Vzpomínky na hvězdný prach

Režisérská onanie nad svou osobou? Film, ve kterém se jako hlavní potavu nechává uznávat všemi lidmi okolo a je obletován všemi ženami? Nač jsou tam ty podivné výjevy jako lidé z vesmíru? Netuším, ale Woody Allen si tohle může poštět každý den před spaním, kdyby mu náhodou přišel nespokojený dopis. (05.01.2008)

Upraveno v říjnu 2020. Film Vzpomínky na hvězdný prach patří pro mě k tomu nejlepšímu, co Allen natočil. Tklivý klaun si přizpůsobil Federica Felliniho pro své vlastní potřeby a pro americké podmínky. Uchvátí esteticky tvarované obrazy s rámy vzletné energie kameramana Gordona Willise. Realita se promítá společně se vzpomínkou, představou, pocity, touhou a niternou potřebou. Klaun si udržuje nadhled s nezbednou ironií, psychoanalytickou škádlivostí, drobnými nezdvořilostmi a niterně erotickou podstatou, a stává se sám sobě rituální obětí. Zabudoval krizi středního věku, tvůrčí krizi a existenciální rozpolcenost vnitřního světa, nevynechává ani nihilistickou škodolibost, směřující k filmovým producentům, obdivovatelům filmu i na něj osobně. Klaun hledá naplnění ve smutku osamělého nitra, ale trpí nerozhodností a sebeklamem. Klaunovým hlavním prostředkem k jeho felliniovskému karnevalu na ten americký způsob je Sandy Bates (skvělý Woody Allen, a jako malý chlapec Robert Munk), obdivovaný filmový režisér. Popularita je povznášející, ale i úmorná, hříchy jsou dvojznačné a prvotní motivací je osobní štěstí a láska. První ženou je Dorrie (pozoruhodná Charlotte Rampling), filmová herečka s tolik nevyrovnaným vnitřním světem. Láska a bolest jedno jsou, svírá, tíží, a přesto přitahuje. Druhou ženou je Isobel (zajímavá Marie-Christine Barrault), francouzská herečka a vdaná Sandyho milenka s dvěma malými dětmi. Nitro klauna se rozhlíží po smysluplné lásce a naplnění. Třetí ženou je Daisy (velmi zajímavá Jessica Harper), houslista a klaunovo pokušení jeho žízně po nalezení osobního štěstí a sexuality. K výraznějším postavám patří také Tony Roberts (sám sebe), filmový herec, klaunem ozkoušený a také jemu blízký. Z dalších rolí: nečekané hotelové překvapení Shelley (Amy Wright), Daisyin milý a učitel scenáristiky Jack Abel (John Rothman), mladý a na svůj vzor natěšený herec (Daniel Stern), Sandyho prostší sestra (Anne De Salvo), její manžel se sérií infarktů (J.E. Beaucaire), nespokojený vedoucí filmového studia (Allenův producent Jack Rollins), Sandyho filmová manažerka (Laraine Newman), Sandyho rodičové (Joan Neuman a Ken Chapin), Sandyho sekretářka (Louise Lasser), Sandyho známý z dětství a taxikář Jerry Abraham (Bob Maroff), filmová herečka v dřívější roli Sandyho matky Charlotte Ames (Gabrielle Strasun), Sandyho řidič s kriminálním vroubkem George (David Lipman), starší a nevyzpytatelná Sandyho kuchařka (Dorothy Leon), svůj vzor vraždící fanoušek (Philip Lenkowsky), či atraktivní a mladá žena v protějším vlaku (Sharon Stone). Film Vzpomínky na hvězdný prach jsou estetickou symfonií s filozofickým oparem felliniovského ducha, přizpůsobeného pro americké prostředí, a s povznášejícími nihilistickými rošťárnami klauna, který si s nezbednou rozverností dobírá celé široké okolí filmového světa. Rozkošná to Allenova poezie! (11.04.2011)

Dalsia velmi dobra Woodyovska komedia, tentokrat o patrani po zmysle zivota:) (12.09.2006)

