1:23:45 (E01)

Ohromující. Asi nejlepší slovo, které dokonale popisuje zážitek, který z této úvodní epizody dostanete. Autentičnost a přesnost je strhující, člověk ani nemůže uvěřit, že je to pravda a to více bolestivé je to zjištění, že to pravda je. Neskonale dokonalá dokonalost v podobě atmosféry socialismu jak z hlediska vizuálního (paneláky, honosnost, marně schovávající bídu, interiéry budov, oblečení lidí), tak z hlediska sociálního (první náznaky politiky tutlání, schované za vyšší a heroické zájmy lidu, ukázka lidské nátury). Líbí se mi, jak nám tvůrci dávají možnost prožívat to se samotným osazenstvem, katastrofa se stane, my známé ty velké následky, které se stanou, ale v rámci okamžiku cítíme tu stejnou nejistotu, co se stalo, jak se to stalo, jak moc je to vážné, to jsou otázky, které si pokládáme. A o to zajímavější je sledovat ten mix pocitů, kde na jedné straně je nejistota, strach a neschopnost přiznání chyby ze strany zaměstnanců elektrárny a výše postavených kravaťáků a prostého nevědomého lidu, ve kterých panika ještě nevzrostla a na samotné proudění škodlivin do ovzduší se dívají jako na krásné představení. Z hlediska filmařského je to po všech stránkách vymazlenost sama, šedý odstín byl vždy definicí tohoto režimu a zde je perfektně využit. To jde ruku v ruce s kamerou, která díky přesné režii ví co snímat. Hudební stránka vedle těchto aspektů nepolevuje a famózně buduje napětí, čemuž by mohl závidět každý druhý plytký horor, který plní kasy světových kin. 9,5/10 (15.05.2019)

Místy jsem si připadala jako při sledování dokumentu o katastrofě, kterých je hodně. Ale byl tam rozdíl. Uvěřila jsem emoce postavám, a prožívala to s nimi, takže to bylo prostě jiné. Prostě minisérie, ne dokument. Protože vy si při sledování říkáte: "Ty k@e, nevolej denní směnu.", protože jste lidské bytosti. Ale víte, že to nic neznamená a nic nezmění, protože se to stalo. Víte, jak to dopadne. Každý z nás o "té věci" něco věděl. Teď toho víme víc. Zajímalo by mě, zda koukají i ti, kdo neví, že se něco takového stalo jenom proto, že na koukají všichni ostatní. Ale stále...pravda je tam někde venku. Tohle celé natočit muselo být hodně náročné, strašně plánování a ještě víc peněz. Při tanci dětí v popílku jsem myslela, že hodim šavli. Do toho score a máte zaděláno...prej chtějí rusové natočit svou verze. Já jsem pro. Předělají to na komedii, aby ta pravda nebyla americká propaganda. Ha ha ha. No, rusové jsou ve lhaní dobří, tak si můžou potrénovat... (25.06.2019)

No sakra, hádám že tohle bude jeden z nejlepších seriálů roku 2019, nebo spíš jeden z nejlepších seriálů vůbec. Doufala jsem, že si tímhle seriálem zlepším náladu po strašný osmý sérii Game of Thrones, a to se kurva podařilo! Ještě víc než jsem doufala, týhle epizodě totiž nemůžu vůbec nic vytknout. Tomuhle říkám pořádnej horror, u tohohle jsem byla totiž na pokraji posrání víc, než u všech horrorů dohromady. Perfektně vystižená atmosféra, která je hustší než 14ti denní zácpa, čemuž napomáhá i to, že je to podle skutečnejch událostí, stejně tak jako absence hudby, která by tam byla snad i zbytečně. Sakra seru na to, už to tady nebudu dál rozepisovat a jdu se kouknout na další díl. Hodnocení: 1000/10 (17.05.2019)

První díl umělecké rekonstrukce černobylské katastrofy se vyznačuje snahou o dodržování všeobecně známých faktů, nevypadá lacině ani odbytě. Johan Renck má cit pro navození temné, bezvýchodné atmosféry i pro výběr herců. Na Jareda Harrise se těším i v dalších epizodách. Přes veškeré úsilí o vytvoření dokonalé iluze čtvrtého bloku černobylské elektrárny v době výbuchu mám ale z viděného rozporuplné pocity. Rozum a zkušenosti nasbírané z 23 let praxe v provozu jaderné elektrárny se vzpírají uvěřit lidskému chování a reakcím personálu bloku. Nejde mi o sled chybných manipulací a rozhodnutí operátorů blokové dozorny, ty jsem dávno znal. Ale když člověk vidí, jak se obsluhy pohybují v troskách budovy bez osobního dozimetru a jakýchkoli ochranných pomůcek, jak se v rozepnutých kombinézách holýma rukama dotýkají zamořených armatur a bez respirátorů dýchají vzduch plný aerosolu a prachových částic, otřese to s ním. Jaderný inženýr, který si jako jeden z mála uvědomuje, že reaktor rozmetal výbuch, poslušně odejde na střechu, aby se podíval do otevřeného jádra reaktoru, jen proto, že mu to poručí nadřízený. Prostě něco, co je tak vzdálené kultuře chování a mentalitě středoevropanů, že si znovu a znovu musím klást otázku, nakolik viděné odpovídá skutečnosti. V souvislosti s Černobylem jsem si kladl vždycky jiné otázky, např. jak je možné, že si katastrofa vyžádala ve skutečnosti tak neuvěřitelně málo bezprostředných i následných obětí. V době expoze se na elektrárně nacházelo 400 zaměstnanců, mnozí z nich obdrželi extrémně vysoké dávky a v rozporu s očekáváním se dožili vysokého věku. A to je ještě udolával proslule děsivý východoevropský životní styl a stres. Z těch, kteří zemřeli na nemoc z ozáření, bylo navíc ještě většina požárníků z jednotek mimo elektrárnu. Přisuzoval jsem to tomu, že se ve skutečnosti v době nehody chovali racionálně a snažili se omezit expozici. První díl ale mluví o opaku - možná kvůli dramatickému efektu. Uvidíme, jak se s tím tvůrci poperou dál. (14.05.2019)

Každá drobnost je zde naprosto historicky přesná. Pro milovníka historie splněný filmařský sen. Toto není drama, ale skutečně hotová a hrůzyplná rekonstrukce! Uvědomujte si to, až se na to budete dívat. HBO zde pokořuje další kvalitativní metu a ukazuje, že historický film, který se do puntíku drží historických faktů může být nejen zajímavý, ale též i nervydrásající. To všechno Černobyl ve své pilotní epizodě je. Naturalistický, skutečný, plný efektních kamerových záběrů a dokonalé hudby. Filmařina zde se sešla ve své nejkvalitnější podobě o které se může nechat i kinofilmům jen zdát. Nedělám to vůbec často, ale výjimečné hodnocení si toto zde zcela zaslouží. Tuším že ho ve své filmografii čítající přes 2000 ohodnocení na ČSFD, uděluji teprve podruhé po Titaniku. 100% (07.05.2019)