Gentlemani

Gentlemani jsou návratem k Ritchieho počátkům, tedy rozjíveným gangsterkám prošpikovaným spoustou podrazů a špinavých zákulisních her, natočených se zjevným nadhledem a s vědomím, že svého diváka chce režisér na prvním i druhém místě bavit. Jak Guy stárne, stárnou a proměňují se i jeho hrdinové. Už to nejsou drzí malí hráči posedlí ambicemi, co by se rádi přiživili u zavedených machrů galerky, ale mocné postavy podsvětí, které se pohybují mezi společenskou smetánkou a přemýšlí o vycouvání z nelegálního byznysu, aby jejich nákladně budovaná reputace neutrpěla jakoukoli újmu. Jenže velký šéf přitahuje pozornost těch, co by rádi zaujali jeho místo v potravinovém řetězci, a tak se poslední kšeft jeho kariéry nečekaně zkomplikuje. Místo spokojeného gangsterského důchodu je nucen odrážet útoky ze všech stran. Ritchie dokáže obvykle přicházet se zábavnými neotřelými figurami, a ani tentokrát mě nezklamal. Vedle dílem okázalého, dílem ležérního šéfa gangu je to především všivácky zkažený prodejný bulvární novinář v přímo lahůdkovém podání Hugha Granta. Ten se kdysi proslavil sterotypními hezounky v romantických komediích, aby se k stáru přeorientoval na noblesní padouchy, obvykle zahrané s jemným ironickým nadhledem a vyznačující se extrémně rozvinutou ješitností. Abych to shrnul, bavil jsem se, a to velmi. Doufám, že Guy Ritchie ještě neřekl poslední slovo. Celkový dojem: 90 %. (27.12.2021)

Takhle má začínat rok 2020! Nejlepší Ritchie od Podfu(c)ku. Tedy za posledních 20 let. Báječný scénář jak v dialozích, tak zápletkou a její vytříbenými postavami, či hravým lemováním vyprávění jakože dle scénáře napsaného jednou z nich. A samozřejmě zužitkováním hereckých charizmatů celé té mňamkózní bandy. Chválím, jak je Ritchieho dospělácká zábava slovně sprostá a zařve v ní hafo lidí, ale neobsahuje žádné grafické násilí a zdůrazňuje rozdíl mezi morálním dnem záporáků a charakterní úrovní “hodných gangstrů”. Uvědoměle chytrá gangsterka s elegancí. Největším bossem je v ní McConaughey, ale největším frajerem Hunnam. A nejvtipnější samozřejmě Farrell. (29.01.2020)

