The Nagano Tapes
Režie:
Ondřej HudečekHrají:
Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, Robert Záruba, Ivan Hlinka (a.z.), Slavomír Lener, Michael Žantovský, Roman Hamrlík, Martin Straka (a.z.) (více)Obsahy(1)
Olympijský hokejový Turnaj století v Naganu 1998 trochu z odstupu a nadhledu v dokumentu Ondřeje Hudečka. (Česká televize)
Recenze (476)
Bohužel, celonárodní únorové šílenství roku 1998 jsem nezažil, narodil jsem se až o rok a půl později, nezbývalo mi tak než si neustále pouštět nejslavnější okamžiky z Nagana a dívat se na záběry z ulic po vítězství. Děkuji tedy velmi pěkně panu Hudečkovi, že mi tehdejší atmosféru přiblížil asi nejvíce, jak to jen šlo. Nagano je a zřejmě navždy bude největším úspěchem v našich sportovních dějinách, tehdy o nás svět slyšel snad ještě víc, než během Sametové revoluce. Turnaj, který sledoval snad opravdu celý svět, poprvé se na hokej dívali lidé i z naprosto nehokejových zemí (pomineme-li samozřejmě naprosto vyloučené lokality), kde mnohdy nepůsobí ani žádná hokejová reprezentace. A není divu, poprvé v historii se totiž sešli nejlepší hráči z celého světa, aby mohli nastoupit za své národní týmy a dobýt hokejový Olymp. Přesto, že až do roku 2014 se už ti nejlepší hokejisté planety scházeli na zimních olympiádách pravidelně každé 4 roky, tohle bylo prostě poprvé, takový turnaj se už nikdy opakovat nebude a byla tu tedy jen jedna jediná příležitost vyhrát nejdůležitější a nejsledovanější hokejový turnaj v dějinách a jeden z nejdůležitějších sportovních turnajů vůbec. Dalším tahákem bylo loučení Wayna Gretzkyho, nejlepšího hokejisty všech dob, který na tomto turnaji naposled oblékl reprezentační dres a sám několikrát před olympiádou prohlásil, že následující utkání budou nejdůležitější v jeho kariéře. No a tento turnaj vyhrála Česká republika. Malá země s 10 milióny obyvatel, která byla ještě v té době považována Západním světem za "méněcennou", která se teprve rozkoukávala v ohromném moderním světě. Nejvíce fasnicující je však to, že se nedá hovořit ani o žádném štěstí co se týče losu, Češi museli v cestě za vítězstvím porazit 3 největší favority. Nejprve USA, vítěze posledního Světového poháru (kde se už také sešla spousta vynikajících hráčů), poté Kanadu spolu s Gretzkym (největší favorit turnaje) a nakonec Rusko (které až do finále dokráčelo naprosto suverénně a neprohrálo jediný zápas, vstřelilo nejvíc branek a hned po Česku jich i dostalo nejméně). Přesto to Češi zvládli. Před zraky celého světa vystřelil Petr Svoboda 10 minut před koncem finále zlatý gól, který odstartoval celonárodní šílenství a celosvětový údiv. Ať si každý, kdo sport nebere zas tak vážně, říká co chce, já tvrdím, že toto je jeden z největších úspěchů Českých i Československých dějin, díky tomuto turnaji si většina lidí na světě vůbec všimla, že náš národ existuje a narozdíl od listopadové revoluce, která se v počtu těch všech revolucí a převratů ve světě prostě v paměti lidí z jiných zemí ztratí, tento turnaj si všichni, kdo mají byť jen minimální povědomí o sportu, budou pamatovat do smrti. ()
