Staříci

Ten zmrd, ten hajzl, ten zasranej komunistickej prokurátor s krví na rukou našich nejlepších lidí, co dožil v domově důchodců se jmenova Karel Vaš. Když jsem v rámci samostudia u řady jeho obětí narážel na stále stejné jméno prokurátora, kladl jsem si otázku jak mohl tenhle hajzl dožít v klidu v teplé posteli zaopatřen státem vším tím co svým obětem odpíral nebo rovnou navždy vzal. Ten hajzl nechípnul takto v klidu v osmdesátých létech, ale v roce 2012 !!! V mnoha případě dávno po těch, co tak tak přežili lágry (o popravených a ubitých nemluvě) a komanče a kteří se alespoň dožili částečných satisfakcí po revoluci v roce 89. zemřel ale přeci jen s jedním bolem v jeho komunistickém srdíčku... Strašně ho štvalo, že na stará kolena nedostal hodnost generála hajzl. Ani jedna výčitka. Dyť se všichni přiznali hájil se ! A tak jsem si i já kladl otázku - ó spravedlnosti s miskami v rukách, neměla by jsi někdy ten šátek z očí sundat? Opravdu měříš všem stejně? Jak je možné, že tyhle dobytkové nejsou někde na nevytápěné cele 2x2m se sklápecí pryčnou, hadrem místo deky a dírou v zemi v rohu místnosti místo hajzlíku. že jsou dnes staří? Nemohoucí? A oni to řešili když podepisovali rozsudky smrti a tvrdé káznice na dlouhá léta? Pomsta prý nic nepřináší dobrého, ale co když pomsta je někdy prodlouženou rukou spravedlnosti? Jestli někdo spoléhá na Boha, že si to dotyčný někde tam pořádně odskáče, že to za nás dá Tamten do cajku, tak já ne. A proto tomuto filmu velmi rozumím. A rozumím i důvodům proč asi tento film vznikl. Je to prostě ta bezmoc těch, co se snaží dodržovat právo a ono často právě proto straní gaunerům z důvodu promlčení, nestatku důkazů, skartovaným spisům... Tahle road movie, byť pomalá byla prostě skvělá. Poslední mise dvou veteránů, kteří se rozhodli vzít spravedlnost do svých rukou. Mise plná neuvěřitelných překážek, mise nebezpečná s možností ztrát... Ale u poslední mise člověk nemá moc co ztratit, navíc to má v tom věku sakra dobře promyšlené a je jasně rozhodnut do toho jít. Mrkvička a hlavně Schmitzer hráli na jedničku ! Vzpomněl jsem si na Bumerang (1997) jak tam coby mukl na pryčně skládal pod deku své vyzáblé tělo a jsem moc rád, že zrovana jemu se jako bumerang vrátila tato role. V postavě plukovníka to bez zaváhání, moralizování a zbytečných keců alespoň filmově nandal všem komunistickejm sviním tak jak se mělo stát hned po revoluci. Dneska už zase vystrkují rohy a člověk jen zírá jak jsou lidi nepoučitelní. Tleskám tvůrcům a vkládám 5 nábojů do zásobníku. * * * * (05.07.2020)

Základní vada - citově se mě to nedotklo. 1) Snímek je z mnoha hledisek výborný. Dobře napsaný, špičkově zahraný, přiměřeně realistický a dostatečně filmový._____ 2) Očekával bych, že po zhlédnutí budu naplněn nenávistí, pocítím zmar, lítost, zoufalství, budu brečet nad obecnou nespravedlností života, nad tím, že lidi stárnou a co to přináší v každodenním životě. Ucítím kousek toho, co předvádějí protagonisté na obrazovce a bude mě to bolet._____ A ono nic. Přítomnost uvedených emocí vnímám, ale necítím je._____ 3) A to ani nemluvím o eventuální katarzi, kdy bych po bolestných prožitcích z filmu měl/mohl cítit na konci uvolnění a smíření... Hm... pořád nic._____ 4) Jasně, že vím, že film je o pomstě, o Vašovi a spol., o zločinech padesátých let. Ale když si vybavím zpětně jakoukoli scénu, vybavím si nemohoucí nešťastné odcházející (rozuměj umírající) stáří. To si z filmu odnáším._____ 5) Filmový debut 41letých dokumentaristů Martina Duška a Ondřeje Provazníka (scénář a režie) se povedl především díky hereckým výkonům 70letého Jiřího Schmitzera a 80letého Ladislava Mrkvičky. (30.11.2020)

