The Party and the Guests
A Report on the Party and Guests
Režie:
Jan NěmecKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Karel MarešHrají:
Helena Pejšková, Jana Prachařová, Zdena Salivarová-Škvorecká, Pavel Bošek, Karel Mareš, Evald Schorm, Jan Klusák, Jiří Němec, Ivan Vyskočil, Dana Němcová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Sedm lidí je pozváno na slavnostní hostinu k narozeninám jakéhosi papaláše. Hosté tvoří vlastně vzorek celé společnosti. Brzy začnou vycházet najevo nepříjemné paradoxy celé situace: účast na hostině je sice dobrovolná, avšak nelze ji odmítnout. Každý smí kdykoliv odejít, avšak odchod je považován za urážku hostitele. Počáteční přátelskou atmosféru brzy vystřídá napětí, nejistota a tušení nebezpečí. Kupodivu se většina hostů snaží mocenský nátlak a manipulaci přehlížet. Pouze jeden projeví morální úroveň a odejde. Na odpadlíka, který si dovolil odvrátit se od ostatních, je nakonec uspořádána štvanice… Symbolické podobenství o totalitní moci je dílem režiséra Jana Němce, avšak jeho autorství je nutno připsat i scenáristce a výtvarnici Ester Krumbachové, tehdejší Němcově životní partnerce. Závažný a divácky náročný snímek získal v roce 1966 zaslouženou přízeň filmové kritiky a patří mezi díla, která nelze v souvislosti s českou Novou vlnou pominout. Za normalizace film pochopitelně putoval do pomyslného trezoru. (Česká televize)
(více)Recenze (155)
Film, který historicky má svou hodnotu, ale že by jsem se na něj podíval podruhé, to ne. ()
Trochu jsem se toho filmu obával, alegorie moc nemusím, ale velmi příjemně překvapil, není to zbytečně přímočaré, ani to není nesrozumitelné. Dialogy jsou povedené, některé i dost vtipné, ovšem s mrazením v zádech ("A my si vezmeme psa!"). Naprosto mě uchvátil Jan Klusák, skvělá postava, nevyzpytatelný grázlík s poťouchlým výrazem. A díky stopáži film nenudí ani minutu. ()
Dávám 4* ale úplně nevím, jestli zaslouženě. Přirovnání se mi líbílo a kdybych žil v době natočení filmu, rozhodně bych ho pochopil víc do hloubky. Ale neseděl mi styl natočení filmu - podle mě nekorespondoval s jeho obsahem, přišlo mi, že to není téma, které se hodí pro neherce a právě spíš než autenticky a reálně jako třeba Intnimní osvětlení apod. to působí spíš naopak hrozně strojeně. ()
Poněkud zvláštní dílo, které ironicky "rýpe" do komunistického režimu a které nenechalo v klidu ani samotného tehdejšího prezidenta. Absurdní vykreslení jednotlivých charakterů je ještě podtrženo "košatostí" ( a přitom strohostí) jednotlivých dialogů a scén. Kafkovsky neurčité prostředí a neurčitá doba, které jakoby vypadly z díla nějakého mistra absurdního dramatu, jen dávají prostor vlastní interpretaci a vlastnímu vyložení alegorických a symbolistních prvků. Jedno z nejpovedenějších a nejoriginálnějších děl Nové vlny. Je to jeden z těch filmů, které jsou tak neurčité, ale přitom nezapomenutelné ( stejně jako např Sedmikrásky či Démanty noci). ()
Film o moci a strachu z ní, který zaplétá diváka do davu zmatených a vystrašených hostí. Účast na oslavě, znamená sympatizovat s režimem, útěk z ní staví člověka do role uprchlíka, kterého je třeba stíhat. Mám za to, že film v dnešní době již pozbyl část svojí "kultovnosti", ale stále z něj člověk má nepříjemně povědomý pocit. ()
