Staříci

Základní vada - citově se mě to nedotklo. 1) Snímek je z mnoha hledisek výborný. Dobře napsaný, špičkově zahraný, přiměřeně realistický a dostatečně filmový._____ 2) Očekával bych, že po zhlédnutí budu naplněn nenávistí, pocítím zmar, lítost, zoufalství, budu brečet nad obecnou nespravedlností života, nad tím, že lidi stárnou a co to přináší v každodenním životě. Ucítím kousek toho, co předvádějí protagonisté na obrazovce a bude mě to bolet._____ A ono nic. Přítomnost uvedených emocí vnímám, ale necítím je._____ 3) A to ani nemluvím o eventuální katarzi, kdy bych po bolestných prožitcích z filmu měl/mohl cítit na konci uvolnění a smíření... Hm... pořád nic._____ 4) Jasně, že vím, že film je o pomstě, o Vašovi a spol., o zločinech padesátých let. Ale když si vybavím zpětně jakoukoli scénu, vybavím si nemohoucí nešťastné odcházející (rozuměj umírající) stáří. To si z filmu odnáším._____ 5) Filmový debut 41letých dokumentaristů Martina Duška a Ondřeje Provazníka (scénář a režie) se povedl především díky hereckým výkonům 70letého Jiřího Schmitzera a 80letého Ladislava Mrkvičky. (30.11.2020)

„Těšil“ jsem se, že jdu na klasický český film současnosti, pro nějž je typická nevýrazná, nenápaditá kamera (a její lhostejnost k detailu, zvláště pak lidské tváře), plytké a nadbytečné dialogy, redundantní peripetie, vtip za každou cenu, režisérská nesoustředěnost, doslovnost; zkrátka divák musí z kina odcházet pobaven a s vědomím, že ví, co si má myslet. Když jsem po chvíli zjistil, že se má očekávání nenaplňují, začal jsem trnout, kdy dílo sklouzne k filmovému čecháčkovství. Zdá se mi, že nesklouzlo a že režiséři předkládají dospělý, záživně nasnímaný film pro ty, kteří se chtějí zamyslet nad pojmy jako spravedlnost, pomsta, odpuštění, ale i nad českou minulostí a českou povahou. S tou se pojí i větší míra škarohlídství a věčné hledání much, jenže mně se dnes na filmu Staříci – sám nevím proč – žádné mouchy hledat nechtějí. (13.07.2019)

Po skonu Ladislava Mrkvičky jsem si Staříky pustil na jeho počest. A celou dobu obdivoval herecké mistrovství jeho samotného a Jiřího Schmitzera. Je to smutné, bolestivé, kruté, nespravedlivé, až z toho zabolí nejednou u srdce. Jsem moc rád, že takový film vznikl, a že panu Mrkvičkovi přinesl poslední velkou roli, u níž hrál až na dřeň. Pomalé tempo mi nevadilo, naopak mi paradoxně připadalo, že se o pomalosti ani hovořit nedá, že směřujeme neustále k velkému dramatu a rozuzlení, ačkoli přitom sledujeme dlouhé záběry, mlčení či přípravu na finální akci. (29.12.2020)

Vyrovnávanie sa s komunistickou minulosťou pokračuje ďalej... a tento fakt je nielen dôležitý ale i prospešný. Film Staříci je veľmi jednoduchý, až by sa dalo povedať "televízny", v jednoduchosti je však veľká sila. Oceniť treba predovšetkým dvojicu hereckých veteránov Jiřího Schmitzera a Ladislava Mrkvičku, ich postavy zdokonalili presnosťou, sústredenosťou a veľkým citom. (10.03.2020)

Dobrý film se najednou dokáže zjevit zčistajasna. Ohlasy se kopí, stačí si přečíst nějakou tu recenzi a ohlasy od známých, kteří už měli to štěstí a ten film mohli vidět a člověk se prostě začne těšit taky. O to víc potěší když je onen chválený projekt třeba z České Republiky a v tomhle případě se ještě líp poslouchá to, že dorazí něco co v rámci české kinematografie jen tak nevzniká a vymyká se tomu na co je typický český divák zvyklý. Potěší, že jde o dobrý film, ještě více ale potěší když člověk právě zjistí, že je film z naších českých lesů a hájů. A především potěší fakt když má poté člověk konečně čas ten film vidět a může nadšené ohlasy potvrdit. A nejenom oznámit, že dorazil jeden z nejlepších českých filmů roku ale zároveň i jeden z nejlepších českých filmů posledních let. Staříci nejsou komedie! Humor tam sem tam je a je neuvěřitelně chytrý, což je opět u českého filmu posledních let netypické, především jde ale o drama. Vážné drama, které těží především z toho, že jsou dva hlavní protagonisté staří, zdravotně jsou na tom velmi špatně a předtím než umřou se prostě rozhodnou, že zabíjí jednu svini z minulosti. Už ona synopse ve zkratce servíruje pravděpodobně zajímavý zážitek, krom zápletky je ale poté ve finále fajn, že film i hezky vypadá. Autoři scénáře Martin Dušek a Ondřej Provazník, kteří film i zrežírovali dodali neskutečný film, který český tvorbu náležitě obohatil. Především se na onom scénáři musí ocenit fakt, že se sice sem tam výrazně vleče (je vlastně stejně pomalý jako oba protagonisté v přirozené rychlosti), i přesto ale v oněch zdrženlivých pasážích funguje. Především se vlastně vůbec nedá odvodit jak se děj bude vyvíjet (trailer toto šikovně vůbec nenaznačí) a dorazí pár opravdu fungujících dějových zvratů. Autorské duo si především také sehnalo parádní hlavní dvojici Schmitzera a Mrkvičku, kteří fungují jako vyklepaní starci, kterým vám může být líto a zároveň fungují i v rage módu. Jirka Schmitzer je děsivej i na invalidním vozíku. Zápletka sice dbá především na hlavní dvojici a oněm vedlejším charakterům se ve finále zas tolik prostoru nedostane, žádná postava ale nepůsobí vyloženě navíc a i to se cení. Především se ale na filmu musí ocenit i to, že je ve finále film ,, minimalistický´´ a působí jako debut člověka, který zrovna vyšel z FAMU, zároveň je to ale ono kouzlo tohoto filmu. Mrzí mě, že podobných filmů v naších hájích nevzniká tolik a doufám, že v brzké době podobných projektů bude přibývat. Neskutečně si toho filmu cením a i když nemám pocit, že bych ho chtěl v brzké době znovu vidět, opravdu mám z něho velmi pozitivní pocity. Schmitzerovi s Mrkvičkou klobouk dolů! (19.10.2019)