Stezky slávy

I s odstupem mnoha desítek let se Stezky slávy řadí k nejpůsobivějším (proti)válečným filmům, vytknout se mu dá opravdu máloco. V tom snímku se koncentrují všechny důležité emoce a střetávají všechny možné povahové rysy. Hrdinství se potkává se zbabělostí, idealismus s cynismem, obětavost se sobectvím a víra s beznadějí. Kubrickovi se povedlo dokonalé vtažení diváka do atmosféry zákopů zasypávaných dělostřeleckými granáty i zpustošené země nikoho rozervané jizvami výbuchů a pokryté troskami válečného šílenství. Stezky slávy představují vrcholnou školu především pro filmové kameramany. Co záběr, to obrazová lahůdka. Absurdní scéna vojenského soudu nad údajnými zbabělci, která má zamaskovat nesmyslnost útoku oslabené jednotky proti vojenské pevnosti, je pak obžalobou všech vojenských a politických systémů, které své obyvatele považují za pouhý kanónfutr pro své zájmy. Celkový dojem: 95 %. (13.12.2018)

Úchvatné a naprosto pohlcující. Je opět vidět, že Kubrick se na režisérském postu prostě nikdy neztratil, a natáčel tak perfektní a dechberoucí snímky, že jsou minimálně stejně atraktivní i po padesáti letech. Tomuto filmu se mimojiné daří na diváka přenést beznaděj, kterou všichni jeho hrdinové nejen na bojišti, ale i v soudní síni prožívají. A je smutné, že s něčím hodně podobným byrokracii se lze setkat i zde, na válečném poli a ve válce samotné. Kirk Douglas (ta podoba s jeho synem Michaelem je neskutečná) se velice snaží jak po herecké stránce, tak jako jeho postava plukovníka Daxe. Neměl jsem ani na minutu nejmenší problém vžít se plně do děje, užívat si parádní černobílou atmosféru (osvícení mrtvol na bojišti světlicí je jeden z nejlepších záběrů) a být tam s nimi. Za zmínku také určitě stojí akční scéna útoku na Anthill, která si v ničem nezadá s bitvou na Pellenorských polích. Jiné přirovnání mne vážně nenapadá, protože ve Stezkách slávy je tento filmový moment tak zručně podaný, že mi to opravdu připomělo ty nejúchvatnější bitvy v dějinách světové filmografie - a k nim ty z Pána prstenů rozhodně patří. I tak je ale toto Kubrickovo dílo hlavně nervydrásajícím dramatickým snímkem, a to jedním z nejlepších v souvislosti s první světovou válkou. Máucta. (07.10.2009)

Film o totální beznaději, zmaru, o zoufalém hledání dávno ztracené naděje. Těm, co nesedí konec - píše se rok 1916, všichni ti vojáci nejspíš zemřou. Není o nesmyslnosti války, spíše o jistém nesmyslném způsobu vedení války a jejím zákulisí, které nahnalo milióny do předem připravených jatek. Velmi působivé drama a to i přesto, že Kubrick musí snad i v zákopech mít uklizeno. (24.08.2006)

Snímok je dokonalou sondou do hláv choro ambicióznych papalášov, ktorí postavili svoju kariéru na falošnom patriotizme, pričom obeťami sa stali skutočný hrdinovia z bojiska, bez akejkoľvek medaily. Či niekto verí, alebo nie - povahové črty z tamtej doby, sú nešvárom aj v prítomnosti. "Paths of Glory" vie solídne nasrať, a presne preto tá piata .. (06.04.2022)

Lidský život ve válce nemá žádnou cenu. Je to jen číslo. Statistika, kterou je třeba udržovat v přijatelných mezích, aby bylo možno dosáhnout celkového vítězství. Koncepce jednotlivých armádních složek a přístup velení se řídí touto filosofií. Trefovat se do absurdnosti tohoto přístupu, jeho nehumánnosti a právní bezohlednosti, je tak trapně jednoduché. Ale vybrat exemplární případ a problematiku na něm demonstrovat způsobem, který diváka zaujme, jednoduché není. Kubrick to dokázal, a dokázal to hlavně díky svému cílevědomému puntičkářství. Děj jednoduchý, dějové zvraty žádné. Vše je očekávatelné. Z malého filmu udělal velký. Jestli Kubrick něčemu rozuměl vždy velmi dobře, byla to práce s kamerou. Proplouvání kamery zákopy, jeden dlouhý záběr při natáčení útoku. Záběry ze soudní síně skrze židle v popředí. Průhled skrze liniově vyskládaný nábytek, jež kamera obchází, jakoby naznačoval mříž, za kterou se soudní drama odehrává. Symbolická bezvýznamnost soudního procesu jako strojené frašky, která nezná pojem presumpce neviny. Pro mě nejlepší scéna je závěrečné pěvecké vystoupení. Nesmělost a čirá bezradnost ubohé dívky před publikem vojáků se namísto výsměchu setká se soucitným dojetím a upřímnou podporou. Vypovídá to mnohé o tom, jak neutěšená a teskně prázdná je duše vojáka. 78% (13.10.2011)