Přes kosti mrtvých

Nikdy jsem nevystřelil na živého tvora zvícího velikosti větší než kolik měří myš. Pokud nebudu muset, nehodlám na tom nic měnit. Přesto si nemyslím, že lze o myslivcích mluvit coby o vrazích. Věřím, že až si lidé místo masa oblíbí kořínky, ubude lovců a přibude sběračů. Paní připravili střelci o pejsky. To je smutný, ale pro její jednání přesto nemám pochopení. Tím pádem ani pro film. Ten se mi navíc moc nelíbil. Z mého pohledu se dal lépe postříhat. Způsob, jakým jsme se dozvěděli o počínání Dušejkové, popřel všechno, co se do té doby ve filmu odehrálo. Zůstala taky spousta nejasností, např.: Proč pejsci na začátku filmu začali tak jančit? Proč se Dušejkové nesmělo říkat Jana? Proč ukradla lovecký kalendář? Proč... (12.04.2020)

Na úvod říkám, že moje hodnocení je potřeba brát s rezervou. Už dlouho se mně totiž nestalo, že jsem film po půl hodině vypnul, protože jsem se naprosto neztotožnil s tím, co tam vidím, s chováním a přemýšlením postav atd. Hlavní hrdinka je "střelená" učitelka, která dá na horoskopy a zvířata (potažmo příroda) jsou pro ni na prvním místě. Kněz je fanatik, ze kterýho hned v úvodu padají šílený sračky (parafráze - desatero je jen pro lidi, takže zabít zvíře je úplně v pohodě). Policajti jsou v klidu, ti nic řešit asi nehodlají. Rodiče si stěžujou, že mají jejich děti boty od bahna (úvod filmu se odehrává v pohraničí - lesy, louky, polní cesty - a je podzim). A pak umře jeden chlapík. Pohoda, dva jeho sousedi se tam jdou v noci podívat, s mrtvolou hýbou, jako by se nechumelilo, dokonce mu z huby tahají nějakou kost. Já bych se asi posral nebo poblil, nebo bych při nejmenším nebyl tak v klidu. Pro mě absolutní nepochopení filmu a absolutní nezájem to sledovat dál. A. Holland není žádný ořezávátko, ale tohle asi není úplně ono. Nevím, jestli se k tomuhle někdy vrátím. (24.08.2020)

Společně s In the Fade nejlepší zážitek z KVIFF. Když se řekne Polsko, vybaví se mi pánbíčkáři a nekvalitní čokoláda. Agniezska Holland tento můj osobní mýtus rychle smetla ze stolu. Pokot je totiž snímek absolutně obrovského světového měřítka, troufám si říct řemeslně lepší než polovina americké produkce na světě. No, čím bych začla. Co pochválím na prvním místě jsou skvostné exteriéry, hlavní herečka, následně vedlejší herci, dokonalá kamera i střih a do toho kulervoucí soundtracky. Pokot je takový film, který mě hřál u srdce tou všudypřítomnou poctivostí, snahou a pílí. Řemeslně je to opravdu vrcholová záležitost a co se týče příběhu, já jako milovnice zvířat jsem se v tomto tématu našla. Navíc zdejší černý humor nemá jedinou chybu a potěšila i vtipná role pana Krobota. Závěr a rozkrytí bylo vzhledem k dlouhé stopáži možná trošku zbrklé, ale to mi nezkazilo tenhle jedinečný různožánrový zážitek. KVIFF 2017 (28.07.2017)

Že já to odkládal takovou dobu... nejenže Polácí umí, co do technickej stránky filmu, ale samotná tématika filmu je mi natolik blízká, že s Dušejkovou a její neustále mařenou touhou po lepším a milostivějším světě víc než soucítím. Škoda jen, že ne každého film zasáhne tam, kam by by zasáhnout chtěl - nejlépe se dle mého uchytí tam, kde už tolik duchovní osvěty potřeba není. Druhá strana mnohdy bohužel neuvidí víc, než pošahanou Dušejkovou a rozpolcený snímek o hovně... pro mě osobně rozhodně zapamatování hodný kousek, který budu šířit v nejlepší víře všude tam, kde pocítím šanci v jeho vlídné přijetí! (20.11.2019)

Podivný antimyslivecký film. Ne, že by se mi líbilo zabíjení zvířat nebo myslivecká  krvežíznivost, ale tohle bylo přitažené za vlasy až běda. A k tomu místy dost zbytečně nechutný naturalismus, který dává snímku jakousi průběžně svíravou nepříjemnou pachuť. Znám mnohem kvalitnější současné polské filmy, než je zrovna tento. Agnieszka Holland mě opět nijak neoslnila. (12.10.2021)