Ptačí klec

Ftačí klícká je teplá až až a N.Lane je tímů vůbec nejlepším homíkem,co jsem za poslední roky viděl. Vlastně na jeho výkonu stojí nadprůměrnost tohohle,jinak průměrného snímku. Do scénáře mohlo být víc našlapaných hlášek a příběh, ten měl víc upalovat kupředu. Jinak ale velmi zábavné a zajímavé pokoukáníčko..70 % (15.10.2014)

Homosexuáli sú tu vo filme zdrojom srandy úplne z každého kroku svojho konania, neviem, či práve toto by chceli. Mne to ani príliš vtipné nepripadalo, keď toho spolu s travesty šou bolo priveľa. Za zmienku stojí len to, že Ally McBealová sa tu vydáva, čo sa jej ani v celom seriáli nepodarilo. –––– Viem, že sa chceš vydať, ale koľko pri tom musíš zničiť životov? (25.11.2018)

I see. You're going to the cemetery with your toothbrush. How Egyptian. Jako ženská, která se za celý svůj život zamilovala do jednoho jediného muže, a tím je Colin Firth, jsem tento snímek vnímala jako nádherný, jedinečný počin o lidech výstředních ve svém chování, ve svém oblékání, avšak čistých a hodných ve svém křehkém čiči srdci. The Birdcage je naplněn laskavostí, láskou a neuvěřitelným humorem, který některé nadchne, některé rozesměje, a mnohé urazí. Kdo ví, na co je dnešní svět schopen přistoupit, ale já osobně můžu tuhle komču sledovat neustále. Mike Nichols byl génius, stejně jako jím byl Robin Williams. Nathan Lane je to všechno, co nám zbylo, tak ho chraňte bukbozi tělem i duší. (17.02.2020)

Hollywoodsky remake francúzkej komédie pre homosexuálov. Podobne zamerané filmy sú mi z duše protivné. No v rámci objektívneho hodnotenia to do odpadu nehodím, aj keď samotný námet si iné označenie ani nezaslúži. V tomto konkrétnom prípade je filmové spracovanie na prijateľnej úrovni. Omnoho horšie je to s hereckými výkonmi, ktoré sú značne nevyvážené. Niektorí z hercov svoje postavy zvládli s prehľadom (Robin Williams), iní boli absolutne nemožný (Nathan Lane). Tento titul už u mňa druhú šancu nedostane. ** (28.06.2009)

Udělat dobrý americký remake francouzské komedie je jako umět strhnout ubrus se stolu a nepokácet přitom věci na něj pokladené. Američané jsou ve své podstatě velmi konzervativní, hákliví na své soukromí a vnitřní život. Než vyjdou na ulici, nasadí si pomyslnou masku "keep smiling" a snaží se být asertivní. Liberální Francouzi jsou jiní - pro ně jsou emoce vším. Když se nic neděje, nějaký problém si prostě vytvoří, aby kolem něj mohli půl dne tančit, vyhazovat ruce nad hlavu a vykřikovat "C´est ne pas possible!" ;o) Asi proto od nich bez problémů vezmeme i nejnepravděpodobnější komdiální zápletku jako něco normálního a snadno uvěřitelného. I Amíci se tomu smějí, ale nevěří, že by to fungovalo i u nich. Hrdinové remaků proto nejsou nikdy normální lidé, ale různí pomatenci, čímž se má vysvětlit jejich výstřední chování. To byla chyba Dne otců, například. Ptačí klec je dechberoucí výjimka. Scénáristka Elaine Mayová a režisér Mike Nichols (v 50. letech populární dvojice televizních komiků) převedli francouzskou Klec bláznů do amerických reálií s právě tak filigránskou pečlivostí, jako když se staví model lodi v lahvi. Upravovali velmi opatrně, častěji ubírali než přidávali. A dosáhli toho, že se film bez potíží varovnal originálu. Samozřejmě když přijmete, že hlavní roli nehraje úžasný Michel Serrault, pro nějž byla napsaná už divadelní předloha a v době natáčení měl roli v malíčku. Vzhledem k tomu handicapu není Nathan Lane vůbec špatný. A špatné nejsou ani některé drobné změny - postava konzervativního politika v originálu působila dojmem mluvčího jakési pomatené církevní minority, kdežto tady je to dokonce senátor existující Konzervativní strany a všechny narážky na to téma jsou přímočaře adresné. Jeho žena - další rozdíl - není jen submisivním přívěskem, je to příslovečný krk, otáčející hlavou rodiny. A nejpůvabnější rozdíl je, že pan senátor si "paní Colemanovou" narozdíl od svého předobrazu velmi oblíbí. ;o) 80% (22.01.2007)