Stardust Memories
Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Gordon WillisHrají:
Woody Allen, Charlotte Rampling, Jessica Harper, Marie-Christine Barrault, Tony Roberts, Daniel Stern, John Rothman, Armin Shimerman, Largo Woodruff (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Woody Allen se ocitl v osobní i tvůrčí krizi. Nesnáší ctitelky, ale sám žít nechce. A jeho poslední film taky není dokončen...
Populární komik Sandy Bates, z něhož se stal úspěšný filmař, se ocitl v okamžiku velké tvůrčí a osobní krize. Došel do bodu, kdy už nedokáže nic veselého vyprávět. Chtěl by natočit nějaké drama, zjevují se mu různé obrazy z námětu, který má v hlavě. Nesnáší své ctitelky, ale popularity se vzdát nedokáže. Nechce žít sám, a přitom se nemůže rozhodnout pro trvalou partnerku. Váhá, zda má začít žít s Dorrií , nebo Isobel. Obě ženy mají zcela odlišné povahy, nemůže si prostě vybrat a najednou je tu třetí žena Daisy... Sandy také není schopen dokončit svůj poslední film, odmítá slevit z vlastních uměleckých nároků a přizpůsobit se producentům, kteří chtějí, aby své dílo dokončil podle jejich představ.
Nehodlá už dál natáčet komedie, protože k tomu nenachází žádný důvod? Woody Allen tentokrát natočil jakýsi "několikanásobný" film ve filmu, přitom vytvořil postavu, jež mu je v mnohém velmi podobná. Některé autobiografické prvky jsou tu ale součástí jeho záměrné divácké mystifikace. Důležité místo ve vážněji pojatém příběhu má hotel Hvězdný prach, jehož název je odvozen od stejnojmenné skladby Hoagyho Carmichaela, kterou proslavil Louis Armstrong (ta ve filmu také zazní). Na tomto místě hlavní hrdina v průběhu víkendového filmového festivalu potkává své neodbytné obdivovatelky a fanoušky, řeší soukromé vztahy a znovu prožívá některé tvůrčí problémy.
(oficiální text distributora)
Recenze (114)
Allen by vám vykecal díru do hlavy. Nebo dítě do dělohy. Jen se mi trochu zdá, že jeho filmy sklouzávají do jednotvárnosti a je trochu obtížné je od sebe odlišit. Jakoby točil pořád to samé dokola, jen s menšími odlišnostmi. Jako ono to není špatné, dokonce je to i docela zábavné a nejednou v nich Allen fakt zaperlí. Ale prostě se mi to stírá do jedné šmouhy. A doufám, že v dalších filmech alespoň občas přijde s něčím novým. ()
Ten film má strašně hezký místa (Allenovo taneční vystoupení, dlouhý záběr na rozkošnou Charlottu Rampling, scéna ve vlaku - detaily na neuvěřitelně zvláštní lidi). Allen nabral inspiraci u jiných režisérů, všichni víme u kterých. Ale mě to nějak nevadí, film je nostalgický a milý. Na pět to asi není, ale já si nemůžu pomoct. ()
Absolutní nádhera! Úžasná pocta Fellinimu a filmu vůbec, nadprůměrná porce dobrých hlášek a skvěle napsané postavy. A ač tohle není můj neoblíbenější Woody, je zde zcela určitě na vrcholu svých tvůrčích sil. Jenom mi nějak unikla ta Sharon Stoneová. ()
Allenovo 8 1/2 . ()
Iný, ale kvalitný Allen. Mám rád tieto jeho experimenty, hlavne ak sa drží stále ten svojej neurotickej osobnosti. Funkčnosť snímku je asi v neustálom pohrávaní sa s meta filmom a s tým ako vníma umelec realitu a umenie pre ktoré je obdivovaný. Ako obvykle poteší zbierka ženských predstaviteliek krásne dopĺňajúcich čiernobielu snovú atmosféru diela. Film je inak skúpy na silnejšie scény a zaujímavé priestory. Nejedná sa o žiadny komplexne a precízne natočený snímok jeho neskoršieho obdobia, kedy mesto a jeho osoby dýchajú. Podobne pocity vytvoril aj vo svojej Annie a Manhattane. Využívanie detailov, tu vytvára akýsi dopad na hrdinovu zmätenosť, ale nepustí nás do jeho hlavy ani za živého Boha. Tu ako keby chcel natočiť niečo odlišné. A aj keď to také je, stále si to nesie presne tie prvky, pre ktorého mám Woodyho ako tvorcu a umelca veľmi rád. Takže spokojnosť. ()
Mam rad Allenove filmy, ale toto mi vôbec nesadlo a po pol hodine som to vypol. Nikdy som nic nevidel od Felliniho, ale pokial su jeho filmy natocene v tomto style, tak sa na tom nic nezmeni. ()
