Z mého života

Na jedné straně vynikající Karel Höger a scény typu úžasné montáže před položením základního kamene Národního divadla, Smetanova mimopražského pobytu, a přehrávání motivů z Vltavy a velmi dramatického ohluchnutí. Na straně druhé ale jakási Krškova režijní nenasytnost, kvůli níž se ve filmu na úkor děje roztahují sáhodlouhé výjevy ze Smetanových oper, které - natočené bůhvíproč v exteriérech - vypadají spíš jako od Otakara Vávry. Dal bych tři hvězdy, jenže Z mého života je ještě něčím jiným než oslavou Bedřicha Smetany a jeho krásné hudby. Ona se totiž při jeho natáčení sešla taková jména jako Talich, Blachut, Podvalová, Žídek, Bednář, čímž pro současného diváka a posluchače vzniklo vlastně něco jako dokument na druhou... A za to tu čtvrtou hvězdu prostě dám. Škoda, že dnes už se takových snímků, z nichž by sálala oprávněná česká hrdost a pýcha, zřejmě jen tak nedočkáme. (02.06.2013)

Vlastní životopisná linka se mi líbila dost, a to Högera nijak zvlášť nezbožňuji. Mám ráda tenhle Krškův styl, jeho roztomilé herce (Cupák, Rybářová), roztomilé dialogy, Pečenkovu kameru, přes značnou idealizaci a naivitu citelné napětí i smyslnost. Dlouhé ukázky z oper jsou sice obohacující a jejich výprava velkolepá, ale přecejen příjemné plynutí filmu svou statičností zbrzdily. (11.05.2008)

Není pochyb, že tento film je neobvyklý a že víc než kterékoli jiné dílo naší kinematografie vyžene na ostří spor „pro a proti", tím spíše, že je věnován osudům tak velké postavy naší národní hudby, jako je Bedřich Smetana. Autor scénáře — zřejmě ve snaze neopakovat ani v nejmenším methodu dřívějších našich i zahraničních životopisných filmů — zvolil cestu, která ho nakonec přivedla nikoli k obrazu Smetany jako dramatické postavy, ale k rozkouskovaným ilustracím ze skladatelova života, počínaje göteborským pobytem až téměř do jeho smrti, a k přehlídce jeho operní tvorby. Větší dramatickou roli než Smetana sám tu má jeho hudba — je to vlastně film o Smetanově hudbě, méně už o Smetanovi. Scénář byl přeplněn ukázkami z jednotlivých oper, a tak zbylo jen skrovně místa k vysvětlení skladatelovy životní cesty, toho, jak se dobíral svého hudebního, čistě národního výrazu, pro který ho milujeme. Smetanův osud je tu obsažen jen v narážkách a poznámkách, často srozumitelných jen dobrým znalcům jeho života. Vytvořit Smetanův filmový životopis byl náročný úkol. Film důstojným způsobem ukazuje letmé záběry ze skladatelova života a úryvky oper. Filmový přehled 38/1955 (09.11.2009)

I mistr tesař, v tomto případě režisér, se holt někdy utne. 1) Schématický ikonicky pojatý medailón mého nejoblíbenějšího českého skladatele vážné hudby vděčí za svou jakous takous koukatelnost výborným hercům, zejména 46letému Karlu Högerovi (Smetana). Těžko říci, kolik fanoušků film opeře či Smetanovi získá, na moc bych to neviděl. 2) Národovecký patos této obrozenecké selanky skousnu, ale chybějící zážitky ze Smetanova barvitého života už ne. Scénáristicky odbyté období Smetanovy hluchoty pak jen dokresluje celkový nepříznivý dojem. 3) Zní zde hodně hudby. I když pominu z dnešního pohledu hrozný zvuk, tak filmové dotáčky mi k operám nesedly. Herci - zpěváci chodí, pobíhají nebo toporně stojí, hledí v dál a teskně vyjí. Nabízí se mi srovnání s nedávno sledovaným italským seriálem o Verdim (omlouvám se za anachronismus). 4) Výstižný koment: LiVentura***. (04.09.2016)

Již název přivolává představu, že jde jen o výseky života Smetanova, a je to vskutku tak. Je až s podivem, jak film natočený v roce 1955 je (naštěstí) nedotčen dobovou ideologií, naopak je to film natočený v ideologii pozdního obrozenectví, s kterým sdílí přímo metafyzickou víru v národ a velkou dávku naivity a též snahy o idealizaci a idylizaci, což asi byly také rysy páně režisérovy osobnosti. Takže i drama je zde trochu pocukrováno biedermayerovskou citovostí. Celé to dílo je hezké, barevné, křehké, kapánek sentimentální a směšné, ale i dojemné a v několika obrazech silné. Myslím, že Jiráskovi by se velice líbilo, neb je to více vlastenecká legenda než realita . (13.02.2013)