Pro filmařské reflexe mám speciální slabost, ovšem tahle mě bohužel zaujala méně, než bych čekal. Viditelné to je hlavně ve srovnání s 8 1/2, kde se Allen inspiroval nejen tématem, ale i technickou stylizací, Fellini byl v tomto směru osobnější (srovnání hlavních postav) a navíc mě přehnanost, která mě ze začátku bavila, v závěru přišla spíše podivná. Je to asi jediný případ, kde mi složitější a pro některé diváky nudnější Ital přijde sympatičtější, ač mám oba režiséry stejně rád. Na druhou stranu, jako definitivní rozloučení s komediálním žánrem dobré a tu tvůrčí krizi jsem minimálně v první polovině dokázal prožívat - Woody mi některými citacemi o tom, jak je těžké pořád dělat tu legraci, mluvil z duše (stačí si to konvertovat třeba k psaní komentářů a částečně pochopíte moji dlouhodobou absenci). 80% (21.05.2010)

Velmi dobra rezie a pekna kamera. Od Allena mam rad asi jenom tretinu jeho tvorby a to hlavne tam, kde sam Woody nema tolik prostoru. Mne ten jeho humor a radoby intelektualni kecy uplne neberou. (24.01.2024)

Plnokrevný Allen se vším, co se od něj očekává, ale tentokrát v trochu komplikovanější struktuře. Režisérova neuróza se prolíná s realitou, ženy z minulosti s těmi současnými, ovšem to základní téma se řešilo už v Manhattanu a o dost lépe. (05.11.2012)

Příhody, vykreslující muka tvorby, režisérův vztah s diváky, kritky, vedením filmových studií a s ženami, jsou pozadím pro invenční hrátky, v nichž se stírá svět současnosti a minulosti, reality, představ a filmu. Woodyho "evropský" film s koláží fragmentů, ve kterých zásadní roli hrají parafráze klasických filmů, jejichž neznalost bude "neklubovému" divákovi zážitek kazit. Tradičně vybraná volba hudby s četným zastoupením velmi raných verzí standardů, z nichž text titulní písničky se prolíná s vyprávěním. Smrtelně benátský a amarcordovský nádech, v českém prostředí překvapivá dobová paralela s Trhákem, neuctivé vtípky na československou omáčku a maďarské cellistky. (05.01.2014)

Mnohem dřív, než jsem měl příležitost tenhle film vidět, četl jsem v rámci samostudia angličtiny jeho scénář. Z nějakého důvodu na mě fungoval podstatně líp než film samotný, připadalo mi to velice vtipné, velice chytré, rozuměl jsem nebo si myslel, že rozumím, o co autorovi jde, bavil jsem se a dokonce i dojímal. Realizaci sice snad úspěšně pobírám taky, dokonce na ní některé věci a momenty obdivuju (kamera, střihové divočiny, hlavně ta pasáž s rozrušenou tváří Dorrie, neuvěřitelný výběr různě bizarních lidských typů v komparzu a nesamoúčelnost toho výběru, i ta celková poskákanost vyprávěcích úrovní a metaúrovní, takové hrátky já rád), ale zasměju se za celou dobu jen párkrát a emocionálně se mě to ne a netýká. Je to snad na můj vkus nakonec neodůvodněně překombinované? Bere se to ve vší nadsázce a léčkách na diváka příliš vážně na to, jak jednoduchoučké věci se tu ve skutečnosti sdělují? Nevím přesně, ale něco takového v tom bude. (30.05.2011)

Tohle je troufám si říci nedoceněný a neprávm opomíjený Allenův klenot, který je sice v mnohém podobný Felliniho 8 1/2, ale téma osobní krize filmaře je podané s lehkým, ne úplně pro Allena typickým, humorem. Skvělá je Charlotte Rampling a zejména úvodní scéna z vlaku jedoucího na smetiště. (01.11.2005)

Potom, co Woody Allen dotočil film Manhattan, tak nebyl s finálním výsledkem vůbec spokojený a naléhal na to, aby zůstal film v trezoru. Ovšem v trezoru nezůstal a film měl velký divácký ohlas. Jaká to ironie osudu. Myslím si, že Allen mohl reagovat před natáčením tohoto filmu asi tímto způsobem: "Minulým filmem jsem udělal radost jen divákům, tak teď je čas udělat si radost jenom pro sebe." Možná právě z tohoto důvodu je tento film jeden z jeho nejoblíbenějších. I když to samotný autor popírá, tak autobiografické prvky jsou v tomto filmu všudypřítomné. Ať už to jsou dotěrní fanoušci, či producenti, ten přetlak Allen ze sebe musel nějakým způsobem dostat ven. A učinil tak prostřednictvím toho filmu. (22.08.2012)

