Escobar

Já jakožto opravdový a nefalšovaný fanda seriálu Narcos ve své hlavě musím srovnávat, ačkoliv je nadmíru jasné, kdo z těchto dvou zmiňovaných počinů prostě a jednoduše dopadne lépe. Narcos během prvních dvou sérií dokázalo do nejmenšího detailu vykreslit postavu Escobara. Ale hlavně poskytlo dostatečnou minutovou stopáž ostatním postavám, které tedy neostrouhaly a nabyly patřičné důležitosti. S filmem Escobar to holt ani nejde, což se dá pochopit (prostě se nedá narvat stejné množství materiálu do jednoho celovečeráku, jako tomu bylo u samotného seriálu). Líbilo se mi, že do hlavní role napasovali novinářku Vallejo, pohled na tohoto šílence a maniakálního zločince z jiné než jeho strany celkem prospěl. Jinak jeho životní příběh je povětšinou zkratkovitý, pár věcí mi tam chybělo. Hlavně odflákli vedlejší linku s agentem DEA, divák si k němu během jeho mini role ani nemohl vytvořit žádný vztah, tudíž ta konfrontace Escobar - DEA celkem nic moc. Velice to zachraňuje Bardem se svým hereckým kouzlením, jinak pojatý než ten Mourův Pablo, i tak ale velice věrohodný. Závěr docela ušel, Narcos v tomto ohledu ale povedenější. Hitovka z toho nebude, Narcos vyhodit z piedestalu je setsakramentsky těžké. Ale svou kvalitu to přesto nabídne a asi mohu doporučit. Za mě dávám 70 % (13.07.2018)

Ono to není vůbec špatné a za určitých podmínek by se film dal označit i za výborný, ale to by člověk nesměl znát Narcos. Tvůrci si toho byli samozřejmě vědomi, takže se snažili na Escobarovo počínání nahlížet optikou novinářky Virginie Vallejo, ale to příliš nepomohlo. Její pohled se vlastně nijak neliší od toho seriálového, který nabídl Padilha, pokud tedy pominu osobní epizody. Ale o těch to není. Samozřejmě najde se tu pár originálních scének a třeba sekvence se psem utkví v paměti, ale většinou jsem měl pocit, že jsem to všechno už jednou viděl. Za mínus považuji i fakt, že se tu mluví anglicky a v případě Penélope Cruz se strašlivým přízvukem, který tahá za uši. Vše tak stojí především na Bardemovi a ten je naprosto fantastický. Veškeré obavy, jestli se alespoň vyrovná Mourovi, vzaly celkem rychle za své a dá se říct, že to celé v pohodě utáhl. Pokud bych neviděl Narcos, hodnotil bych výš. Takhle je to jen za 65%. (07.07.2018)

Herecké výkony vyčnívají, ale na to jsme si u životopisných filmů už dávno zvykli. Scénář je však nedokáže dostatečně podpořit, režie je tak trochu sterilní, nevzrušivá. Samozřejmě se točíme okolo vzestupu světoznámého egoistického drogového magnáta, který se neštítil vraždit, a to pohledem jeho dlouholeté milenky. Její komentáře ovšem nejsou nikterak zajímavé, je vykreslená jako obyčejná trofej drogového barona, snad jen u kostýmů se tvůrci vyřádili. Ale o nich to pochopitelně není. Výsledek má být o jedné zrůdě, která ničila životy nejen v Kolumbii, nechávala ve velkém vraždit, přitom vnímáme její charisma, smysl pro humor, chvíle s dětmi. Ale do hloubky se prostě nedostaneme. To bohužel u žádné z postav. Navíc skáčeme z jedné události ke druhé, vesměs jsou zaměnitelné, takže je jedno, co se ve které odehrává. Silné v jednotlivostech. PS: Když to přeženu, tak to hlavní, co mě zajímalo, bylo, zda ten pupek je skutečně Bardemův. (13.07.2018)

Další z mnoha hereckých exhibicí mistra Javiera, právě on a jeho nálady, emoce a zrůstající agrese na filmu funguje nejlíp. Gangsterka, kterých se dneska už moc netočí, správně živočišná, ale trošku flákající vedlejší postavy, zejména u agenta DEA to zamrzí chyběla tam zarputilost se kterou by po Pablovi šel, jeho chytrý kukuč s Virginií nebylo to co by film zrovna udělalo. Pene je pořád krásná, nebojte chlapci a hrát umí, má tam výborný scény, třeba při prodeji šperků jsem jí ten strach a bezmoc naprosto sežral. Nemá to v sobě akčnost a přímý tah na bránu, ale když spustí hudební motiv Federico Jusida tušíš dusno a nevěřím, že budu jedinej na csfd, komu se film líbí. Možná to není úplnej mainstream, ale kvalitní herecký výkony, dobře gradovaný scény, schopnost vyprávět naruší jen pár zbytečně zkratkovitých scén, ale na Pablovi si obrázek určitě uděláš a o to tvůrcům šlo především. (07.06.2018)

Drsný příběh tak drsný jako by ho napsal sám život. Možná proto, že ho napsal život. Nekdy si říkám, že přes všechny kritiky žijeme v hezké zemi, byť s nedostatky. Třeba Ministr spravedlnosti Rodrigo Lara by možná uvítal se stát velvyslancem Kolumbie v socialistickém Československu​ v roce 1984, jak měl. Protože by tam s velkou pravděpodobností byl v bezpečí před Escobarem, který byl rozhodně velmi zajímavou osobností, nicméně převážně temnou, přes svoje charitativní aktivity. (13.08.2018)