poster

Večer kejklířů

  • Švédsko

    Gycklarnas afton

  • Slovensko

    Večer kaukliarov

  • USA

    Sawdust and Tinsel

  • Velká Británie

    Sawdust and Tinsel

  • USA

    The Naked Night

Drama

Švédsko, 1953, 93 min

Komentáře uživatelů k filmu (13)

  • Jenni
    *****

    Motto: "Někteří majitelé cirkusů jsou neskutečně bohatí. Mají domy, diamanty, automobily. Ovšem... v Americe." Náhlédnutí do kočovného života cirkusu Alberti, výslovně principála Alberta a všech těch jeho žen (tu nejdůležitější hraje Harriet Anderssonová), můžeš brát co Bergmanův mezník, kterým položil základy své další tvorby. Na první pohled je to normální příběh (utrmácený cirkus směřuje do města, kde uspořádá večerní představení; předtím však musí být zavrhnut Albertův úmysl připojit se k tamější někdější manželce Agdě, jakož i obdobná choutka Albertovy nynější manželky Anny), ovšem příběh ne tak ledajký. Stejně jako Sedmá pečeť a Lesní jahody je plný symboliky, do níž Bergman halí své vlastní (tentokrát milostné) problémy. Agda je ve skutečnosti Bergmanova manželka Gun a milenka Harriet hraje milenku Harriet. Bergman píše: "Nad naším vztahem se stahovaly mraky: démoni mé retrospektivní žarlivosti ho otrávili. Přestěhoval jsem se do malého hotýlku v nejvyšším patře Söderského divadla... Tam jsem v záchvatu neobyčejně silné misantropie napsal film, který jsem pokřtil na Večer kejklířů." Jako vždy se však tomuhle syčákovi daří mnohem více. Četl jsem, že Večer kejklířů je jakási antibajka, kde místo zvířat chovajících se jako lidi se lidi chovají jako zvířata. Svět putujících maringotek je také velkou alegorií života, mimo nějž je jenom smrtelný únik v podobě živobytí Agdina ("Pro mě je to naplnění" - "Pro mě je to prázdnota.") nebo hněvivá nenávist falešného Franse. Život je opravdu stezka mezi smrtí a ďáblem. A jít po ní dál je skutečným happyendem. Taky bych se často chtěl proměnit v plod, vlezl si do břicha a tam v klidu spal tvrdě a mírumilovně jako by mě někdo houpal v kolébce. Byl bych menším a menším, až by ze mě bylo jenom zrníčko a nakonec bych zmizel úplně. Jenomže na to je vždycky ještě čas. Asociace: Silnice, Sedmá pečeť, Lesní jahody(20.5.2013)

  • Marigold
    *****

    Intenzivní a nemilosrdná studie ponížení i obraz pokřivenosti charakteru varietních umělců a dalších příštipkářů. Zchudlý cirkusák Alfréd musí trpět ústrky a výsměch od podobně směšných a ponížených herců, kteří přehrávají samotnou pokleslost. Váha a intenzita obrazu je maximální, výběr hereckých typů precizně vázaný na expresivitu. Ponížení a zhnusení, podlézavost, neschopnost zakotvit a sejmout masku, jakkoli je role marnivá a odporná... velmi intenzivních 93 minut absolutně soustředěné filmové matérie. Ani krok stranou.(22.10.2008)

  • RHK

    Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire.(9.12.2009)

  • Sarkastic
    ****

    Studie poutě neúspěšných cirkusáků, ale hlavně vztahu muže a ženy, kde prim hraje nedůvěra a žárlivost. Jak návštěva manželky, tak herce-milovníka stojí za to, pozdější vyrovnávání se s nevěrou nadchne svojí přirozeností, a přestože se Albert chová v určité chvíli skoro jako blázen, divák mu vlastně docela rozumí. Vcelku dobrý tahem byl souboj ve stanu, jehož průběh nejspíš ne každý divák dopředu odhadne, ale na druhou stranu tak úplně překvapivý, vzhledem k jedné (velmi symbolické) pasáži na začátku, není. Konec se mi líbil možná nejvíce. Celkově slušné 4*.(25.2.2014)