Nečekal bych, že to bude budit tak rozporuplné reakce. Pro mě naprosto skvělé a bavil jsem se až do "dobře sentimentálního" konce. :-) Vždycky mě dokáže zarazit, jak dokáže Woody Allen geniálně skloubit všední problémy s naprosto fantastickou nadsázkou. Ještě jednou - skvělé. (24.10.2005)

Jazzová hudba tohle u mne vůbec nezachraňuje. Původně jsem myslel, že jde o sebereflexy, ale byl to zmatkový mišmaš Woodyho narážek na Hollywood. (12.04.2015)

Problém orientovat se v tom jsem neměl, protože jsem se o to vůbec nesnažil. Tady to prostě, alespoň na první shlédnutí, nešlo =). Před příští projekcí si přečtu Allenovo životopis na wikipedii. (70%) (06.08.2014)

Allen existenciální. Na žádnou ze zásadních životních otázek nezná odpověď, ale přesto dostává 100 bodů. (22.04.2009)

Depresivní komedie, spíše depresivní než komedie. A typický Allen, ještě hůř stravitelný než většina předchozích. Máme tu režiséra, intelektuála který točil vtipné filmy což mu okolí neustále připomíná, ale teď natočil depku, kterou sám prožívá. Plácá se ve vztazích s několika ženami, ve filmech, hledá smysl života, neustále ho otravují cizí lidi, má podivné představy (nechybí ani vlastní smrt nebo ufoni). Ať mi nikdo (zajímavosti na ČSFD) netvrdí, že to nebylo ani trochu autobiografické. Dialogy stále jiskří, občas nechybí nějaký vizuální gag (uprchlá zlovolnost), hraje klasická jazzová muzika, ale pod tím je to roztříštěné, bezpříběhové, depresivní artové drama. Není to pseudointelektuální blábol jako spousta jiných artů, ale je to pro mě prostě těžké sledovat. Neutrální 3*. (17.02.2024)

Aby se člověk u filmu hodinku a půl nenudil, musí už znát Woodyho styl. Kdo už pár Allenových filmů viděl, bude překvapen s jakou dávkou originality je film natočen. Není to kousek, u kterého byste se smíchy popadali za břicho, nicméně není to ani extra vážné dílo. Hezký mix mezi komedií a dramatem. Při sledování filmu se spíše budete celou dobu usmívat a až budete na konci přemýšlet, o čem film vlastně byl, dojdete k závěru, že v podstatě o ničem. Možná je to ale "děj" samotný i zvlášní atmosféra, co z filmu dělá jeden z nejroztomilejších Allenových filmů. (10.11.2008)

"O realitu lidi nestojí," a proto je dobré uvědomit si, že film může být i volný sled scén a myšlenek tvůrce a nemusí mít tedy s realitou nic společného. Woody Allen nám servíruje svoji verzi tvůrčí i vztahové krize a nechává jen na nás, zda budeme příběh považovat za záznam jeho vlastní reality nebo si budeme myslet, že to tak není a je to jen sled úvah o tvůrčí krizi jakéhokoliv tvůrce, který se zabývá filmem. Ať už je to tak nebo jinak, vždy se může divák nejvíce dozvědět sám o sobě a v tom tkví pravdivost i krása tohoto díla. (25.05.2013)

Trochu zahleděné do sebe, ale to je u W.Allena normální. Vadí mi spíš zvláštní roztříštěnost, která film natahuje a těch 90 minut mi přišlo jako 3 hodiny. (25.03.2014)

raději Woodyho Allena jako Woodyho Allena, než jako Federica Felliniho v umělecké krizi... (15.03.2012)

"A lot of people have accused you of being narcissistic." "No, I know. People think that I'm egotistical and narcissistic, but it's not true. As a matter of fact, if I did identify with a Greek mythological character, it would not be Narcissus." "Who would it be?" "Zeus." Tak tohle mi překvapivě parádně sedlo. Čekal jsem tak nějak něco romantičtějšího a méně vtipného, ani úplně nevím proč (možná plakát?)...Stardust Memories je pravděpodobně hodně osobní (i když třeba ne přímo autobiografický), absolutně nedějový film. Jeho nedějovost jsem si užíval stejně jako jakousi melancholii, všechny ty otázky plynoucí ze Sandyho tvůrčí krize i prvotřídní Allenovský humor. A jak je někde scéna, kde spousta lidí jen tak střídavě chodí před kameru a říká divné věci, je má spokojenost prostě zaručena. 9/10 (08.11.2020)