Volání divočiny

Tohle je i po svých desetiletích tak krásný film, že snad neexistuje nikdo, kdo by skoro nebečel u scéy, kdy se Elsa "začleňovala" do smečky. No, a když už skoro nebrečel u téhle rvačky, tak pak už rozhodně brečel na konci při bornfree. Krásný a úžasný příběh a český dabing se mi taky moc líbil. Vlastně ten film u mě lásku k těmto velkým šelmám jen prohloubil. A dlouho jsem chtěla mít takovou Elsu doma, i když jsem věděla, že patří do přírody :D (30.01.2015)

Jen co vysuším a vyčistím polštář od nudlí, napíšu toho více :o) Takže po probrečené a probdělé noci je tady: Někdo chová křečky, papoušky, kočky, psy, nebo králíky, prasata, koně, hady nebo dokonce opice a někdo si za domácího mazlíčka pořídí lva. A jak už bývá zvykem najde se někdo, komu se to nelíbí, sousedům. Jenže normální domácí zvířátko nepůsobí takové pohromy jako lvice, naše milovná lvice Elsa. Co tedy dál? Život v kleci, nebo smrt v divočině? Ale každý milující chovatel pro svého miláčka chce to nejlepší, tak najde řešení. A tak se kočička Elsa začala učit býti šelmou :o) Příběh věru zajímavý a pro mě silně emotivní, který mi i teď vhání slzy do očí. Nejenže nám Volání divočiny nabídne sympatické postavy, krásou a kouzlem celého filmu je příroda s nádhernými zvířaty (až na tu kobru, brrr) a samozřejmě životní příběh Elsy. Nezapomenutelné :o) PS: SPOILER Sebemenší vzpomínka na scénu, kdy Elsu vysadili a odjeli, mi trhá srdce na tisíce kousků. Představovala jsem si, jaké by to bylo, kdybych tahle vysadila tu svoji lvici a opustila ji. Infarktové! (23.06.2010)

Překrásný příběh podle skutečné události o svobodě a zároveň lásce k zvířatům, zejména k lvici Else, se kterou si hlavní postava příběhu vytvoří doslova mateřský a přátelský vztah, který se jen tak nevidí. Dojemná atmosféra, dobrodružství, nádherná hudba a příroda Keni dělají z tohoto filmu opravdový klenot... (05.07.2011)

Já až do dneška absolutně netušil, že Příběhy lvice Elsy jsou zfilmovaný, když jsem se to dověděl, okamžitě se mě vybavilo, kolik času jsem probděl po večerech u této knížky. A hned jsem si říkal, podaří se filmařům ten nejnáročnější a klíčový úsek celýho příběhu , začleňování Elsy do divoké přírody podat tak silně a emotivně jako paní Adamson do své přenádherné knížce ? A co konec ? Budu u něj brečet jako malej Jarda, stejně jako u poslední stránky Elsina příběhu ? Nebudu napínat, bylo to tam všechno, včetně těch závěrečných slz. Nevím jak se filmařům podařilo natočit všechny ty "zvířecí" scény, zejména ty lví, ale jedno vím jistě. Tenhle film natočili lidé, kteří milovali přírodu, měli respekt ke všemu živému a do své filmářské práce dali celé svoje srdce. Volání divočiny budu ve svým nitru slyšet ještě dlouho, je to totiž krásné a dojemné volání po volnosti. (28.03.2010)

Tak tu skutočne dôležitú úlohu hrá nostalgia. A to nielen spomienky na vlastné pozretie spred niekoľko desiatok rokov, ale aj preto, že išlo o najobľúbenejší film mojej mamy. Príbeh je patrične rozprávkový, ale zároveň aj uveriteľný, i keď sa vyhýbame drsným záberom krutej africkej fauny ako to len ide. Až na pár výnimiek. Záver ale musí dojať snáď každého, kto má rád kinematografiu a zároveň má aj nejaké tie city, čo je umocnené ešte odvysielaním filmu deň pred Štedrým dňom. Obávam sa však, že pre nasledujúce generácie pôjde dosť možno o film o prehistorických stvoreniach, ktoré kedysi, pred pár desiatkami rokov, žili na našej planéte... (23.12.2019)