Nejlepší filmy s nespolehlivým vypravěčem jsou ty, které na něm nestaví (staví na něm např. Memento a Klub rváčů, nestaví např. Thirth Person). Ta lidská touha přehlédnout sám sebe - přehlédnout život a rozhodnutí, vybrat si ženu a přesto se nemoci zbavit myšlenky na tu jedinou, jejíž jizvy nese duše celý život, pochopit umění i krizi tvorby, to vše je tady umocněno vyprávěním, při kterém divák neví, co sleduje - jestli je to film, jsou to vzpomínky, fantazie nebo sny, jediné co to není, nám připomínají postavy po celou dobu - není to realismus. Vždy jsem měl a mám rád metatexty - filmy o filmu, knihy o knihách a podobně a v tomto se navíc spojuje všechno to nejlepší z Woodyho. A ta reminiscence na Felliniho je jen naoko. ()
Woody Allen tentokrát natočil film ve filmu. Scénář : Woody Allen. Kamera : Gordon Willis. Hudba : Dick Hyman ()
Tento film patří k Woodyho stěžejním dílům. Není tu komedie na odreagování a film působí trochu depresivně. Přesto je to dobrý film a stojí za to ho vidět. ()
ať žije nostalgie... ()
Strasny. Dalsi z tech Woodyho filmu u kterych nesnasite snad uplne vsechno, od nudneho scenare, po nesympaticke herce (vcetne Woodyho) az po totalne nevyraznou rezii a neustale otravnou jazzovou hudbu. Jediny kvalitni element jsou otravni fanousci zadajici o podpisy. "Art and masturbation. Two areas in which I am an absolute expert." 2/10 ()
Přistup, Woody, ať Tě na obě líce poceluji. Za svůj nejodvážnější film si to jistojistě zasloužíš. "Stardust Memories" je allenovka pro pokročilé, Allen ve vysoké koncentraci. V houští metapříběhů se mísí autobiografické prvky (hlavně rozhořčení z kritiky "Interiérů") s citacemi z Felliniho, pohybující se na hranici poklony a decentní parodie. Je to neotřelé a vtipné, arogantní i křehké zároveň, plné úžasných formálních - scenáristických i vizuálních - experimentů. Medaili a potlesk tomu zrzkovi. ()
Trochu jiný Allen který odkazuje na filmové klasiky ,ale zároveň do nich "přimíchává" svůj typický humor"(k šoférovi) to stojící auto můžeš objet"). Woody si znovu řeší své problémy, ale činí tak zábavně .Krásná závěrečná scéna: film skončí, diváci odejdou a v kine zůstane jen režisér. Sám se svým dílem. ()
Přišlo mi to jako další epizoda mého oblíbeného seriálu s názvem "Woody". A jak už to u většiny seriálů bývá - některé epizody jsou zdařilejší, některé méně. Tuto, s názvem Stardust Memories, bych spíše zařadil do té druhé skupiny. Klasická, roztržitá, nervní postavička řešící milostné trable. Tentokrát mi přišla režie více zmatečná, i když se zajímavými momenty (za všechny uvedu Sandyho rozkošnické studování polehávající Dorrie za pochutnávání si na jogurtu, nebo co to právě jedl - tehdy pro něj bylo všechno naprosto fajn). Film často prudce zahýbá tu sem, tu jinam, úsměvných citováníhodných hlášek či bonmotů jsem zde tentokrát také nenalezl tolik. Ani žádnou zajímavou postavičku, jednoduše - slabší chvilka Woodyho povětšinou skvělých děl. ()
V Allenově "8 1/2" se tluče obsah s formou, což sebou přináší nejenom obrazovou roztříštěnost, ale i absenci jednotné myšlenky, která zůstala pohřbena ve střípcích vyprávění. Pokud jste navíc viděli výše zmíněný Felliniho film, patrně vás nepřekvapí ani Allenem zvolená kompozice...Zajímavé pouze v detailech. 6/10 ()
Další z Woodyho filmů, který prostě musím vidět, tudíž ho nevynechám, když běží v televizi. Rozhodně nedosahuje kvality mých nejoblíbenějších, ale zase ani není z těch nejblbějších (viděla jsem jich od Woodyho asi 20). Pro Allena mám trochu slabost, protože je kouzelně divný. Zde jsem se párkrát zasmála, sem tam mírně nudila... Takový jeho normální film. ()
Nejotravnější Allen, jakýho znám. ()
Tak jak jsem neskousnul Felliniho 8 a 1/2, tak neskousnu tohle. :o( ()
Allen se za svoje inspirační zdroje nestydí a s oblibou skládá hold svým idolů. Stačí vzpomenout, kolikrát v jeho filmech padlo jméno bratří Marxů. Nebo jeho pokusy o Bergmanovská dramata (Interiéry, September). Stardust Memories nejsou výjimkou. Felliniho filmová úvaha o umělecké krizi a potažmo smyslu umění, kterou vtělil do filmu 8 ½, tu Allen přebírá a rozvíjí po svém. Režisér Sandy Bates (Woody Allen) je sužován krizí jak životní tak uměleckou, odmítá se podřídit diktátu studia, nedokáže se rozhodnout pro jednu ženu. Allen si od Feliniho „vypůjčuje“ celé pasáže – třeba hned úvodní „filmová“ scéna se podobá té z 8 ½. Těchto styčných bodů je ve filmu mnoho – od snových vzpomínek na dětství, až po rozpolcení se mezi dvě ženy. Allenovský smysl pro absurditu a dialogy je tu tím, co oba filmy odlišuje. Nebýt té záměrné podobnosti s Felliniho filmem, patrně by šlo zase jen o dalšího „Allena“ v řadě. Takhle je to ale mnohem pestřejší. ()
