Vzpomínky na hvězdný prach

Allenovo surrealistické filmové provedení mimořádného portrétu umělecké stagnace nejvíce připomíná Felliniho 8½. Tragická komedie tajemně se vznášející mezi sny částečně zkresluje filmovou realitu, která ve vyprávění takřka neexistuje a umožňuje svobodně přecházet mezi jednotlivými scénami bez nutnosti návaznosti, a zároveň film tak získává absolutní svobodu v realizaci vlastních myšlenek. Sebereflexe a sebekritika je patrná v každém momentu, přesto Allen překvapivě popřel veškeré autobiografické. Svojí strukturou a vyprávěním provokativní, přesto stylisticky působivé, pozoruhodné a především osobní. Velmi podceňované a přehlížené filmové dílo Allena. (24.12.2022)

Film s původním názvem „Woody Allen No. 4“ naznačující, že nesahá ani do půlky Filliniho 8½. I přes to umně napsaný i natočený s příjemně zamotanými scénami z osobního života slavného režiséra a jeho tvořeným filmem. Mimo téma tvůrčí krize naráží film i na komerční tlaky velkých filmových studií. Jeden z nejlepších Woodyho filmů, ve kterém se snažil vypořádat po svém s tématem „8½“. A citace naštvaného Sandyho Batese po rozhovoru se zástupci studia: „You can't control life. It doesn't wind up perfectly. Only art you can control. Art and masturbation. Two areas in which I am an absolute expert.“ (11.09.2006)

Pro mě zatím nejslabší Woody. 3 hvězdičky drží jen občasná kouzelná replika jemu vlastní. (28.09.2015)

3.5 - souhlas, ze se tentokrat Woody docela okate vzhlednul v 8 1/2 (02.01.2010)

Nemyslím si, že by tohle byl film, který musíme vidět. Nicméně, když už to člověk náhodou spustí, a přežije úvodních 18 minut bez toho, aniž by ho rozbolela hlava, pak má naději shlédnout relativně slusné filosofické drama. (28.08.2013)

Woody dal letmo nahliadnuť do ťažkého života celebrít a ich nutného chovania ako prostitútiek, ktoré sa jednoducho musia vedieť predať. Preskakovanie do minulosti robí film trochu neprehľadným, ale scény, keď odpovedá do publika patria medzi to najlepšie. "A lot of people have accused you of being narcissistic." - " I... As a matter of fact, if I did identify with a Greek mythological character, it would not be Narcissus." - "Who would it be?" - "Zeus." (31.12.2016)

Nejvíc se mi líbila kamera a střih, to musím uznat, že je fakt povedená práce. Samotný děj se mi zdál ke konci trochu překombinovaný, ale na druhou stranu některé scény byly fantastické (mě zvlášť odzbrojovaly ty s Charlotte Rampling a jejím až kouzelně uhrančivým pohledem). Je nasnadě srovnání s Felliniho Osm a půl, kde šlo taktéž o tvůrčí krizi režiséra. Z obou filmů mám absolutně odlišný dojem, Mastroianni jako režisér mi byl po chuti asi víc než Woody, celkově svižnější Woodyho provedení bylo ale pro mě stravitelnější, než Fellinovská pomalá obrazivost. Celkový dojem ve mně ale tenhle film přeci jen zanechal lepší, za to ta čtvrtá hvězda (29.12.2021)

Jestli má Woody Allen ve své filmografii douhodobě nedoceńované dílo, jsou to bezesporu Vzpomínky na Hvězdný prach. Jde o experimentální film o filmu, ve kterém zatrpklý filmový režisér Sandy Bates (Woody Allen) touží točit vážné umělecké filmy, ale publikum je nedokáže přijmout a stále po něm vyžaduje bláznivé komedie, kterými se proslavil. Snímek proniká do vědomí existenciálními i milostnými traumaty sžíraného umělce, kterého navíc psychicky ničí status celebrity, před nímž nelze utéct. Vzpomínky na Hvězdný prach jsou navíc vyprávěny komplikovaně v duchu evropské filmové avantgardy, takže Allenovi příznivci měli v roce 1980 pocit, že Sandy Bates je ve skutečnosti sám Woody Allen, který se jim touto cestou bezostyšně vysmívá. Podobná interpretace je nesmyslná, ale zatímco negativní vzpomínky po třiceti letech od premiéry vyvanuly, Vzpomínky na Hvezdný prach tu s námi zůstávají i nadále coby neobyčejně citlivý film o umění, uměcích a mučivosti slávy. (28.05.2013)

Mam rád Woodyho filmy ale tento ma nejak nezaujal nudilo ma to a ani som tomu nepochopil. (11.08.2015)

Ne, ne, ne, kdykoli se Woody pokouší imitovat svý evropský idoly - tentokrát Felliniho, ale i Bergmana (ty flashbacky) - není to tam. Jinak tento Allenův film jsem projednou skouknul v českým dabingu. Výsledek? Velmi intenzivní chuť skočit z okna. (18.12.2015)

Jeden z Allenových nejkomplikovanějších filmů, který se nezabývá jen láskou a vztahy, ale smyslem tvorby, smyslem života. Moc pěkně je tu nastíněna “zkorumpovanost” hollywoodu a nesnesitelná sláva, chyběla mi tu však jistější příběhová linie, film na mě působí trochu “roztrhaně”. Přesto krásné 4*. (22.04.2020)

Allenova odpověď na Felliniho 8 a 1/2, která sice nedosahuje uměleckých kvalit vrcholného Felliniho díla, ale je vtipnější a běžnému divákovi tedy přístupnější. (16.12.2022)

Snad jednou taky budu vzpomínat... (10.07.2023)

Včera mě naladil Dany Rose, tak jsem stáhnul dalšího Woodyho a v podstatě si naběhl. Můj intelekt asi není tak vysoký, abych našel v podobných filmech to správné poslání. Naštěstí tu máme podrobný obsah a spoustu odborných komentářů. O mé zaostalosti svědčí, že jsem nejméně čtyřikrát myslel, že film končí, a ono ne. To ale není kritika, prostě se mi líbí jiný charakter filmů od WA. Ale třebas, viděl jsem Charlotte Rampling mladší, než obvykle, Marie-Christine Barrault zase o něco starší, než v první komedii s Pierrem Richardem, kterou jsem viděl ještě v dětství (Roztržitý).Je tu hodně mladý Daniel Stern (jeden z mokrých lupičů v Sám doma) nebo Sharon Stone, která se mihne v protějším vlaku = její polibek přes okno. (14.01.2024)