Jeden z nejlepších filmů české vlny. A navíc všichni ti lidi: Vyskočil, Klusák, Salivarová, Schorm, .... Ach. Asi to nejlepší podobenství o komouších, a nejen o nich. ()
Něco přes hodinu kecání o takových pitomostech, že až to bolí. Bez logiky, bez děje, bez nápadu, prostě plácání a plácání. „Herecké“ výkony spočívaly v odříkávání textu. A dialogy? Škoda psát. Končím. ()
Film ma prostotu štylu a poetiky,kafkovsku absurdnost,abstrakciu a generalizaciu.Z jednotlivych motivov su podstatne hlavne dva:pomyselne ohraničenie uzemia z ktoreho sa neda vystupit a hromadne premiestnovanie hosti pri stoloch po zisteni, že nikto nesedi na svojom mieste. ()
No tvl ta nová vlna byla tak nová, že některé věci nechápu ještě ani dnes. Všichni ke mě a na něj a on nedá pokoj a nedá pokoj a nedá pokoj... v podstatě nevím, proč bych to chtěl vidět ne dřív jak za dalších 10 let. 50% ()
Soudružky a soudruzi, tahle alegorie toho našeho českého komunistického peklíčka jako slavnosti byl skvělý nápad, nakonec mi však nějak nesedla. Hlavně byla asi moc jemná, je tam málo z toho Kafky, na kterého jsem se těšil, a pořád doufal, že to tne víc do živého. Jsou tu důmyslně napsané dialogy a situace, někteří neherci přesní, někteří pak méně, a nejspíš tam tehdá byl ten osten, rozhodně to však bohužel vyčpělo. Já tu atmosféru nezažil, je to už 60 let, a na dnešní dobu to prostě napasovat nejde. Myslím, že takové Ucho nám říká něco podobného srozumitelně, napřímo, přitom nadčasově, a tak je mi to zkrátka mnohem milejší. Navíc mě Slavnost ani nijak audiovizuálně nezaujala. Asi budu za tupce, co není schopen obdivovat všechny ty metafory, a vystižení čecháčkovských vlastností jednotlivých hostů, ale výš hodnotit nemůžu. ()
O slavnosti a hostech je film, při kterém jsem už záhy pochopil, že jde o řadu narážek na režim. Narážek je plno a jsou velmi otevřené. Na druhou stranu mi přijde scénář hodně jednoduchý a celý film zasazený do slavnosti v lese až moc přímočarý. Tím ztrácí trochu kouzlo možnosti si domyslet. Herci navíc plytce odříkávají naučený text, moc hereckého umu zde nespatřuji. Možná mohl být lépe osazen a scénář trochu propracovanější stejně jako dialogy, kterým chybí skrytá nadsázka...třeba. ()
Velmi zakuklená kritika režimu. Pěkná čeština. ()
Dílo,které přežije nás i intelektuální debaty o tomto filmu... ()
...Nejčastěji však, ne s takovou nostalgií vzpomínám jak jsem s Honzou Němcem seděl v barrandovské promítačce, ukazovaly se denní práce a na nich pan Vyskočil, a Honza najednou zbledl a povídá: "Proboha! Von na plátně vypadá jak Lenin!" A já si uvědomil, že to je právě to, co scéně dodávalo jakýsi podtext blížící se hrůzy, jehož zdroj jsme do té chvíle nemohl zjistit. Ivan Vyskočil skutečně vypadal jako z oka vypadlý Vladímiru Iljiči, "Těpic," řekl jsem "Budeš mít průser."... Škvorecký J.: Všichni Ti bystří mladí muži a ženy (můj spolehlivý filmový průvodce) ()
V mnohých smeroch zaujímavý, ale ešte viac asi nepochopený film... 60% ()
