The Three Veterans
Traja veteráni
Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Jiří MacákHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Josef Somr, Vida Neuwirthová, Július Satinský, Zdeněk Svěrák, Miloš Kopecký, Lubomír Lipský st., Jiří Kaftan, Milan Lasica (více)Obsahy(1)
Dělostřelec Pankrác, dragoun Bimbác a kuchař Servác jsou váleční vysloužilci, kteří dostanou od skřítků tři kouzelné dary: klobouk, schopný vyčarovat jakýkoliv předmět, bezedný váček se zlaťáky a harfičku, přivolávající libovolný počet sloužících. Zatímco Pankrác by chtěl jít na ryby a Servác odpočívat, Bimbác si přeje navštívit všechna místa, kde bojovali. Když hodlá na poli, kde už oráč obdělává půdu, zopakovat bitvu, rozhodnou se kamarádi, že ho ožení, aby přišel na jiné myšlenky. Nápad by to byl dobrý, jen kdyby se Bimbác nezamiloval do zlé princezny Bosany z království Monte Albo, která se svým otcem veterány o jejich kouzelné předměty okrade. A tak zase nemají nic a musí spoléhat jen na sebe. Jsou sice tak mazaní, aby kouzelné předměty získali zpátky, a ještě nenechavou princeznu i jejího otce vytrestali, co je ale důležitější, poznají, co je v životě důležité a co naopak vůbec ne, co vadí a co nevadí. (TV Nova)
(více)Recenze (584)
Tuhle pohádku jsem nikdy neměl moc rád a to hlavně díky dlouhému nosu, který mi přišel strašně odporný a strašidelný. :D Jinak to není špatná pohádka, také poučná, i když v dnešní době jsou peníze také potřeba. ()
Další z řady genialit mistrů dob prošlých. Dneska už by to nikdo nenatočil, v době uprděné trošky šprýmů není pro pohádky místo ()
Na tomhle filmu jsem v podstatě vyrůstal a už ani nespočítám, kolikrát jsem si ho pouštěl na staré dobré VHS. Ono jen sledovat pány Hrušínského, Čepka a Somra je pořád obrovský zážitek, navíc za doprovodu nestárnoucí písničky "Není nutno" a s typickým Svěrákovským humorem, který nemá v českých komediích obdoby. Princezna se mi sice nikdy moc nelíbila, ale ten frňák měla vážně parádní.. ()
Parádní věc. Pohádka pro děti i pro dospělé... Škoda, že zub času ohlodal některé ze Svěrákových fórků. Cigarety - ,, ty s velbloudem '' jsou toho jasným důkazem... Dnes už nikdo neocení ten vtip o tehdejších nejluxusnějších cigaretách... Tady se podařilo dát dohromady luxusní scénář, režii a hlavně to skvělé trio veteránů filmu... 5 jablíček bez debaty !!!! ()
Donedávna jsem na tuto pohádku nedal dopustit, ale po aktualizaci musím o jednu hvězdičku z maxima ubrat. Už mě to zkrátka tolik nebere! ()
Docela slušná pohádka, sice už mě to teď zdaleka nebere tak jako předtím, ale i tak mě to teď ještě dokáže zaujmout. ()
90% - Ty kouzelné věcičky jsem jim vždycky záviděl... :) ()
Ujeté? Nádherné! Plejáda těch nejskvělejších herců a příběhu břitkém a s četnými zlomovými momenty. Postavy jsou vykresleny po čertech výtečně a zahrány s grácií. Nakažlivá pohodovka podbarvená výbornou a dnes již legendární hudbou a na konci s působivou pointou. Paráda jako cep. ()
Tři veteráni je typická česká komedie na kterou se nedá dívat každý den, ale každý rok aspoň jednou o vánocích. Příjemný scénář, děj i pravý český humor, který mě vždy dokáže rozveselit... 8/10 = 80% ()
Je to skvělé. Werichova předloha, výteční herci, pohádkovost i humor. Ale pořád je v tom trošku cítit, že je nějak umělé, vystavěné spíše rozumem. ()
Z téhle pohádky se mi vždycky zvedal žaludek. ()
Werich-Svěrák-Lipský-Uhlíř-Hrušínský-Čepek-Somr-Satinský-Lasica atd atd. Tak toto spojení bude vychovávat další a další generace. ()