Související novinky
Vychází 20dílná DVD kolekce WOODY ALLEN
Čtyřicet celovečerních autorských filmů, jeden televizní a jedna spolupráce na povídkovém díle – a to všechno během jednačtyřiceti let! Americký filmař Woody Allen se za svou pracovní morálku určitě… (více)
To ráno jsme šli na procházku Pak jsme šli zpátky do bytu, jen tak si hověli. A já pustil desku s Armstrongem, muzikou která mě čím dál víc dostávala. A bylo mi moc dobře. Asi šlo o propojení toho všeho, jak hrála muzika, povíval vítr a Dorie mi připadala nádherná. A na jeden letmý motiv jako by vše do sebe perfektně zapadlo. A já se cítil šťastný. Zvláštní, jak mě ta prostá chvilka na chvíli velmi zásadním způsobem posunula někam úplně jinam. Tahle mikro vzpomínka z Woodyho filmu ve Woodyho filmu prostě stála za citování. U Woodyho a Zločinů a poklesků jsem si jakožto klaun a věčné dítě najednou přišel jako intelektuál, co chce s Woodym diskutovat o filozofických otázkách. Ok, teď si zase příjdu jako naprostý cinefil.:D Woody se tady toho pořádně obul. Kombinuje realitu, sny, filmy a minulost dohromady. Myslím, že se i mnoha dalšími komentářemi táhnou výtky na zmatenost, která z toho plyne. Ano, na první dobrou to možná dělá problém všechno pobrat. Také jsem našel teorii, že když uvidí hlavní hrdina mrtvého kralíka, pohled na smrt ho přivede k sérii myšlenek a od té doby se celý film odehrává v jeho mysli. Ani tenhle komentář mi nejde napsat moc souvisle a bude to snad ještě větší tok právě probíhajíích myšlenek než obvykle (:D) No, každopádně snový film tohle je určitě a nejen když si to člověk představí jako sen, tak je to ve správné náladě svým způsobem fascinující a tentokrát řekl bych, že i dost úmělečtější než jiné Woodyho filmy. Ale i tentokrát jsem se pohyboval na vlně, že i když by mi ne třeba vším úplně sedl a jsem tam i naštval, nakonec se vždycky objevil nějaký úžasně skvělý prvek, který mě dostal do letargie (ostré subjektivní pohledy na davy fanoušků a žadatelů - skvělý nápad! Rozhovor s mimozenšťany - vida, tak mě konečně někde bavil sci-fi prvek...:D atd., ) Velmi časté jsou sklony si Woodyho filmy spojovat s ním samým, ale on se dušuje, že si svých fanoušků naprosto váží a tento film vůbec nemá být o něm. Šlo mu jenom o to zobrazit úspěšného člověka, který i přes to nemusí být šťastný. No, povedlo se. Však mě z úplně celého úplně nejvíc mě zasáhl ten moment citovaný v úvodu. Člověk může mít všechnu možnou slávu, ale i tak nejradši vzpomíná na malý nenápadný radostný okamžiku života z jednoho pěkného dne, kdy měl najednou naprostý klid a všechno mu najednou přišlo skvělé. Jako by právě v takových chvílich byl ten ten pravý smysl života. Co se týče té otázky, o jak velkou jde skutečnost/fikci/mystifakci, tak je je opět zajímavá a dává filmu další rozměr. Snad jen v těch ženských hrdinách, které tentokrát nehrály žádné Woodyho dvorní dámy jsem se trochu ztrácel. Někteří zde píší, že Vzpomínky na hvězdný prach docenili až později. Doteď si vzpomínám, že takový pocit jsem měl loni u Anne Hallové a byť u Vzpomínek necítím až tak obrovské pochopení jako u jednoduše geniálních Zločinů a poklesků, tak bych si je neměl problém zopakovat velmi brzy a ne až se dostanu do věku hlavního hrdiny a osobní krize (:D). Ta atmosféra byla vážně skvělá, k tomu tradiční skvělý humor a myšlenky. Co se týče úvodní slavné scény s vlaky, není co dodat. Pro mě určitě druhý vrchol. Pokud byly Zločiny a poklesky jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl, tak tahle pasáž je zase možná jedna z nejlepších scén, co jsem kdy viděl...Aneb někdy se nejde dostat do vytouženého vlaku lidí. Brilantní podobenství. Ale do vlaku se pětihvězd se Woody u mě bez problémů už popaté dostane.:-) () (méně) (více)