Císař a tambor

Je to chaos, ale ne v úplně špatném slova smyslu. Asi by mi nevadilo, kdyby byl film o pár scén delší, protože se jeho děj pohybuje moc rychle a několik důležitých informací mě kvůli tomu uniklo, film se prostě na začátku rozeběhne jako Zátopek a do konce si nedá přestávku na oddych. Tím ale nechci říct, že se mi děj nelíbil, právě naopak, docela mě pobavil, některé jeho části ale prostě byly zvláštní. Třeba pes Kopretina, v něketrých scénách mi přišel trochu jako deus ex machina tím jak přesně ví kde a kdy má být a co dělat. Zbytek filmu je všechen fajn, prezentace, hudba i herecké výkony nejsou ničím výrazné, ale jsou fajn. 5/10 (20.06.2022)

Není zcela jisté, jestli v roce 98 už na Moravu dorazila kamerová technika, protože tohle bylo evidentně točený vydlabanou bramborou na proužky mlácený slámy. A jinak Televiznímu studiu Ostrava to zase střílí... Kanonáda prázdnoty a bezobsažnosti, nepřekvapivosti a kolosální nudy vrcholí asi nejdebilnější bitevní scénou všech dob. Pohádkou běhají psi a svazují loupežníky. Panna Márinka vystavuje z okna staré chaloupky svá poňoukadla (obě bohužel stejně rozostřená). A pak se tam děje něco, co by v jiný časoprostorový dimenzi mohlo částečně dávat smysl... Chtělo by se říct "snaha byla". Ale ona nebyla. Tak bohužel... (26.12.2022)

Dobrá, ale místy nedotažená pohádka. Sem tam se zdá, jakoby film střihač sestříhal po opici. Ne že by to bylo nepochopitelné, ale je tam spousta scén, kterým by větší pečlivost slušela. Ale i tak jde o slušnou exteriérovou a poctivě natočenou pohádku, která má sice daleko do uhlazených pohádek Zdeňka Trošky, na druhou stranu není v žádném okamžiku hloupá, jen prostě divně sestříhaná. (26.10.2014)

Vypadalo to nadějně, ale nakonec se z toho vyklubal takový lepší průměr. Pohádka hezká, ale děj jde hodně zprudka. Na druhou stranu Ondřej Vetchý, na toho bylo milé pokoukání a i když se mihl okamžik, kdy mi to trochu nedávalo smysl, je to přece jen pohádka. Dlouho mi unikala (čemuž se divím, ale nemůžu znát všechno), ale teď už o ní vím! (20.12.2013)

Jsem velkým zastáncem toho, aby panovník čas od času vstal od žrádlem přeplněného stolu a zašel mezi prostý lid inkognito si vyslechnout pochvaly za svou nekonečnou práci pro blaho lidu. V tomto ohledu má císař u mne velké plus, ale na druhou stranu jsem lehce znepokojen z toho, že lidé poznávají císaře pouze podle oděvu a nikoli podle základních biometrických údajů. A přestože tahle pohádka evidentně žádnou díru do pekla neudělá, tak já se k večeru zamknu v komnatě, sním klíč a klidně si ji pustím ještě jednou. (01.01.2013)