Patrick Melrose

Každý díl jiný, každý svým způsobem zajímavý a inspirativní. První hlavně stylisticky, druhý pro znepokojivou koncentraci beznaděje a rozpolcené nevinnosti, zbylé jako černohumorně ironický obraz narcistické společenské smetánky, v níž se důležité životní hodnoty rozmazávají ve víru křečovitých večírků a sebestředných rodinných postojů. To celé provázeno psychologicky vytříbeným portrétem titulní postavy, která je sviní a ví o tom, ale jak jinak v tomhle světě přežít, jak si udržet vlastní nenáviděnou identitu? Skoro mě mrzí, že to bylo až tak krátké a časově kvapně přeskakující, protože materiálu na uvědoměle nemorální úšklebky a prohlubování vztahu Patricka s odpudivým okolím bylo zaděláno víc než solidně. Na druhou stranu, v nejlepším se má přestat a Edwardu Bergerovi přeji nějakou pořádnou celovečerní šlehu, protože jeho suverénní režie jednoznačně tlačí Patricka Melrose do společnosti nejzajímavějších televizních sérií posledních pár let - samozřejmě vedle výkonů Benedicta Cumberbatche, jenž se vyloženě baví každou replikou, a Hugo Weavinga, který i na malém prostoru potvrzuje své vrozené záporácké mistrovství. Paráda... (26.06.2018)

Neidealizuji si boháče, jsem přece z České republiky a mám možnost sledovat, z koho se po roce 1990 stali. Z kohokoliv, přičemž daleko větší šanci mají sociopati všeho druhu. Přesto si máme tendenci myslet, že jsou jejich hovna cítit jako Chanel no.5. A když pak vidíme film/seriál, který z nich dělá divou zvěř, je to pro nás obtížné jen tak přijmout. Musíme se ptát proč- si takhle ničí své dokonalé světy? A Patrick Melrose nám na to dal odpověď: protože vrcholem lidského konání je znuděnost. A z nudy je i kultivovaný člověk schopen dělat hrozné věci. Věci, které jsou pro příjemce omluvou za jakékoliv sebezávadnější chování. Patrick Melrose byl celoživotní oběť zvrácených choutek svého znuděného otce. Bylo mi ho nesmírně líto a je mi nesmírně líto všech lidí, které v dětství podobným způsobem poznamenají vlastní rodiče. Tím dobrým na tomhle krystalickém zlu jsou umělecká díla, která díky tomu vznikla- romány Edwarda St Aubyna a pro mě osobně tento seriál. Obohatil mě, oněměl jsem při jeho sledování, současně mě ale ranil a uvrhnul do nepěkné deprese. Strhávám mu za to jednu pecku, ale je to další důkaz, že byl natočený maximálně poctivě. Polovičatá věc by nemohla mít takovou sílu. (16.07.2018)

Velmi příjemně mě tvůrci tohoto seriálu překvapili. První epizoda mě sice lehce zmátla, protože jsem se nečekaně často smál, což jsem u dramatu nečekal, další díly mě velmi rychle vrátily do obrazu. Patrick Melrose je výborné drama s dusivou atmosférou, snobským chováním a výbornými hereckými výkony (Benedict Cumberbatch, Hugo Weaving, J. J. Leigh, Holliday Grainger), které jsem si fakt užil. Uvítal bych víc takových projektů. (08.08.2018)

Hned na začátek, pěkně z kraje, hnedka z ostra, a nejlépe ještě od přízemí, už mně ty podělaný ukvičený svátky, lezou z místa kde to dvakrát vonět nebude, a kdo čekal že z mý chlupatý prdele, tak má dost černou mysl, protože já myslel mými nohy. Kolik se já, přes ten zkurvený, marketingový, nakalkulovaný a vyjebaný svátek naběhám, jen abych měl tentokráte důvod, že jsou Vánoce. Nechtělo se mi rozepisovat do deníčku, protože takhle můžu leknout dva Nemy jednou vidličkou na štědrovečerní stůl. Pakliže, se přes Vánoce, neodmyslitelně srovnávají i s pohádkami v televizi, určitě ani mě, jedna svým opotřebovaným smradem nezasáhla pod rypák, a mimo srálobomových výplachu z potrubního zařízení jako Láska nebeská, Sado doma.. eeeh.. Sám doma, Z pekla smůla, Tři retardovaní bratři, a Pelechy, jsem si spíše dopřál svoji vánoční tradici ve stylu úchylného Santy a všech cest vedou do Bruggách. Upřímnost nadevše, co to teď Norové, s naší Popelkou udělali, by si nezasloužila ani ta nejsubmisivnější domina. Narozdíl od zesnulé Šafrankové, je tahle vedle ní, jen moderní Popelák, váze odpovídající Menšíkovi, a s onemocněním, jak se tomu teď nadává(???), LBTQvér. Inu, jak v pořadech devadesátých let, skončíme hádankou ...šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, (ne)jasný pane! Abych furt neremcal, hrozně rád si utahuju z Benedicta. Jeho herectví mě zároveň fascinuje, a odrazuje. Tady nemusí projevit, ba ani špetku talentu, když si momentálně střihnul feťáka. (Počítaní s Benedictem: ''Na kolik dávek bude potřeba sumy, jestliže si za jeden den dáváme dávek šest? Dvě šlehy, jedna zlatá nebo třech lajn perníčku? To pečení vypadá zajimavě..). Ale cynař je legrační. Tohle jsem narazil úplnou náhodou, sjel celý až do hrazdy, a pěkně jsem vylízal i sladkou hnědou náplň, a jen se po tom zaprášilo. A to jsem náhodou nemyslel cukroví, teď se to trochu obrátilo... P.S.: Do Silvestra mám ještě pár drobnách restů z tohoto roka, tak se těšte na valnou chumelici, mých střeskutě odporných komentářů, pro každého češtináře. (28.12.2021)

První díl je jedna obří, neskutečná jízda.Benedict získal můj obdiv, tohle je podle mě hodně složité zahrát. Navíc on si hraje i s hlasem, o to více zaujme. Další čtyři díly se vezou v trošku pomalejším a jiném duchu. Ale každý je o nečem jiném a uvidíme zdali se kruh událostí uzavře. Kdybych to měla shodnotit jednou větou, tak tohle byla jedna velká psycho síla. (24.05.2019)