Krajina ve stínu

Velký omyl. Film, ve kterém chybí kontinuita i silné epizody. Postavy nejsou dost jasně definované, aby fungovaly jako typy (byť statičnost jim rozhodně nechybí), ale nemají ani rozměr, aby působily životně. I proto nemůže být člověku líto, když si tyhle špatně vyprofilované postavy navzájem ubližují. Na dějinnou reflexi tomu chybí jakýkoliv kontext. Historie tu nepřesáhne nuance úvodního odstavce v učebnici pro pátou třídu a člověk jen tápe, proč si tvůrci mysleli, že tohle polopatické přežvýkání stereotypů bylo nutné vyprodukovat. Chtěl tohle někdo? Je tu nějaká společenská poptávka? Jaká mohla být autorská motivace? (31.08.2020)

Můj bezprostřední dojem byl takový, že to celé muselo dát spoustu práce. Přitom taková blbost! Nepopírám, že námět je velmi zajímavý a pod lepším vedením se silnější autorskou vizí to mohlo dopadnout podstatně lépe. Hlavní problém vidím v tom, že všechny postavy působí dokonale ploše a jednorozměrně. Ony to ve skutečnosti nejsou ani plnohodnotné postavy, spíš pouze jakési typy. Bohdan Sláma tentokrát naprosto exceluje v disciplíně "Jak natočit potenciálně silné a zajímavé téma naprosto nezajímavým způsobem". Když takovýto materiál nevyvolá v člověku jedinou emoci (pominu-li výsměch a opovržení, ovšem ne ve vztahu k ději či "postavám"), pak je asi něco vážně špatně. Tvorba Bohdana Slámy bohužel čím dál tím víc připomíná umírající (spíš už mrtvé) zvíře, které ani zde přirozeně nemůže chybět. [35%] (03.08.2022)

[VIDĚNO 21.12.2020] ______ Bohdan Sláma je odjakživa znám svými celovečeráky, jejichž prostřednictvím vypráví příběhy v kterých se s citem věnuje lidem marginalizovaným, ať už sociálně znevýhodněným, či opuštěným - přičemž jeho nejnovější filmový příspěvek, 'Krajina ve stínu', který s jeho tvůrčím rukopisem má popravdě máloco společného, vyvolal minulý rok při závěru Letní filmové školy takřka enormní haló - a to nejen díky své řemeslné pompéznosti, ale především kvůli tématu, o němž referuje - tedy o jedné z nejtemnějších kapitol českých dějin, která je mnoha vlasteneckými historiky záměrně tabuizována, poněvadž boří idealistický mýtus o "dobrých češích". I když snaha o smíření v sudetoněmeckém sporu probíhající od 90. let 20. století nese své plody, ještě stále se jedná o frustrující historické stigma. 'Krajina ve stínu' je i proto dalším potřebným krokem k zahojení této rány, třebaže do ní pomyslně sype pepř a sůl - a i sám Sláma si velmi dobře uvědomoval, že adaptovat tuto komplexní historickou kapitolu na stříbrné plátno vyžaduje nadlidské usilí už jen z toho důvodu, že samotná produkce snímku trvala celých deset let.... 'Krajina ve stínu' je v samotném jádru minimalistická sugestibilní kronika o nekomfortní historii Sudet, kde se odehrává společenský rozpor koexistence obyvatel zastávající dvě diametrálně odlišné ideologie - jedněch česko-německých obyvatel kteří se bezpřísežně oddají fanatickým sympatiím nacismu - a původních čechů žijících v pohraničí, kteří musí čelit konfliktům rozpínajících se spárů Hitlerovy Třetí říše. Snímek tak kolektivně rámuje osudy širokého portfolia několika postav exponovaných na půdorysu událostí 30. - 50. let, a posléze s časovým odstupem identické aktéry staví do kontrastu jejich profanovaných konsekvencí, které zhýrají jejich zatemněné duše spojené s neméně krvavou minulostí. Tím Sláma dává vzniku baladické participaci, která z emeritních antagonistů vytváří nové oběti - divák posléze nedokáže navázat empatie ani s jednou stranou morální barikády. Přesto se Sláma nutně nesnaží přepnout do role alibistického mravokárce, ale pouze prezentuje komplexní metastrukturální anatomii zla, které do jisté míry dřímá v každém z nás - ani nesoudí, ani nerelativizuje, protože samo souzení i vina (jak diváci vidí uvěřitelně a lidsky věrně, bez přehrávání a morálního kýče) jsou relativní.... Jelikož je 'Krajina ve stínu' točena na klasický filmový pás a na cinemascope v extrémně širokoúhlém záběru, kameraman Diviš Marek se zde suverénně pokouší o expresionismus, ale výsledný atak na emoce vždy skomírá na půli cesty - nemluvě o ambicích zakomponovat poetickou složku, z čehož se seč to jde sám Sláma snaží vydojit maximální impozantnost - leč oku lahodící černobílý filtr nezahalí nedostatky, které se přes rádoby sychravý kolorit nezadržitelně derou na povrch. Valná většina problémů snímku navíc tkví v příliš frigidní koncepci schematicky modelového scénáře Ivana Arsenjeva, jehož prostřednictvím se snaží naroubovat naturalisticky pojaté velké dějiny na malichernou každodennost sudetských sedláků, z nichž se posléze stanou antihrdinové - což jsou ostatně dikce, které stojí v rozporu proti uměleckému záměru režiséra a kameramana. Je sice fakt, že Marek kamerou provádí hotové divy a vytváří ohromující obrazové konstelace jednotlivých venkovských kulis - z hlediska formalistického hlediska nelze vyjma nevýrazné mizanscény těžko co vytýkat - jenže v rámci narativu to je jinej valčík - neboť koordinace poměrně monodimenzionální fabule (obsahu) a mozaikovitě strukturovaného syžetu (kompozice děje) je velmi nekoherentní a značně inkonzistentní - rytmika děje tak nahodile kolísá a stoupá vzhledem k okolnostem a disrupci. Nemluvě o nekompatibilních post-synchronech, které jsou neuvěřitelně rušivé, až iritující.... Snímek tak ve výsledku působí jako oživlé obrazy, leporelo patologických výjevů a dilemat z venkovského života od pospolitosti hospody, přes erotiku na seně, až po drůbeží hejna. Přes veškeré negace je však 'Krajina ve stínu' obdivuhodnou baladickou epopejí vypovídající o banalitě krutosti a pomstychtivosti, ideologické nevraživosti, celkové nesmyslnosti nacionalistického fanatismu, a jiných společenských problematik, které jsou v současnosti stále více aktuální a rezonující - a jednoduše v rámci současné tuzemské produkce netradiční audiovizuální milník, který se bezprecedentně řadí k nadstandardům české kinematografie a vrcholům minulého filmového roku.... // VERDIKT: 7,9 schnitzelů pro obergruppenführera Braumma z 10 // (16.03.2021)

