Nebe a peklo

Světově rozhleděný Japonec nejenže dokázal prostředkovat mezi oběma kulturními světy, ale navíc ho obohacoval vlastními tvůrčími impulzy. Jeho dominantní herec Toširo Mifune je zážitkem vždy. A tedy i tentokrát. Opakované tvrzení, že i ve filmu je myšlenka vším a ostatní prostředky ničím, zde nalézá zvláště silné zdůvodnění. Základní mravní dilema hlavního hrdiny působí přirozeně a nenásilně. Velký zážitek, velké téma a velký režisér-autor. To vše a ještě něco navíc dělá velký film. (27.08.2007)

Akira Kurosawa postavil svoj príbeh do viacerých rovín. Určite tou najsilnejšou je psychologická, ktorá panuje v prvej tretine. Tá atmosféra je napriek určitej divadelnosti silná, hutná a nervydrásajúca. Na pľaci ( izba hlavnej postavy ) je množstvo postáv a podobné režírovanie scén je vždy ozdobou každého filmu. Ďalšou rovinou je kriminálna, tá je však niekedy zbytočne popisná ( porady ). Celkovo snímok ponúka poctivý pohľad do japonskej spoloćnosti a rozoberá nielen únos, drogy, ale aj iným sposobom odvrátenú tvár a tou je honba za majetkom, prílišná ambicióznosť a firemné pomery na najvyšších miestach. Film bežal v našich kinách v roku 1964. (27.11.2017)

Výborné, doopravdy výborné! První hodinu, která se odehrává v jedné místnosti, si dovedu představit i jako divadlo. Film je podle mě o zodpovědnosti, kterou manažeři velkých firem mají (nebo by měli mít). Zodpovědnosti za své produkty, zodpovědnosti za své zaměstnance, zodpovědnosti za chování těch, kdo hledí na jejich bohatství. Protože, kdyby nebylo lidí, kteří si staví domy na kopci, nebylo by ani těch, kteří jim zezdola závidí. ★ Film doporučuji všem vrcholovým manažerům a majitelům firem! (06.04.2010)

Vykutálený hračička Kurosawa opět exceluje, tentokráte pravda v neznámé, ale přesto naprosté klasice detektivního žánru. První polovina odehrávající se za staženými závěsy jediného apartmá je přímo Hitchcockovsky atmosférická, ale na rozdíl od mistra hrůzy ještě psychologicky vytříbenější - postavy se vzhledem k nastalé situaci chovají natolik věrohodně a projevují přesně takové emoce, jak racionální divák očekává u každého podobného příběhu.... Druhá půlka pak představuje už nepolevující detektivní jízdu, kde celý proces vyšetřování, sbírání stop, výslechů a závěrečného sledování znamená zásluhou inteligentního scénáře, sympatických herců a samozřejmě brilantní a svižné režie daleko výraznější zážitek než drtivá většina filmů o Sherlocku Holmesovi. A vše navíc naprosto přirozeně protknuto důležitými myšlenkami o tehdejší sociální nenávisti, kterou trpěla finanční spodina vůči závratně zbohatnuvším jedincům. z čehož v tomto případě vytěžil Kurosawa sice dosti nenápadný, ale zato neprůstřelně věrohodný zločinecký motiv, za který by dal dnes celý zástup áčkových scénáristů ruku do ohně.... Nakonec nikoli jen klasika, ale špička svého žánru. 100% (24.09.2015)

Chudému pánovi se nelíbilo, že je chudý a že je pán na kopci bohatý. Tak se rozhodl následovat heslo Robina Hooda, a tedy bohatým brát a chudým (sobě) dávat. Jen to vyhnal malinko do extrémů a zařadil do celého procesu unesené dítě. Musím filmaře pochválit. S filmy ze zemí, kde jsou údy malé, kůže žlutá a oči šikmé, mívám obrovský problém v orientaci v postavách. Zde byly jednotlivé postavy odlišeny natolik, že jsem tento problém neměl a mohl jsem svoji pozornost naplno soustředit na psychologicko kriminální příběh, který byl velmi kvalitní. Opravdu promakaná kriminálka. Milovníkům tohoto žánru se určitě během sledování postaví jejich chlouba a ukápne jim nejedna slina. Výtka směřuje snad jen k příliš dlouhé stopáži. Kdyby byl snímek trošku kratší, a tím pádem atmosféra hustší, tak bych dal klidně i 4 *. Takhle to jsou krásné 3 kusy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (03.05.2017)