Obsahy(1)
Skrze energickou a značně excentrickou postavu Janiny Dušejkové, učitelky angličtiny v důchodovém věku, sledujeme vzrůstající hrůzu malé osady na polsko-českém pohraničí, ve kterém se v rychlém sledu stane několik záhadných vražd bez jasně vysvětlitelné logiky nebo motivu. Hrůza a zděšení z vražd kontrastují s obecným nezájmem, který doprovází masové vybíjení divoké zvěře v právě probíhající lovecké sezóně. Dušejková je nejen milovnicí zvířat, ale také ochránkyní všech divných a 'jiných' obyvatel Kłodzké kotliny, kde se příběh odehrává. Skrze Dušejkovou začínáme v příběhu postupně odhalovat, kdo stojí za prapodivnými vraždami a jak souvisí s vyvražďováním zvěře. (CinemArt)
(více)Videa (3)
Recenze (132)
Skoro geniàlne. Pre ľúbiteľov zveri a ekoteroristov povinnosť. Vďaka Poliakom môže aj česká / slovenská kinematografia robiť svetové filmy, ktoré sa vyrovnajú Škandinávcom. Namiesto idylického až melancholického zobrazenia kopaničiarskeho života, aký by stvorili našinci, brutálna sonda do tvrdého sveta zapadnutého pohraničia kdesi v strednej Európe, ba priamo v jej srdci. Základným konceptom je proživotné, newageové a mne sympatické obracanie optiky, v podstate svojim spôsobom westernovej zápletky jednej (správne pošahanej) postavy proti (skoro) všetkým. Ale hodené kamsi do ponurých kladských dolín na pomedzí Poľska a Česka. Spolu s tou mytologickosťou prírody, ktorú sa Agnieszke, podobne ako v JÁNOŠÍKOVI, znovu podarilo vytvoriť, kde sú rovnocennými hrdinami (a divákmi) aj zvieratá samotné a bravúrnej mystifikačnej atmosfére, je to výborný zážitok aj na veľké plátna. Tak pôsobivo nasnímaný európsky kontinentálny les, ktorý budí dojem tajomna až na úroveň rozšíreného psychedelického vedomia, som naposledy videl v ODVRÁTENEJ STRANE MESIACA. Les sa evidentne stáva pre európsku kultúru miestom návratu a spiatočníctva, s ohľadom na človeka v oboch zmysloch - aj ako miesto zaostalého spoločensko-hodnotového zriadenia v odľahlých horských krajoch, tak súčasne aj zdroj (staro)novej energie, mohutného prúdu obrody a znovunájdenia pravých, človeka uspokojujúcich hodnôt. Bez ohľadu na všetku pochmúrnosť, ktorou sa CEZ KOSTI MŔTVYCH vyznačujú, po skončení máloktorého filmu pochytí človeka taká mocná túžba v momente vypadnúť kamsi do prírody a naplno pocítiť jej silu, čistotu a rozmanitosť, o to viac, ak je vonku jar v plnom rozpuku. ()
Nikdy jsem nevystřelil na živého tvora zvícího velikosti větší než kolik měří myš. Pokud nebudu muset, nehodlám na tom nic měnit. Přesto si nemyslím, že lze o myslivcích mluvit coby o vrazích. Věřím, že až si lidé místo masa oblíbí kořínky, ubude lovců a přibude sběračů. Paní připravili střelci o pejsky. To je smutný, ale pro její jednání přesto nemám pochopení. Tím pádem ani pro film. Ten se mi navíc moc nelíbil. Z mého pohledu se dal lépe postříhat. Způsob, jakým jsme se dozvěděli o počínání Dušejkové, popřel všechno, co se do té doby ve filmu odehrálo. Zůstala taky spousta nejasností, např.: Proč pejsci na začátku filmu začali tak jančit? Proč se Dušejkové nesmělo říkat Jana? Proč ukradla lovecký kalendář? Proč... ()
Lesní ezoterická verze Johna Wicka, která se pokouší organicky bujet, podvratně nahlodávat civilizační kořeny, ale místo toho chaoticky plete křivýma nožkama. Hollandové vznikl pod rukama ze zjevně inspirativní předlohy jen absurdní jelení guláš plný doslovnosti, tupě užité filmové řeči a grotesknosti, která je místy cílená, ale infikuje skoro celý film bez ohledu na to, v jaké žánrové poloze se zrovna nachází. Nekoncepční rytmizování mysliveckým kalendářem, Krobotův vpád, který evokuje filmy Tomáše Vorla, hystriónská hlavní postava, u které je celkem jedno, zda svoje přesvědčení úmyslně přehrává, protože příběh nedává valný smysl (což je při vší didaktičnosti fakt na cenu za umělecký přínos, zdravím Berlín). Slušel by tomu doslovný překlad polského názvu. Tohle je totální Výřad soudnosti. ()
Nečekal bych, že jeden z nejvíc WTF filmů natočí zrovna Agnieszka Holland. Tento zvláštní mix Pustiny a Wicker Mana není dobrý film, na to je tam příliš hluchých míst, ale kvůli působivé atmosféře, originálním motivům, které v amerických filmech nenajdete, a Krobotovi v roli Konvičky za vidění stojí. http://i.nahraj.to/f/1gsW.jpg ()
Další film z kategorie rozume braň se. Pověrčivá psychopatka venčí na vesnici feny, jak kdyby žila v paneláku, pak se jí nevím jak ztratí a protože psychopatka je učitelka, tak vezme v noci děti do lesa hledat psy, úžasně pomíchané hodnoty. Film nemá snad vůbec žádnou kontinuitu ani logiku, mimo to, že jeden nesmysl stíhá další. V dnešní době, kdy si kdejaká čarodějnice může oficiálně založit živnost, se už vážně není čemu divit, co dokážou lidi vyplodit a promíchat a zaměnit vědu s pověrou.Samozřejmě, že v době, kdy ochránci zvířat a lidi investujou velký prachy do zvířat, na lidi se kašle, zakomplexovaný důchodkyně oblíkají psy do značkových oblečků a krmí je šunkou a na druhý straně se úspěšně, ale zbytečně týrají zvířata, lidi jsou extrémisti a nedokážou už rozlišit pořadí hodnot, pak z toho vznikají psychopatický sračky kategorie, kterou jsem si pojmenovala v první větě. Naprosto nudná slátanina. Tenhle guláš mi nechutnal a to mám zvěřinu ráda. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (7)
- Matoha (Wiktor Zborowski), Jana (Agnieszka Manda) a Boros (Miroslav Krobot) zpívají u ohně píseň „House of the Rising Sun“ od The Animals. (griph)
- Snímek je natočen na motivy knižního morálního thrilleru Olgy Tokarczuk ze současného česko-polského pohraničí, který vyšel v českém překladu pod názvem "Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých". (Zdroj: CinemArt)
- Na scénáři filmu s Agnieszkou Holland spolupracoval scenárista Štěpán Hulík. (Zdroj: CinemArt)
Reklama