A kdo se o to prosil? Beru, že divokému pohraničnímu odsunu po druhé světové válce se filmaři dosud moc nevěnovali, přesto tenhle dějinný vývoj, kdy vesnička (která dobově vypadá velmi dobře) několikrát změní státní příslušnost, nestrhne. Troufám si tvrdit, že je to proto, že Bohdan Sláma tápal s pevně daným scénářem a množstvím postav. I když paradoxně onen daný scénář se jaksi jen náhodně děje. Výsledek totiž obsahuje nespočet scén, ve kterých probíhá něco nezajímavého, někdo něco plácne, jiný něco udělá, ale divákovi je to šumák. A o nějaké emocionální stránce ani nemluvím. Silné epizody chybí. Navíc jsem netušil, proč se některá postava najednou chová tak, jak se chová. O tom, že bychom se hlouběji ponořil do jejich motivací, si můžeme nechat tak akorát zdát. Sláma vyvolává vzpomínky na nedávné drama Nabarvené ptáče (které bylo ovšem audiovizuálně někde úplně jinde), které rovněž zkoumalo (pokřivené) lidské charaktery. Jenže Slámovy postavy působí hrozně neživotně, chovají se a mluví divně a divákovi je tak jedno, zda ten nebo tamten chytne kulku. Od režiséra, který vztahy umí a který dlouhodobě v českém režisérském oddíle spolehlivě kope za silnější tým, je to s podivem. Přitom Slámova skromná dramata o plápolající naději, jako je Štěstí nebo Venkovský učitel mám moc rád. (15.12.2020)

,,CO BLÁZNÍTE LIDI! VŽDYŤ JSME SOUSEDI!“… /// Tož taková to byla tenkrát doba. Česko-rakouský pohraničí plný ryzích lidských charakterů a dobrosrdečných povah… dělám si prdel! Takhle to nefungovalo. Tohle je film o něčem. Je to příběh, který se stal a odráží lidský osudy. Černobílost jen potrhuje tu bezútěšnost doby. A skvělej casting! Špalková, Poláková, Černý…Vždycky jsem obdivoval Poláky, jaký filmy dokážou „o sobě“ natočit. Obdivuju Slámu, že dokázal nastavit zrcadlo i nám. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Tvrdím, že Gottwald to tenkrát řekl dobře: „Postavte je před lidový soud!“ 2.) Zjistím, že bolševika ani Hitler nepředělá. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (10.01.2021)