  • troufalka
    *****

    Večer kejklířů opět zavání potem, dřinou - drsnou člověčinou, odhaluje vnitřní postoje staršího muže, který je nejistý jak ve své existenci, tak i ve vztahu k mladší partnerce. Tuto linii vnímám jako rozvinutější než pomyslný souboj mezi divadlem a cirkusem.(10.5.2016)

  • kyselina
    ***

    Ne že by to byl špatný film, ale Bergman se zatím vždycky zmohl na lepší. Dal nám nahlédnout do jakéhosi milostného trojúhelníků, mezi cirkusáky a jejich způsoby řešení problémů.(12.2.2007)

  • Aky
    ****

    Osobitý Bergman se vší psychologickou hloubkou a originálními vhledy do pokřivených duší. Na filmu je už vidět zub času, ale přesto neztrácí na síle.(26.5.2017)

  • nascendi
    ***

    Zaujímavý film z Bergmanových začiatkov ma ničím neohromil, ale ani ničím nesklamal. Vzťahové problémy na pozadí existenčných poskytli dostatok priestoru pre rozohranie dramatických situácií. Milo ma prekvapil výkon Harriet Andersson a to je asi všetko, čo si z tohto filmu do budúcnosti zapamätám.(12.7.2016)

  • Sandiego
    ****

    Melodrama jak má být - intenzivní, katarzní, odkrývající postavy až na dřeň zatímco ony samy vůči sobě pod povrch nahlédnout nenechají. Právě cirkusácké prostředí je jako stvořené pro vypjatost nerovného vztahu, který by však v jiných podmínkách těžko nalezl příslib další šance. Bergman vypráví lehce až rozverně, krajní deprese si nechává na později a Nykvist vše dotváří nádhernými kompozicemi a atmosferickými obrazy jakými jsou především temné komediantské vozy v podvečer putující po horizontu. Velmi překvapila Harriet Andersson - když srovnám její neotesaný a živočišný výkon v Létu s Monikou s kultivovanější a klidnější polohou Anny, zdá se mi až neuvěřitelné, že tyto role vytvořila v jediném roce. Navíc je tento snímek je ucelenější a osobitější než LsM, které více nakládá se stereotypy.(2.3.2010)

  • kaylin
    ****

    I když mě tenhle snímek od Ingmara Bergmana vyloženě nenadchnul, musím uznat, že z mnoha scén je vidět, jak mistrovsky je dokázal natočit. Kdy navíc díky černobílé kameře ještě více oceníte hru světla a stínu. Herci (cirkusoví i divadelní) jsou zde ukázáni ve světle jako lidé, ale přesto jsou jiní, zvláštní, nebezpeční a zajímaví.(7.7.2017)

  • Ixbalanke
    ****

    Pohled do života cirkusáků s milostnou dějovou linkou, která je možná spíš projevem charakterových vlastností několika osob. Herecké výkony jsou uhrančivé (hlavně na klaunovi jsem mohla oči nechat). Děj je sice rozvláčný a nijak výrazný, ale díky skvělé kameře a hereckým výkonům je to radost pohledět.(28.10.2013)

  • Lestat
    *****

    Nadmíru podařený výlet mezi kočovné artisty a cirkusáky, tedy do vod, ve kterých v té době výsostně operoval další z velkých filmařů Federico Fellini. Zatímco v pozdější alegorické Tváři slouží tento mikrosvět pouze jako kulisa, ve Večeru kejklířů je s charaktery bytostně spjat. Členové cirkusu Alberti mají strach z normálního života a zároveň po něm touží. Stereotyp všedního dne nebo svoboda v děravých botách a zablešeném kabátu. Když navíc v takové situaci rozvíří city ještě nevěra, je jasné, že ve večerním představení ukáží trochu víc než by si přáli. Pomyslnou třešničkou je pak boxerský souboj Divadlo Vs. Cirkus. Výborné existenciální drama a(=) Bergman jako řemen.(19.10.2007)

  • Ferguson
    ****

    První film (alespoň myslím - neviděl jsem Vězení), kde se po obsahové stránce potkáváme s Bergmanovou klasickou katarzí v mezilidských vztazích, po které následuje zasloušené uvolnění. Náznaky už byly ve filmu Žízeň, který byl ale vícevrstevný a katarze nemohla mít takovou sílu.(18.10.2007)