Na špatné straně

Absolutní filmová nirvána. Do posledního záběru jsem se ani nehnul a hltal každou scénu a dialog netušíc jaký obrat vezme příběh v následující scéně. Mistrovský kousek, kterýmu sluší velký plátynko a jsem rád, že nám Febio fest tenhle zážitek dopřál. Černohumorné strhoé dialogy, dva hlavní hrdinové, všichni tak trošku záporní, ale ve filmu jsou jedini záporní nesympaticky a druzí záporní sympaticky, mimochodem politický názor tohoto filmu je mě docela blízký. Na postavách si tu nechal někdo sakra záležet a Mel je pořád charimastickej až na půdu, pokud jde o Vince Vaughna, tak jeho agent zjevně dělá přečasy, protože on je prostě všude i na Febiu měl dva filmy. Stará drsná škola s poctivou filmařinou navrch nemůžu si přát víc, možná jak říká Pomo, celou scénu v bance, ale to bylo asi fakt hodně drsný. (29.03.2019)

90% šance, že se to nebude líbit vaší těhotné manželce, 75% že vás překvapí scénáristická aranž jedné sympatické výměny nábojů do pistole, 50% možnost, že někoho začne štvát Vaughnův hláškující mudrlant, a nakonec 25% ve prospěch toho, že tahle brutální pecka skončí na ČSFD v modrejch číslech. Policajti, kterým fandíte, zloduši, které chápete, a jedna parádní loupež, ze který si odnáším několik desítek minut (ne)příjemně vlezlého mrazení v zádech. Krvavé drama se srdcem. [FebioFest 2019] (24.03.2019)

Nečekala jsem až takovou poťouchlost, ale tenhle film jen formálně využívá žánr detektivky jako z partesu staré školy, aby nám v tom drsňáckém oblečku naservíroval už ne tak divácky sexy kritiku dnešního asociálního státu a nespravedlivého a krutého ekonomického systému. Hlavní i vedlejší postavy dělají zoufalé věci především z tísně a existenčních důvodů: jejich rodinní příslušníci nemají potřebnou péči a bezpečné zázemí, nemohou si dovolit důstojně žít, chybějí peníze na léky, na služby, na školy, na nájemné, na život v bezpečnější čtvrti, bez vyhlídek na dobrou budoucnost je těžké i požádat svou dívku o ruku, a když se k tomu člověk přece jen rozhoupe, chytrá dívka ho přesně z toho důvodu odmítne, psychicky zdeptaná matka po třech měsících od porodu utíká od milovaného miminka do práce, i když se z toho může pominout žalem, protože vydělává víc než manžel atd. atp. *** Kdo by čekal, že Zahler je vlastně takový Ken Loach v drsnější verzi. Ačkoli upřímně - tady sice vyhřezne víc útrob a líp si uvědomíme fyzickou stránku věci, ale je to přece jen Ken Loach, kdo nevyměkne a nechá příběh skončit bez naděje na lepší zítřky, opustí postavy uprostřed stupňovaného zoufalství (Sorry We Missed you). Ale zas je fakt, že ten Zahlerův závěr se zaslouženou masáží s výhledem na oceán lze číst i jako úsměšek a trpký žert. A pak taky, Zahler má ještě čtyřicet let k dobru, aby s tou sociální kritikou ještě přitvrdil. *~ (02.08.2020)

Bulwark of Broken Dreams. Ve své podstatě triviální, ryze béčkový obsah, ale podaný unikátní slow burn formou. Do toho bezskrupulózní násilí, chytré, lehce knižní dialogy (bez Tarantinovy současné bezuzdné sebestřednosti), nevyzpytatelný vývoj pohrávající si po McCarthyovsku s fatalitou a v neposlední řadě takový ten prostý lidský rozměr s vírou v dobro. Není to parní válec poháněný cílevědomou agresí jako devadesát devítka, ale tu pátou nakonec dám, protože Zahler je jako Gibsonův zoufalý fízl Brett Ridgeman. Odvádí poctivou práci, kašle na politikaření a nemění se s časem.. Ozývají se hlasy, že by se měl posunout jinam. Proč? Nikdo jiný tohle v celovečerním formátu neumí, tak ať s tím klidně dál pokračuje. Třeba na North Ganson Street.. (08.04.2019)

Hele, rychle se na to podívej, než to zakážou. A jestli máš sklony smát se vtipnejm dialogům a narážkám, koukej na to sám, a pak sem radši nic nepiš. Já si taky nechám pro sebe, že jsem se bavil. Uznávám, že začátek mě málem uspal, ale ke konci první hodinky jsem najel na Zahlerův rytmus, a bejt ten biják ještě o deset minut delší, tasím pátou hvězdu. No a teď už budu jen doufat, že se mi v dnešní hyperkorektní době náhodou nevymaže profil... (13.07.2020)