeslně ani herecky nemá vůbec žádnou šanci. Václav Křístek může děkovat Ondřeji Vetchému, že přijal tuto roli, protože snad pouze on a ještě Jan Skopeček jeho film zachránili od strmého pádu do již řádně zaplněného smetiště nepovedených novodobých českých pohádek. 50% (20.12.2013)

K novodobým českým, filmovým pohádkám mám ne moc pozitivní vztah a tady pokud by místo pana Rajcherta dali herce! bylo by mé hodnocení nejméně o hvězdičku vyšší. Také postavy tureckého vyslance a jeho pobočníka by snesly nějakou tu významější roli v příběhu. Na to, že ho císař na audienci nechává tak dlouho čekat, se scénář zmohl na pouhé Arnoštovo pohupování se v bocích, hloubavé pokyvování hlavou a jeho nemastný, neslaný výraz to všechno korunoval. Nicméně Ondřeje mám opravdu ráda, jako herec je geniální! Má obrovský komediální dar a svou charakterní postavou císaře mě okamžitě přesvědčil. Námět pohádky sympatický, celkový dojem nebyl úplně špatný. Možná by to chtělo o něco lepší scénář a profesionální aktéry. (25.10.2014)