Říkám to furt: zlatí komunisti; kdo nevěří, pro toho mám jen jedno slovo: „s velbloudééém“. Proto všemu, co je v tomto filmu kultuhodné, budiž na Bílé Hoře vztyčena socha zlatého velblouda v rudém cylindru. Tři veteráni jsou prvotřídním dokladem, že ať Svěrák tou svou laskavěhumornou lidskostí páchne sebenasládleji, přece téměř vše, na co kdy sáhl, patří do čítanek jakožto kultovní slovesně-kulturní artefakt postfáze národního obrození (ale abych neurazil božstvo: původcem Tří veteránů je národní modla Werich). Hvězdičku bych arci ubrat měl (ani mě nenapadne): sem tam slabší moment, sem tam tlačení na pilu lidové humanity (aby bylo jasno: když se na pilu tlačí, zadrhne se a neřeže); na vině je jak Svěrák, tak všichni tři představitelé titulních postav, což však nic nemění na geniálnosti jejich obsazení; stáří dvou z nich sice působí poněkud nepatřičně, ale vadí? Nevadí. K tomu Lasica a Satinský se Skalskou, Gerendáš (v chacha „životní roli“) i sám Svěrák naprosto dokonalí v tomto království s línými pavouky i obyvateli, jehož vladařská rodina dobře ví, zač je v Pardubicích perník, z nějž nos andělské mrchy vyráží na své famózní Europa tour, to vše pod šťastnou taktovkou velikána české filmové parodie Lipského; jeho bratr v roli trpaslíka solidně ucházející, je to však štramák Kopecký, kdo své doslova pidipostavě věnoval sólo hodné této báječné pohádky; o Uhlířově vkladu věru není nutno ztrácet slov. Abychom nepřehlédli urklasičnost: cesta z války tam a zase zpátky a zase zpátky tam a málem tam zpátky a zpět. Přes zasněžené hory a obratiště je pod frňákovníkem. Ještě při předposledním zhlédnutí jsem neměl valného pochopení pro finální adoraci flašinetu, nástroje podbízení se dětem, či spíše tomu, jak by je dospělí chtěli mít: veselé a hravé vděčné protosubjekty, na nichž lze páchat dobro. Ale nyní, o rok dospělejší, pochopil jsem konečně, že navázat a znovu začít nebylo možno jinde než tam, kde cesta začala, a naprosto ne jinak než vylovením oné osudné kliky. Jo a s humanitou by to nebylo tak zlé, kdyby byl do role sedláka obsazen Smoljak; i symetrie díla by tím dosáhla dokonalosti. ()
Jeden z mnoha filmů, které jsem v dětství miloval (btw. tehdy jsem toužil po tom růžovém klobouku), ale nově už je moc nemusím. V tomto konkrétním případě se mi to zprotivilo jednak neustálým reprízováním v televizi, kvůli němuž to člověk zná už nazpaměť, a jednak mi ten svěrákovský humor přijde spíš nevtipný, někdy až trapný (a děti - obzvlášť ty dnešní - tam podle mě nemají šanci pochopit hromadu věcí, všechny ty narážky na politiku apod.). Myslím, že mám asi obecně k Lipského filmům dost rezervovaný vztah, kvůli kterému si k nim už asi cestu budu hledat jen těžko. ()
Milá a originální pohádka disponující laskavým humorem s množstvím nevídaných až nepohádkových hlášek, trefným hereckým obsazením a zručnou režií mistra Oldřicha Lipského. Dary lesních skřítků v podobě kouzelné harfičky, bezedného měšce sypajícího dukáty a cylindru svým majitelům Bimbáci, Serváci a Pankráci přivodí nejeden problém a zavedou je až do pěkně vykutáleného královstvíčka, kde jim následně budou odcizeny. I přes určité moralizování, které nepřekročilo neúnosnou mez, se na pohádku dobře dívá i po letech a v jakémkoliv věku. Bosana sice tak hezká nebyla, jak to všichni kolem tvrdili a strom Frnákovník byl jaksi v ději odsunut, jako by byl tím posledním v řadě, ale to hlavní je, že tahle pohádka ani po letech neztrácí své kouzlo. Nevím, jak by byl s výsledkem spokojený samotný autor pan Werich po Svěrákových úpravách, ale veselit by se snad mohl. Vtipnost s trochou ponaučení na závěr funguje v pevném svazku. 100% ()