Nemohu jinak – tento dokument byl pro mne jedno velké zklamání. Nemile mne překvapila již jeho krátká stopáž. Dále to, že o samotném turnaji tam toho bylo strašně málo. Úvod mně přišel trochu mimo (Svoboda, draft Jágra, historická okénka apod.), akorát zabral čas, který se mohl věnovat turnaji samotnému. Škoda je i to, že v dokumentu zazněli vzpomínky jen několika málo hráčů. V podstatě jsem si z celého dokumentu odnesl dvě věci. Hašek je bůh a nájezdy leží T. Fleurymu v žaludku dodnes. ()
Skvělý dokument o jednom z největších sportovních úspěchů naší země. Nejlepší tým na soupisce nedělá šampiona, zvlášť když má někdo v brance Haška :) Dokument hodnotím 95% - s Gretzkym bych dal 100%. ()
Kdo by to byl řekl, že mě bude bavit dokument o hokeji. A tak moc! ()
Dechberoucí dokument. Vtáhlo mě to přesně do doby, když jsem se s rodiči jako malý koukal na finále a nemám slov. Řemeslně je to dokonale odvedená práce. V jednu chvíli jsem se téměř přistihl s radostnýma slzama. Po 20 letech skvostně oprášený dokument o jednom z největších úspěchu v naší historii a to nejen té sportovní! ()
V 98 mi bylo 6 let, turnaj tedy šel mimo mě, ALE i tak se mnou dokument emocionálně velmi rezonoval. V závěru jsem pocítil nejen vítězství, ale i jednotu, semknutí a hlavně pocit národní hrdosti. Kéž by takových momentů bylo víc. ()
V rámci žánru sportovních dokumentů jde o špičkový počin. Filmu určitě prospěl větší časový odstup - dávám oba palce nahoru! O tom, že je to opravdu povedený, poutavě natočený dokument, svědčí i to, že se na něj vydržela se zájmem dívat i moje žena, kterou jinak hokej vůbec nezajímá :-) ()
Spíš citovka než seriozní hodnocení. ()
Nostalgická vzpomínka na jeden z mála úspěchů této země a na umírající socialismus mezi lidmi. Tento dokument patří více do knih historie než na filmové plátno. Režiséři se pak motají nostalgicky v minulosti a brání to vytvářet budoucnost. To pak vypovídá žebříček kde se za poslední rok nejlépe umístí nostalgický dokument následovaný komixovým filmem a kresleným filmem. Staré žáby na prameni kinematografie 2018. ()
Impozantní, úžasný, dokonalý, strhující. Jako ročník 1993, který to bohužel nezažil, respektive nevnímal, tak mě to stejně naprosto uchvátilo, i přesto, že to ve mně, logicky, nevyvolává žádné vzpomínky. ()
Famózní dokument o našem historickém hokejovém úspěchu a nejen o něm, ale i politice... 10/10 ()
Dávám 5 hvězd tomu momentu a úsilí. ()
Profesionální sport plný zakázaných látek a falše. Počin zcela zbytečný, plný krokodýlích slz a falešné pýchy. Odpad. ()
Neskutecna nostalgie. Vzpominka na devatou tridu zakladky, vlajky ve skolni jidelne, prvni zapas s finama, kdy vsichni zacinali verit, ze mame dobry tym, ucitelku prirodopisu, ktera nas nepustila se podivat na zapas s ruskem v zakladni skupine, protoze fucking hokej je pro primitivy, zapasy s usa (nevidel jsem dva nase goly pac padly jak jsem sel do skoly) a kanadou (na najezdy jsem nervy nemel), a na vikendove finale, ktere skoncilo nakonec dobe i pres nekonecnych poslednich 10 minut. ()
O hokejovém Naganu toho bylo napsáno a natočeno hodně. Tento dokument však vyčnívá. Je komplexní, plynulý, takřka vyčerpávající a dokonale vystihující to hlavní - naprosto nevídaný sportovní historický moment, který se už patrně nikdy nebude opakovat. Když jsme na to teď s kámošema koukali, tak jsme pochopitelně všichni slzeli a naši kluci, kteří se narodili až potom, se nám, padesátiletým fotrům, kupodivu neposmívali. Asi proto, že nám záviděli, že jsme to tehdy mohli zažít. ()