1917

Do konce scény s německým pilotem je to naprosto dokonalé a jasných pět hvězd. Neuvěřitelně sugestivní a překvapivě komorní záležitost, která je brilantně natočená. Naprostá paráda, která má navíc dva trumfy v podobě neokoukané 1. světové války, kterou jsem před několika lety strašně žral a věděl o ní úplně všechno, načež jsem zase skoro všechno zapomněl. A samozřejmě úžasnou kameru. Tyhle jednozáběrovky miluju. Bohužel v druhé půlce to nejdříve trochu a potom trochu více klesne. Následují scény, které už nejsou tak jedinečné, celé se to zhollywoodští, vkusná hudba Thomase Newmana se naprosto nevhodně změní v Hanse Zimmera, v několika scénách se lavíruje na hranici kýče, několik věcí nedává moc smysl a celé to začne být příliš neuvěřitelné. Je to pro mě velká škoda, přesto je to určitě na 8,9 z 10 a rozhodně je to pro mě nejlepší válečný film z bojistě, co jsem kdy viděl. A pro ty, kteří chtějí rychlé střihy a hodně bojů a je to pro ně hrozná nuda, mám jen myšlenky nejvyššího opovržení. Do zákopů s vámi! (01.02.2021)

Pamatujete na scénu vylodění v Normandii v Zachraňte vojína Ryana... No tak to roztáhněte do dvou hodin a přidejte ještě pár naprosto srdcezastavujících scén (běh vedle zákopu, hra světel ve vesnici). Vizuální a hlavně technická stránka nemá obdoby, muselo to být šílený natáčení, a je tam tolik kamerových vychytávek, že se vyloženě těším, až to vyjde na blůčku a bude tam komentář Deakinse. Jedenkrát v kině to vidět nestačí, aspoň tak 5x! (01.01.2020)

Dychberuce technicke cvicenie od majstrov svojho remesla. Nastastie vsak ma aj oporu v pribehu (ktory k tejto forme perfektne sedi) a nie je to iba prehliadka technologickych a umeleckych moznosti. Napinava, dojimava, kruta a silna vypoved. Najlepsim novodobym filmom z 1.svetovej vsak pre mna aj nadalej tesne ostava Spielbergov nedoceneny Vojnovy kon. 9/10 (23.02.2020)

Je to gimmick, nebo ne? Tahle otázka se vkrádala už od zveřejnění prvních informací o Mendesově (a ve snad ještě větší míře Deakinsově) uchopení jedné prvoválečné epizody. No, a pravda je taková, že bohužel to tak opravdu je. Příběh je sám o sobě banální, což by vůbec nemuselo vadit, neboť i na značně úsporné ploše ukazuje velké množství válečných hrůz, s nimiž se tehdy museli (nejen) vojáci potýkat. Jenže za mě je problém v tom, že Mendesova zákopová momentka nepřidává do ranku kvalitních válečných snímků nic moc nového. Opět se dozvíme, že válka je špinavá a nečestná, nikdy nekončící a nesmyslná, prolezlá byrokracií, ale možná i skýtající určitou naději a nový život. V zásadě tedy totéž, co se dozvíme už někdy od 60. let. Zde je tedy v hlavní roli Deakinsova kamera, která se celou dobu snaží balancovat mezi vysoce inscenovanou uměleckostí (dávající vzpomenout třeba na Bélu Tarra či Hou Hsiao-Hsiena) a zdánlivě realistickou přirozeností, jak ji známe ze standardních hollywoodských válečných bijáků. Vyznění je proto někde na půli cesty, ale nutno uznat, že od Lubezkiho jízd v Birdmanovi si nikdo v Hollywoodu nedal takovou práci s komponováním záběru a konstantním posunem napříč mizanscénou. Zdá se tedy, že mám trochu problém s konceptem a tím, jak se snaží hrát na efekt. Jenže přestože toho pod hezkou skořápkou moc nenacházím, musím uznat, že vytyčený styl byl dodržen a cíl naplněn. Mendes udělal přesně to, co chtěl, a pomohli mu i výborní George MacKay a Dean-Charles Chapman v hlavních rolích. Potěší i camea Firtha, Cumberbatche, Scotta, Stronga a Maddena, kteří i velmi omezený prostor dokážou ovládnout. Výsledkem je velmi povedený film a od A do Z napsaná učebnice pro kameramany – a to vlastně asi i stačí. (01.04.2020)

Progresivnější divák, kterého otravuje průměrnost a nezanícenost pro věc, by za normálních okolností jistě ocenil režisérovu snahu o ohýbání žánrových konvencí, avšak v případě Mendesova 1917 rozhodně nemůžeme hovořit o promyšlené inovaci. Jakožto zdejší hororový expert si netroufám fušovat do řemesla odborníkům na válečný film, ale přesto si dovolím tvrdit, že 1917 jako válečný film jednoduše neobstojí. Úkolem režiséra bylo, aby se pokusil o evokaci válečného traumatu a přenesl na nás náladu panující na frontě a vojenského života vůbec. Když však sleduji Deakinsovu poetickou kameru založenou na širokoúhlém záběrování a ladném proplouvání bitevním prostorem, tak si říkám, co vlastně bylo Mendesovým skutečným cílem? Proč se snaží navodit dojem, že se celý snímek odvíjí v jediném nepřetržitém záběru kamery, když tuto iluzi každý zkušenější divák nepochybně prohlédne během několika minut? Mám pocit, že Mendesovi nezáleželo na objektivní kvalitě snímku, ale především na tom, aby zapůsobil na akademiky, kteří budou rozhodovat o přiklepnutí Oscara, a vzhledem k tomu nemám jinou možnost, než této vykalkulované exhibici udělit odpad. (04.01.2020)