Nemám rád filmy tohoto typu, kde se intoši předhánějí, aby nám vysvětlili, jak strašně ten film chápou, jak je ten film geniální a že pouze geniální lidé mu můžou rozumět. Ta tolik oslavovaná nová vlna mně až na pár výjimek připadala natolik přespekulovaná, že jsme nějak tak nakonec zjistil, že jako používáme výraz španělská vesnice, Bavoráci zase česká vesnice, tak v Polsku (zemi s jednou nejlepších kinematografií na světě, proti které jsou ty skutečně kvalitní filmy z domácí produkce jenom drobky) existuje rčení nesrozumitelné (nepochopitelné) jako český film. Hoši (a Němec mezi nimi patřil na první místa) oprášili Kafku a předvedli, jací jsou myslitelé a pašáci. Je otázka, kolik ze zdejších recenzentů svoje sáhodlouhé rozbory, či nadšené výkřiky opentlené pěti hvězdičkami myslí upřímně a pro kolik z nich je to jenom póza... Stejně jako základem hudby musí být melodie, tak základem filmu musí být konkrétní reálný a realistický (třeba i magicky realistický) děj. Rádoby alegorie mi příliš smrdí socialistickým realismem a jeho okázalými atributy, stejně jako Kafkovo pozérství. Takže za mně jenom ta jedna hvězda - Ivan Vyskočil prostě nezklame nikdy. A možná i to je moc... ()
Smutná filmová paráda. Rozhodně nemusí být jen odkazem na dobu natáčení. Postavení figur k moci a problemům i definitvně absurdní situace, které se dějí bez povšimnutí, lze registrovat i dnes, a to například na pracovišti, v politice, ale treba jen i rodině, jen ty důsledky se, díky bohu, liší. Díky za ty, kteří se nesklonili a neskloní. ()
Film pro historiky filmu. Dýchá z toho atmosféra 60. let. Díval jsem se na to jen jako poctu Vyskočilovi, co před týdnem umřel. ()
Trochu náročnější záležitost, pokud nevíte dopředu alespoň částečně na co se naráží. Ale zase ovšem i s třeba jen s naprosto minimální znalostí se vyšvihne o dva levely nahoru. Zpracování je velice originální - za použití neherců (což je dost poznat), kamerových záběrů vždy na replikující postavu, opakování vět (občas rým) působí pronášená slova (i díky izolaci kamerou) jakoby samostatně, ač formálně reagují vždy pečlivě na předchozí osobu. První kratší část poskytne naladění na skupinu "hostů". Každá postava by mohla být chápana jako určitá vrstva společnosti, vlastnost či přímo lidský neduh. Druhá je zpočátku nevinně začínající, ale postupně přerůstavající v nepříjemné, setkání (až přepadení) s neznámými "průvodci" a přechod do depresivní hry, kterou jsou hosti nuceni hrát pod vedením vlezlého a zároveň diktátorského Rudolfa (mimo jiné nejlepší i když bytostně nesympatická a zlá postava). Hosté jsou drženi v psychologické nejistotě: co se to děje, je to výslech, je to přepadení, je to šikana či jen hra náhodných psychopatů ? Má představivost pracovala v této fázi na plné obrátky. Přechod do třetího partu, dlouhodobě v dialozích zmiňované hostiny, kde největším problémem "oslavence" je, když jeden z jeho desítek hostů zmizí, nechce se účastnit všeobecného veselí. A když se nebaví všichni, tak se nebude bavit nikdo! Začne tedy hromadná honitba na uprchlíka. U tohoto kouska jako u málokterého je naprosto nutné pochopit alegorii na právě pomalu se uvolňující režim (píše se r.1966) a hledat v nepřímé filmařské formě jeho přímou kritiku. Bez této indicie či jejího nalezení v průběhu je to snímek nepochopitelný, neuchopitelný, absurdní. Naopak s jen malou berličkou se stává perlou ve své, ale i v této, době - absurdita ovšem zůstane.Já naprosto neznalý o co jde (puštěno v kině třetí stranou bez znalosti co se bude promítat), tak něco málo jsem pobral při, něco dopobral po projekci rychlým nachytřením chytrým telefonem. A bohatě to stačilo k pochopení. Netvrdím naivně že plnému, protože je toho opravdu hodně k hlubšímu rozebrání. Stupeň myšlenkové volnosti je vysoký. [80%] ()