Hodně překvapivá reakce na vyřizování účtu napříč desetiletími. Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička byli v této jízdě za jedním "kamarádem" z minulosti, setsakra přísní. Líbila se mi jak ta přímočarost, tak ten nápad, který otevírá bolístky minulosti a zasazuje do nich nepřístupnou ránu jedu. Je pro mě až s podivem, že jsem o tomto filmu pořádně neslyšel a neviděl ho v žádném kloudném kinosále. Pro mě je to drama na úrovni evropského dramatu. (03.11.2020)

Dobrý film se najednou dokáže zjevit zčistajasna. Ohlasy se kopí, stačí si přečíst nějakou tu recenzi a ohlasy od známých, kteří už měli to štěstí a ten film mohli vidět a člověk se prostě začne těšit taky. O to víc potěší když je onen chválený projekt třeba z České Republiky a v tomhle případě se ještě líp poslouchá to, že dorazí něco co v rámci české kinematografie jen tak nevzniká a vymyká se tomu na co je typický český divák zvyklý. Potěší, že jde o dobrý film, ještě více ale potěší když člověk právě zjistí, že je film z naších českých lesů a hájů. A především potěší fakt když má poté člověk konečně čas ten film vidět a může nadšené ohlasy potvrdit. A nejenom oznámit, že dorazil jeden z nejlepších českých filmů roku ale zároveň i jeden z nejlepších českých filmů posledních let. Staříci nejsou komedie! Humor tam sem tam je a je neuvěřitelně chytrý, což je opět u českého filmu posledních let netypické, především jde ale o drama. Vážné drama, které těží především z toho, že jsou dva hlavní protagonisté staří, zdravotně jsou na tom velmi špatně a předtím než umřou se prostě rozhodnou, že zabíjí jednu svini z minulosti. Už ona synopse ve zkratce servíruje pravděpodobně zajímavý zážitek, krom zápletky je ale poté ve finále fajn, že film i hezky vypadá. Autoři scénáře Martin Dušek a Ondřej Provazník, kteří film i zrežírovali dodali neskutečný film, který český tvorbu náležitě obohatil. Především se na onom scénáři musí ocenit fakt, že se sice sem tam výrazně vleče (je vlastně stejně pomalý jako oba protagonisté v přirozené rychlosti), i přesto ale v oněch zdrženlivých pasážích funguje. Především se vlastně vůbec nedá odvodit jak se děj bude vyvíjet (trailer toto šikovně vůbec nenaznačí) a dorazí pár opravdu fungujících dějových zvratů. Autorské duo si především také sehnalo parádní hlavní dvojici Schmitzera a Mrkvičku, kteří fungují jako vyklepaní starci, kterým vám může být líto a zároveň fungují i v rage módu. Jirka Schmitzer je děsivej i na invalidním vozíku. Zápletka sice dbá především na hlavní dvojici a oněm vedlejším charakterům se ve finále zas tolik prostoru nedostane, žádná postava ale nepůsobí vyloženě navíc a i to se cení. Především se ale na filmu musí ocenit i to, že je ve finále film ,, minimalistický´´ a působí jako debut člověka, který zrovna vyšel z FAMU, zároveň je to ale ono kouzlo tohoto filmu. Mrzí mě, že podobných filmů v naších hájích nevzniká tolik a doufám, že v brzké době podobných projektů bude přibývat. Neskutečně si toho filmu cením a i když nemám pocit, že bych ho chtěl v brzké době znovu vidět, opravdu mám z něho velmi pozitivní pocity. Schmitzerovi s Mrkvičkou klobouk dolů! (19.10.2019)

Já vlastně nic moc nečekal a dostal překvapivě dost. Přiznejme si, že český film poslední dekádu nemile přešlapuje na místě. Tu a tam vyběhne nějaký sympatický záblesk, jakkoliv svěží či herecky nesmírně příjemný. Jeden přiletěl přes velkou louži. Emigrant Vlasta, bývalý politický vězeň, vozíčkář, nasupený, ale odhodlaný. Na letišti na něj čeká Tonda, mizerně slyšící a lehce odevzdaný dávný kamarád z protikomunistického odboje. Pánové jsou sice rychlí tak, jak jim to dovolují ochablé svaly a neskladný invalidní vozík, ale plán mají jasný. Tahle komunistická svině (čti prokurátor) musí koupit kulku, protože jeho zločiny porevoluční justice nijak nepotrestala. Poslední mise dvou chatrných těl je osobitá a vlastně velmi příjemná. Ač tematizuje stáří a všechny neduhy s ním spojené. Není to žádné vzpomínání na minulé časy, není to o obhajování plánovaného činu. Režisérské a scenáristické duo Martin Dušek a Ondřej Provazník nám prostě předkládá neotřelé zpracování jednoho rozhodnutí, režírují pevnou rukou, mají ujasněný koncept, přičemž nejednou najedou na absurdní humor. Pánové Schmitzer a Mrkvička jsou samozřejmě na jedničku. (19.05.2020)