Nevím, jak tohle funguje jako pohádka pro děti, ale jako ujetý pohádkový příběh, který v některých momentech připomíná hru od slavného českého všeuměla Járy Cimrmana, funguje téměř bezchybně. ()
super perfektná rozprávka ()
Lipský bol kráľom komédie, ale mňa jeden z jeho najslávnejších kúskov príliš nerozosmial. Nápad fajn, herci fajn, spracovanie fajn, ale ja od Lipského očakávam vždy iba dokonalosť. Mnohí tento film za dokonalý považujú, takže je vlastne všetko v poriadku a ja sa zmierim s tým, že nie vždy si divák s obľúbeným režisérom padnú do noty. No a ja som nikdy príliš nemusel pesničky v našich filmových klasikách. ()
Můj první film v kině, navíc vesnickým. Byly mi čtyři nebo snad pět a šli jsme tam dva kiláky pěšky (s tátou a partou kluků ze vsi do sousední vesnice). Naprosto mě okouzlil, a navíc jsem si zamiloval kino, což mi vydrželo dodneška. A jsem rád, že poprvé to byl Zdeněk Svěrák (a Werich a Lipský), protože lepší už to bejt nemohlo. Od tý doby jsem Bimbáce, Pankráce a Serváce viděl aspoň desetkrát, a doufám, že aspoň ještě desetkrát uvidím. Je to asi moje nejoblíbenější pohádka, rozhodně nejlepší česká, dokonce lepší než původní psaná ( a skvělá) verze Jana Wericha. Všimli jste si, že tam není jediná přiblblá scéna, kterých je v ostatních novějších pohádkách tu víc, tu míň, ale vždycky až moc (myslím tím nesmyslný pitvoření, bezdůvodný štulce a kopance, ukřičenost...), který maj za úkol rozesmát co nejvíc dětí. Tahle pohádka si to neusnadňuje, když už se křičí, tak je to třeba, každá její scéna má smysl a přestože z ní plyne spousta poučení, vůbec to nevyznívá otravně, ale naopak naprosto samozřejmě, a proto z toho nakonec nemůžou mít špatnej pocit ani děti, ani dospělí. Myslím, že dokáže bavit nejmenší, větší i největší diváky, každýho svým způsobem, a přitom žádnýho z nich nebude nudit. To se o moc filmech říct nedá. I proto jsou Veteráni naprostá klasika. ()
Související novinky
Zemřel herec Josef Somr
Česká kinematografie v neděli přišla o jedno z velkých hereckých jmen, ve věku osmaosmdesáti let totiž odešel známý český filmový a divadelní herec Josef Somr. Mnozí diváci si na něj vzpomenou jako… (více)
Zemřel Milan Lasica
Ve věku 81 let včera večer zemřel slovenský herec, režisér, textař a humorista Milan Lasica. Rodák ze Zvolenu má k dnešnímu dni na svém kontě přes stovku filmových a televizních rolí. Umění se… (více)
Zemřel herec Jiří Hálek
Ve věku 90 let nás včera opustil český filmový, televizní a divadelní herec Jiří Hálek. Rodným jménem Hugo Frischmann vystudoval pražskou DAMU a ve filmu se poprvé objevil v roce 1948 v kraťasu… (více)
LFŠ ocení Hynka Bočana a Milana Lasicu
Letní filmová škola Uherské Hradiště, která se letos koná v termínu 26. července až 4. srpna, přivítá dva významné představitele česko-slovenské kinematografie – režiséra Hynka Bočana a herce Milana… (více)
Často se především v těchto temných časech říká, že kdysi bylo líp. A platí to i o průměrných kvalitách českých pohádek, která ještě nějakých 20-40 let nazpátek přeci jen byla krapet jinde. Stačí si jen o Vánocích sednout, prolustrovat televizní katalog, zapnout ty největší pohádkové jistoty a nechat se unášet pocitem, že v případě těch největších pohádkových klenotů je věk skutečně pouze číslem. Tři veteráni jistoty jménem Ondřej Lipský budiž jedním příkladem ze všechny. Už původní pohádka Jana Wericha, která je součástí jeho Fimfára, se jak je u Wericha zvykem vysmívá lidským slabostem, těží ze slovního humoru a má to celé takový