Yesterday

Spojení Richarda Curtise a Dannyho Boylea mi připadalo natolik nepravděpodobné, že jsem byl zvědav, co z toho vzejde. Vzešla z toho docela slušná romantická komedie s oprášenými písničkami legendárních Brouků. Kate McKinnon potvrdila, že mrchy jsou vděčné a jako karikatura manažerky si ukradla každou scénu, ve které se objevila. Na Beatles nejsem žádný odborník, takže jsem řadu písní ani neznal. Škoda, že k nim nebyly české titulky (tipnul bych to na problémy s právy), zvlášť u Eleanor Rigby to bije do očí. Ale pořád to stačilo na nejlepší romantickou komedii za posledních pár let. (27.06.2019)

"Cítím se jako Harry Potter když porazil Voldemorta." "Kdo je Harry Potter?" ___________ Nejlahodnější oddechovka letošní okurkový sezóny. Pro fanoušky Brouků slastný pohlazení, pro ostatní libozvučná hudební feel-good rom-com komedie se vším všudy, která konečně kašle na logiku a sype na vás optimismus jak napalm. Za mě skvělej tvůrčí tandem dua Boyle/Curtis. Už jen aby svět opět zachvátila Beatles horečka a dílo bude dokonáno. (27.06.2019)

Nápad o tom, že svět zapomene na existenci Beatles a využije (zneužije?) toho jeden hudebník, je sice v základu dobrý, ale ve výsledku mě trochu mrzelo, že se ten námět nerozvíjel dál a zůstal pouze u toho, že se z něj vytěžilo několik povedených vtípků. Místo toho se celý děj nakonec věnoval romantické lince, což by sice nebylo špatné, ale když jsem se nad tím zamyslela, tak to nakonec byl v jádru jen prachobyčejný příběh o tom, že člověk dá přednost úspěchu/kariéře před láskou a nakonec si uvědomí svou chybu (podobný příběh už dnes není ničím výjimečným). Myslím, že chyba je ve způsobu propagace filmu - opravdu jsem čekala, že se tam víc budou řešit okolnosti zmizení "Beatles" ze světa, a že se hlavní hrdina bude více potýkat s tím, že písničky "ukradl". Ale ne, je nutné to brát pouze jako obyčejný romantický příběh okořeněný zajímavými humornými okolnostmi a písničkami Beatles. Jako takový film funguje (a nemůžu mu upřít ani pozitivní náboj, přestože zásluhu na tom mají právě ony písničky Beatles). Kéž bych to ale čekala od začátku a nebyla pak zklamaná. ~(3,3★)~ (20.07.2019)

„Život ide ďalej, kamoš.“ Dannyho zbožňujem za Sunshine. To je jeden z mojich najobľúbenejších filmov a som rád, že sa vďaka Yesterday vrátil tam, kam patrí. Medzi elitu. K režisérom, ktorí sú krok pred divákmi. Ktorí vedia, čo divák chce vidieť, ale síce mu to dajú, ale naservírujú mu to predsa len troška inak, než čaká. A to je super. Vidno to napr. na vedľajšej dejovej linke so záhadným párikom, kedy čakáte, aký mrazivý a desivý psychotriler z toho preboha vylezie a nakoniec... ok, neprezradím. Následne prichádza geniálna scéna na pláži, ktorú som fakt nečakal a pritom, keď sa zamyslíte nad tým, o čom tento film je, je to najlogickejšia a najsamozrejmejšia scéna celého filmu. Občas Danny jemne zakopne (a strihač tiež – nezaslúžili si hrdinovi priatelia predsa len lepší resp. aspoň nejaký koniec?) a druhá polovica troška stráca tempo a stagnuje, ale i tak skvelý príbeh, parádna zápletka, mega herci (sorry, najlepší bol Rocky, ale aj Kate McKinnon si to solídne užila), úžasná anglická atmosféra/výprava, soundtrack ani nemá význam komentovať. A posledné tri minúty sa prakticky okamžite zaradili medzi najlepšie scény, aké som v roku 2019 videl. Keď som to dopozeral, šiel som umývať riad, zapol som si rádio a hrali v ňom Let It Be. Niečo na tom bude. (05.10.2019)

Myšlenka pěkná, leč nepravděpodobná (skutečně by v dnešní cynické době byli Beatles se svými písničkami o lásce stejně relevantní jako v šedesátých letech?) a nikterak originální (v podstatě jen rozvíjí jeden nápad z Návratu do budoucnosti). Zpracování mrzké. Jde jen o hrozně ledabyle zkonstruovaný věšák na songy od Beatles, s lacinými vtipy (přejmenování Hey Jude na Hey Dude), nepřesvědčivou romantickou linií, nemožně napsanými ženskými postavami (problém všech Curtisových scénářů) a hrdinou, který všeho dosáhne (a nic podstatného neztratí) díky podvodu. Prefabrikovaný crowd pleaser bez jiskry, důvtipu, vizuální nápaditosti a jediné opravdové emoce, který v křečovitých dialozích jen předkládá hotové pravdy, nenechá diváka, aby si sám něco objevil a mohl žasnout a některým z nejlepších písniček historie dělá spíš medvědí službu. Vlastně s nimi pracuje úplně stejně jako karikatura ziskuchtivé hudební manažerky, na které si smlsla Kate McKinnon - jako s produkty, ze kterých je třeba vydojit co nejvíc peněz. 50% (20.06.2019)