Na špatné straně

Nový Zahlerův film je hozený trošku jinam než jeho předchozí dva opusy. Klade mnohem větší důraz na sociální kontext (který způsobuje valné většině amerických recenzentů osypky), velice podrobné prokreslení postav a bizarně odosobněnou atmosféru fiktivního Bulwarku. Dialogy jsou absolutně cheesy, jak je u něho zvykem, ale obzvláště v prvních 20 minutách je to over the top. Násilí je tu mnohem méně než třeba v Bloku 99, ale o to více šokuje (scéna v bance, tvl). Zahler dospívá, rozpočty bobtnají, ale pořád si zachovává absolutní kontrolu a autorskou vizi, což se projevuje i takřka tříhodinovou délkou a přímými direkty na divácké očekávání. Natolik se vymyká současné tvorbě, že ho prostě nejde nemít rád. (30.07.2019)

Ačkoli samozřejmě chápu, že filmový tvůrce nemusí pro všechny své filmy používat stejný/podobný koncept, rád bych se pozastavil nad tím, proč si myslím, že se tentokrát S. Craig Zahler nepřekonal. Kosti a skalp i Blok 99 jsou pečlivě vystavěné, temné thrillery, v nichž silné alfasamecké charaktery činí těžká rozhodnutí, které přímo vyvěrají z jejich hlubokého smyslu pro povinnost a morálku. V detektivní gangsterce Na špatné straně je duo policajtů ze staré školy, které činí relativně těžké rozhodnutí ne proto, že musí, ale protože chtějí. Motivace Gibsona není dost dobře obhajitelná morálně a motivace Vaughna není v podstatě obhajitelná vůbec. Zatímco při sledování předchozích filmů S. Craig Zahlera pociťujeme spirálovitě zesilující depresi, protože postavy prostě "nemohou jinak", tak při sledování filmu Na špatné straně se naše duo do problémů dostalo samo, možná i svou lehkomyslností. Sledujeme tedy rovnocenný a zajímavý střet dvou protichůdných a podobně motivovaných stran. Výsledek je stále velmi kvalitní, i pomalejší tempo a delší stopáž jsou zde na místě. 8/10 (29.03.2019)

"THE ENTERTAINMENT INDUSTRY, FORMERLY KNOW AS THE NEWS, NEEDS VILLAINS." -------------------------- Milujem to! Zahler je po vynikajúcom Tomahawku a ešte lepšom Bloku 99 späť v plnej paľbe s týmto pôsobivým procedurálnym policajným thrillerom, v ktorom hviezdi šedivý Mel Gibson a opäť raz Vince Vaughn, herec s koreňmi hlboko zapustenými v komédii a komike, ktorý ale svoj seriózny charakter a kvality záporáka/dobráka predviedol napr. v druhej sérii True Detective či práve vo vyššie spomínanom väzenskom bloku s číslom 99. Aj keď je násilie Zahlerovým trademarkom, tu je trochu umiernenejší a počas celej stopáže takých scén spočítame na jednej ruke, čo mne plne vyhovuje. Kamera veľmi výborná, filtre efektné, najmä žltý a tmavomodrý. Film v strižni dlho nepobudol, niektoré scény sú až príliš dlhé, iné zase ponúkajú lepšiu možnosť vychutnať si ich. Dragged Across Concrete je neprekvapivo brilantný film, jeden z minuloročne najlepších, a už nám stačí len očakávať, že podobnú pecku prinesie aj v budúcnosti, napríklad ten Ganson Street, ak vôbec niekedy uzrie svetlo sveta. Zvažujem päť hviezd a druhý replay hneď zajtra. (22.03.2019)

“We have the skills and the right to acquire proper compensation.” Jak už je u Zahlera zvykem, tak zastřešující zápletka je simplicitní a od prvních momentů jasně nalajnovaná "kdo, co, proč, jak". V zásadě by dle všech zákonitostí neměla utáhnout více jak dvou a půlhodinový film. Jenže on to ustojí a to díky tomu, jak nebývale silný je v dialozích, postavách a rozehrávání i gradaci jednotlivých situací. Což se ostatně odráží i v jeho "spisovatelské" režii; scény, jak je vystavuje on, by u většiny režisérů měly sotva pár desítek vteřin či rovnou skončily na podlaze střižny. U něj hrají prim a nechá je pozvolna nefilmově staticky plynout dlouhé minuty "kde se zdánlivě nic neděje a nemají opodstanění". Jenže mají. Ohromně z toho těží podprahová tenze, postavy a herci, kteří mají prostor předvést minimalistické výkony. Stále tedy platí, že délka a p-o-z-v-o-l-n-é tempo mají opodstatnění (tedy s výjimkou zbytečné anabáze kolem postavy Jennifer Carpenter) a že je to natolik své, až to není pro každého. Tentokrát to platí tuplem, protože nevyhnutelně to mnozí kvůli echt pravičáckým rasistickým hlavním postavám "bílých nasraných mužů střední třídy" zamění za sdělení filmu/názor tvůrce a nikoli postav. Ovšem taková je už holt doba. A nutno přiznat, že Zahler tentokrát na "trollící" strunu hraje zcela záměrně a sakra že umně (tak na 70%). Naštěstí však nepřebijí fakt, že tohle je hlavně a především na postavách vystavěná poctivá drsná kriminálka ze starší než staré školy (na 100%). (24.03.2019)

Bulwark of Broken Dreams. Ve své podstatě triviální, ryze béčkový obsah, ale podaný unikátní slow burn formou. Do toho bezskrupulózní násilí, chytré, lehce knižní dialogy (bez Tarantinovy současné bezuzdné sebestřednosti), nevyzpytatelný vývoj pohrávající si po McCarthyovsku s fatalitou a v neposlední řadě takový ten prostý lidský rozměr s vírou v dobro. Není to parní válec poháněný cílevědomou agresí jako devadesát devítka, ale tu pátou nakonec dám, protože Zahler je jako Gibsonův zoufalý fízl Brett Ridgeman. Odvádí poctivou práci, kašle na politikaření a nemění se s časem.. Ozývají se hlasy, že by se měl posunout jinam. Proč? Nikdo jiný tohle v celovečerním formátu neumí, tak ať s tím klidně dál pokračuje. Třeba na North Ganson Street.. (08.04.2019)