hořkosladký nádech, kdy Werichovi pohádky uměli často promluvit i do duše. Lipský poté Werichův příběh přenesl do filmové podoby spolu se Zdeňkem Svěrákem v jeho nejlepší formě a v roce 1983 mohla vzniknout pohádková legenda, která se i přes brzké 40. narozeniny nezvládla omrzet. Síla byla už v samotném castingu. Petr Čepek typově naprosto ideální na bouřliváka Bimbáce, Rudolf Hrušínský jako Pankrác se svým typickým neokázalým herectvím a Josef Somr jako nejrozumnější a nejméně konfliktní veterán Servác. Vedle titulních veteránů se poté pochopitelně nesmí zapomenout na bravurního Júliuse Satinského v roli krále Pikoly, Vidu Neuwirthovou v roli andělské mrchy Bosany, zábavného Milana Lasicu v roli celníka či samotného Zdeňka Svěráka v roli patolízalského ministra. Casting je u pohádek často jednou z těch největších disciplín a s tou se Tři veteráni popasovali skvěle. Jak je poté již u samotného Wericha zvykem, Tři veteráni na to jdou krapet jinak. Hlavními postavami jsou veteráni, kteří po válce neví co se sebou, na každém se zážitky z války podepsali po svém a jejich budoucnost nevypadá zrovna ideálně. Rázem ovšem dochází k sociálnímu experimentu a získání magických předmětů, kdy trojice veteránů rázem získává prakticky neomezenou moc. Jenže s velkou mocí by zákonitě měla dorazit i velká zodpovědnost, to ovšem nikdy není zárukou. Zde tak dochází k onomu posměchu průměrné lidské hlouposti, kritice malichernosti a sobectví a snaze o poučení o tom, že jsou na světě cennější věci nežli peníze a neomezená moc a všechno zlato se povinně netřpytí. Tři veteráni měli štěstí v tom, že se sofistikované dílo šikovného autora dostalo do šikovných rukou Lipského a Svěráka. Lipský natočil mnoho památných českých filmů 20. století, Tři veteráni se přesto v konkurenci Tajemství hradu v Karpatech, Happy endu, Marečku, podejte mi pero! či Jáchyme, hoď ho do stroje zvládnou krásně vyjímat. Lipský byl schopný realizátor, který bravurní adaptovaný scénář (přidaná hodnota Werichově původnímu příběhu neuškodila) zvládl převést do solidní audiovizuální podoby a především se na to skutečně jde tak trochu jinak. Tři veteráni jsou ostatně protagonisty celého příběhu a díky bravurnímu obsazení Čepka, Hrušínského a Somra je snadné jim fandit, morální čistota v nich zrovna nevládne. Hravá struktura vyprávění a fakt, že jde pohádka krapet proti klasickým pohádkovým pravidlům, to je neskutečně sympatické a Tři veteráni slouží jako důkaz tomu, že je velmi snadné Jana Wericha pokládat za nejlepšího českého tvůrce pohádek a Zdeňka Svěráka za nejlepšího českého scénáristu. Zdrojový materiál je ve filmové adaptaci obohacen o pár audiovizuálních bonusů, které se ani po povinné roční repríze nedokážou unavit. Je to primárně ta pohádka, která si dodnes i díky neskutečnému přesahu zvládne omotat kolem prstu nejen děti, ale i dospělé. Jedná se o ukázku zlatých časů, kdy pohádky nesázeli na infantilitu, ale skutečně chtěli dodat něco navíc. Právě časy Tří veteránů či srovnatelně kvalitních S čerty nejsou žerty ukazují, že v lečem bylo dříve skutečně lépe. V době úmrtí 62-letý Oldřich Lipský zemřel při realizaci svého posledního filmu Velká filmová loupež, který za něj následně dokončil Zdeněk Podskalský. I díky tomuto faktu lze říci, že se v roce 1983 Lipský rozloučil na vrcholu a především dodal nezapomenutelný pohádkový milník, který nejen souboj se zubem času ustojí, ale dává mu navíc solidně na frak. „Nemít prachy – nevadí, nemít srdce – vadí, zažít krachy – nevadí, nedocenit Tři veterány– to vadí.... () (méně) (více)