Ritchieho gangsterky můžeme vnímat jako žánrové projekční plátno, kam si autor promítá sám sebe, respektive svůj aktuální bod své životní dráhy, kariéry a pozice ve filmovém průmyslu. Na úplném začátku v prvotině "Sbal prachy a vypadni" tak máme partu sebevědomě oprsklých mlaďochů, kteří mají talent a ambice, ale hlavně více štěstí než rozumu, když se po hlavě pouštějí do světa všemocných starých struktur. S druhým filmem už mnohem menší roli hraje náhoda, zato se režisér spolu s hrdiny dostává do mnohem větší hry se zámořskými hráči jiné váhové kategorie, ze které si navíc nemůže dovolit vyváznout jen s odřenýma ušima. Dnes už opomíjený existenciálně pesimistický "Revolver" ukazuje bývalého machra ve svém oboru, který ale byl nějakou dobu mimo, paktoval se s příliš mocnými lidmi a nyní sám o sobě pochybuje, takže zkouší rozjet velkou hru, která ho dostane zpátky na vrchol, ale současně přehodnocuje svůj vlastní život. "RocknRolla" vyjadřoval pocit nově nabité jistoty a současně loučení s ostrovními kořeny, přičemž se příznačně věnoval i pozici Anglie / Ritchieho mezi Evropu a Amerikou. "Gentlemani" proto nejsou toliko návratem, jako snahou dokázat ostatním i sám sobě, že "král na to pořád má". Urazil dlouhou cestu a z nevycválaného vychytralého drzouna je distingovaný lumber švihák v letech a majitel stylové hospody i vlastního hipsta pivovaru, kterému neváhá udělat reklamu. Sice stále chová sympatie ke streetwise chuligánům s těmi jejich online projekty, ale je jim už na hony vzdálený. Trochu pomýšlí na důchod, když se teď paktuje se smetánkou a pohodlně si nahrabal na lukrativních projektech, jenže tahle zdánlivě poslední bilanční prácička mu nakonec vžene novou virilitu do žil. Dravost, odvahu a drzost vystřídala sofistikovanost (byť spíše v tom snobském povrchním smyslu, než jako opravdová důmyslnost či propracovanost) a okázalá vytříbenost. Gangsterky vždy stály na motivu střídání generací, potažmo na konfliktu mladé a staré školy, proto příznačně Ritchieho věku a sebeobrazu se tato historka z podsvětí ubírá atypickým směrem, jaký by jemu samotnému v začátcích nepřišel vůbec na mysl. Otázka je, co by na tohle glorifikované vypolstrované páprdovství řekli dnešní mlaďoši, kteří si v rámci žánrových světů gangsterů brousí zuby na své příležitosti - v posledních letech vládne především frankofonní produkce jako vynikající "Bídníci" či hyper-stylový "Gangsta". To ale nikterak nesnižuje zábavnost a svižnost "Gentlemanů", kteří by i v jiném, silnějším roce patřili mezi nejvděčnější tituly z široké distribuce (tedy alespoň z pohledu diváka boomerského věku). (30.12.2020)

Další Ritchieho bezchybný zářez. Je neuvěřitelně znát, že jako tvůrce vyzrál a promítá se to i do scénáře a především postav. Stylový posun je markantní, současně ale obsahuje všechny klasické ritchiovské propriety, pracuje s nimi ale zase trochu jinak a výsledkem je neskuteně zábavný, inteligentní a rafinovaný film. Nejplnohodnějtší divácký zážitek v kině za hodně dlouhou dobu. (24.02.2020)

Guy Ritchie neriskoval. Opět se vrací do světa londýnské galerky, kde představuje panoptikum bizarních drsňáků, kteří se v doslova vražedném tempu podvádějí, okrádají a u toho stíhají i hláškovat. Tuhle kombinaci jsme u Ritchieho viděli už několikrát a aktuální Gentlemani jsou povedeným příspěvek do subžánru cockney gangsterek – jenže nic moc navíc. Na rozdíl nekňubů ve Sbal prachy a vypadni či nesmlouvavých cikánů v Podfu(c)ku se teď téměř vůbec nepodíváme mezi spodních 10 milionů a trávíme čas s borci v naškrobených oblecích, kteří si žádný divácký soucit nezaslouží. Proto je i těžké dopracovat se k nějakým emocím, přestože téměř dvouhodinové vyprávění je samozřejmě velmi svižné a zábavné. Jako největší obohacení se proto ukazuje velmi nespolehlivý vypravěč Hugh Granta, který si s narativními očekáváními dokáže dobře pohrát. Ani té akce nakonec není přehršel, holt rozpočet byl velmi přiškrcený, o to víc se však Ritchie vyřádil s jízlivými dialogy. Stylovka to samozřejmě pořád je a na McConaugheye, Hunnama a Goldinga se skvěle dívá – přestože pro mě se jasně největším králem stal Colin Farrell, jehož postavě bych přál víc prostoru a klidně i vlastní spinoff. Prostě, pokud půjdete na novou ritchieovku, dostanete přesně to, co chcete, a odejdete se spokojenými 75 procenty – ale nic jiného či nedejbože inovativního raději nečekejte. (01.04.2020)