Přes kosti mrtvých

Temný a chvílemi i úsměvný příběh o šílené učitelce žijící v zapadákově u hranic. Děj se tedy točí okolo této šílené ochránkyně zvířat a jejího boji proti lovu, pytláctví a myslivosti. Člověk ve filmu chvílemi tápe nad tím, zda je ona učitelka psychicky normální. Nečekejte detektivku ve stylu slečny Márplové. Film vám nenabídne žádné vyšetřování případu ale spíš pohled do mysli jedné šílené pani. Film vám nastíní kus jejího života a zlom, který nastane v momentě, kdy zjistí, že jí myslivci zastřelili její psy. Čekal jsem jakkoliv ušlechtilejší rozuzlení, ale fakt ne to, že paní začne vraždit v momentě, kdy zjistí tuto skutečnost. Chválím kameru a hudbu i prostředí ujde. Herecký výkon zejména hlavní představitelky je perfektní. Jinak je to pro mě takové spíš psycho-drama a to já moc nemusím. (24.03.2020)

3/4 filmu sa nesie v duchu kritiky týrania zvierat. Teraz už rozumiem tomu, prečo užívateľ "whack", bez mihnutia oka, ako milovník dokumentárnych filmov (nie len) o prírode, udelil 5 hviezd. Obsah zavádza, a tak i moje hodnotenie treba vnímať s rezervou, keďže som očakával úplne odlišnú story. Každopádne, snímok prezentujúcu takúto myšlienku, doslova atypickým spôsobom, stojí za pozornosť už len zo zvedavosti. Akurát ten úplný záver (nie rozuzlenie) sa mi vstrebával pomerne ťažko. Ale tak, každému podľa chuti .. (14.09.2017)

Nikdy jsem nevystřelil na živého tvora zvícího velikosti větší než kolik měří myš. Pokud nebudu muset, nehodlám na tom nic měnit. Přesto si nemyslím, že lze o myslivcích mluvit coby o vrazích. Věřím, že až si lidé místo masa oblíbí kořínky, ubude lovců a přibude sběračů. Paní připravili střelci o pejsky. To je smutný, ale pro její jednání přesto nemám pochopení. Tím pádem ani pro film. Ten se mi navíc moc nelíbil. Z mého pohledu se dal lépe postříhat. Způsob, jakým jsme se dozvěděli o počínání Dušejkové, popřel všechno, co se do té doby ve filmu odehrálo. Zůstala taky spousta nejasností, např.: Proč pejsci na začátku filmu začali tak jančit? Proč se Dušejkové nesmělo říkat Jana? Proč ukradla lovecký kalendář? Proč... (12.04.2020)

Kniha je sama o sobě někde jinde. Je to s ní docela těžké, proto i přenesení na filmové plátno mohlo působit i dost pozitivně automatiky. Jenže samozřejmě věc jako tato je dost těžká na přenesení. Máme zde zážitek ,který je dost o psychice, prožívání a jedinečném jazyku paní Tokarczuk. Paní Holland se nicméně snažila využít i svůj filmový jazyk a dát tomu nový nádech. To se nedá říct, že by se nepodařilo. Jenže tohle má své osobní kouzlo, které nejde jen tak přenést a nebo pro někoho pochopit. Pokud se v jednom ztratíte, je konec. A ani moc nejde o to, jak to je zpracované. (10.12.2019)

Skoro geniàlne. Pre ľúbiteľov zveri a ekoteroristov povinnosť. Vďaka Poliakom môže aj česká / slovenská kinematografia robiť svetové filmy, ktoré sa vyrovnajú Škandinávcom. Namiesto idylického až melancholického zobrazenia kopaničiarskeho života, aký by stvorili našinci, brutálna sonda do tvrdého sveta zapadnutého pohraničia kdesi v strednej Európe, ba priamo v jej srdci. Základným konceptom je proživotné, newageové a mne sympatické obracanie optiky, v podstate svojim spôsobom westernovej zápletky jednej (správne pošahanej) postavy proti (skoro) všetkým. Ale hodené kamsi do ponurých kladských dolín na pomedzí Poľska a Česka. Spolu s tou mytologickosťou prírody, ktorú sa Agnieszke, podobne ako v JÁNOŠÍKOVI, znovu podarilo vytvoriť, kde sú rovnocennými hrdinami (a divákmi) aj zvieratá samotné a bravúrnej mystifikačnej atmosfére, je to výborný zážitok aj na veľké plátna. Tak pôsobivo nasnímaný európsky kontinentálny les, ktorý budí dojem tajomna až na úroveň rozšíreného psychedelického vedomia, som naposledy videl v ODVRÁTENEJ STRANE MESIACA. Les sa evidentne stáva pre európsku kultúru miestom návratu a spiatočníctva, s ohľadom na človeka v oboch zmysloch - aj ako miesto zaostalého spoločensko-hodnotového zriadenia v odľahlých horských krajoch, tak súčasne aj zdroj (staro)novej energie, mohutného prúdu obrody a znovunájdenia pravých, človeka uspokojujúcich hodnôt. Bez ohľadu na všetku pochmúrnosť, ktorou sa CEZ KOSTI MŔTVYCH vyznačujú, po skončení máloktorého filmu pochytí človeka taká mocná túžba v momente vypadnúť kamsi do prírody a naplno pocítiť jej silu, čistotu a rozmanitosť, o to viac, ak je vonku jar v plnom rozpuku. (29.04.2017)